Pražský maraton je pro něj tradičním vrcholem jarní části sezony a jednou ho už dokázal v minulosti vyhrát. Z titulu se Vít Pavlišta radoval v roce 2015 a další triumf přidal před pár dny, navíc v osobním maximu. „Jsem hodně rád, že čekání skončilo! Podmínky byly pro mě téměř ideální, žádná krize i díky pravidelnému doplňování energie nepřišla,“ líčí v rozhovoru po velkém úspěchu dlouholetý člen Enervit Teamu.
O téměř minutu a půl jsi na Pražském maratonu vylepšil svůj osobák. Cítil jsi už před startem, že by to mohlo být na trati takhle dobré?
Cítil jsem se dobře, mnohem lépe než před mistrovským půlmaratonem v Pardubicích, nicméně žádný cílový čas jsem neodhadoval a ani na žádný necílil. Do závodu jsem šel s tím, že chci především co nejvíce znepříjemnit Jirkovi Homoláčovi obhajobu titulu a zase po roce ukázat laické běžecké veřejnosti, že není pouze Jirka a pak už nikdo.
Počasí bylo letos hodně chladné, foukalo. Jsou to podmínky, které ti vyhovují, nebo ses jich spíš zalekl? A jak ses s nimi vypořádal během závodu?
Podmínky byly pro mě letos téměř ideální. Chladné počasí mi vyhovuje, vítr nebyl zas tak silný. K ideálu chyběl už jen nějaký sparing na druhou polovinu závodu, se kterým bych se mohl střídat v určování tempa.
Jaký průběh pro tebe měl Pražský maraton a kdy sis uvědomil, že by z toho mohlo být vítězství i osobák?
Dlouho jsem se snažil běžet především na umístění a čas jsem vůbec neřešil. Na 35. kilometru mi někdo hlásil už docela solidní odstup od Jirky, který mě uklidnil a začal jsem si propočítávat možný cílový čas. Spíš teda jeho nejhorší možný scénář typu: „Když mi dojde a zpomalím poslední kilometry ke 4 minutám na kilometr, kolik z toho zaběhnu?“ Žádná krize ale naštěstí nepřišla a rovnoměrné tempo jsem udržel až do cíle.
Titul mistra republiky v maratonu jsi slavil naposledy v roce 2015. Jaké byly letošní pocity a jak moc jsi rád, že čtyřleté čekání na další triumf skončilo?
Jsem hodně rád! V roce 2016 jsem kvůli zranění nemohl vůbec vyběhnout, 2017 a 2018 jsem byl titulu blízko, v obou případech z toho ale nakonec bylo 2. místo v mizerných časech v nepovedeném závodě. Je to teprve druhý maraton v životě, který mi opravdu sedl.
Jak sis užil letošní atmosféru závodu?
V Praze běhám hrozně rád. Dost běžeckých fanoušků mě tam zná, fandí mi, volají na mě jménem. To je vždycky velká vzpruha. Jediná mrtvá část závodu je tradičně otočka do Smíchova mezi 26. a 30. kilometrem. Tam zároveň obvykle přichází krize a tempo upadá. Letos se mi tudy ale povedlo profičet bez ztráty kytičky.
Pražský maraton je pro tebe jedním z tradičních vrcholů. Ladil jsi i letos formu právě na tenhle závod? A které další pro tebe budou top?
Určitě je pro mě Pražský maraton vždy vrcholem jarní části sezóny. Po něm se chystám ještě na půlmaratony v Českých Budějovicích a Olomouci a na oddech od silničních běhů v podobě běhů do vrchu. Nejspíš se pro zpestření objevím na dráze na nějaké kratší trati. Na tyto závody už ale nijak speciálně neladím a těžím z toho, co jsem natrénoval přes zimu.
Jak se připravuješ na maraton po stránce výživy? Co všechno se snažíš hlídat před závodem a během něj? A jak ze sebe setřásáš 42 kilometrů po doběhu?
Vyloženě superkompenzační diety jsem nikdy žádné nezkoušel. Pár týdnů před maratonem dbám hlavně na dostatečný příjem sacharidů, vitamínů a minerálů. Společně s volnějším běžeckým režimem to letos přineslo kýžený výsledek. Při závodu se snažím co 5 kilometrů doplňovat energii, na což se mi osvědčily koncentráty Enervit Liquid Gel. Díky nim se mi daří oddálit únavu a předejít energetickým krizím. Na regeneraci po závodě používám aminokyseliny Enervit BCAA a regenerační nápoj Enervit Recovery Drink, dříve známý pod názvem R2 Sport.