Kolik závodů jsi v jarní části sezony, poznamenané covidem, zvládl? Který z nich bereš jako nejúspěšnější?

Letošní sezonu jsem zahájil už v lednu, kdy se mi podařilo vyhrát všechny tři závody v rámci Polského poháru v horských bězích. Nucenou pauzu jsem se pak snažil využít k tréninku na horách. I díky tomu jsem se při posledních závodech cítil dobře a přetavil to na bronzovou pozici v rámci skyrace LHUT, což bylo mistrovství republiky v ultra sky.

Jak se ti změnil závodní kalendář pro letošní sezonu? Přišel jsi o nějaké vrcholy? Na které TOP závody se nově chystáš?

Bohužel byla spousta závodů zrušena, tak jsem musel svůj kalendář trošku upravit. Ale našel jsem si díky tomu i spoustu nových závodů a destinací, kam bych se chtěl podívat. Mezi letošní vrcholy řadím Swissalpine marathon v Davosu, legendární Sierre – Zinal bohužel zrušili. K tomu bych chtěl odběhat Český pohár ve skyrace a Polský pohár v horských bězích.

V tréninku i při závodech spoléháš na Enervit. Prozradíš, které produkty ti pomáhají, a proč je do své přípravy zařazuješ?

Enervit je pro mě dlouhodobě asi to nejlepší, co je dostupné na trhu. A to jsem měl možnost vyzkoušet spoustu značek a produktů. Tady vím, že když si vezmu gel, tak mě nakopne a zároveň nebudu mít žaludeční problémy.

Před závodem si dávám kakaovou tyčinku Enervit Performance Bar (cca 2,5 hod před startem). Je dobře stravitelná a „zaplácne“ mě i na dlouhé závody, které trvají třeba 4 hodiny. Pak si dávám Enervit PRE Sport, podle délky závodu 1-2 balení. Když mám dlouhý závod, tak si PRE Sport beru i místo prvního gelu po 30 minutách. Jinak v průběhu závodu spoléhám na gely, každých 30 minut si vezmu jeden. Pokud je možnost, aby mi někdo podal občerstvení v závěru závodu, tak si navíc připravím Enervit Liquid Gel. A do soft flašky (250ml) si míchám ionťák Enervit Isotonic Drink, někdy i s jedním gelem.

Co se ti osvědčilo po závodě?

Po závodě nebo intenzivním tréninku beru Enervit After Sport Drink, po delším tréninku používám Enervit Recovery Drink. Pokud potřebuji rychlejší regeneraci, tak si ho po závodech namíchám ještě po After Sport Drinku.

Běháš náročné skyrunningové a horské závody. Co tě přivedlo do hor a v čem pro tebe má kouzlo pořádné převýšení na trati?

Pocházím z Police nad Metují, kde je nádherná příroda. Od mala jsem trávil s rodiči spoustu času venku a od té doby mám i kladný vztah k horám. Postupem času jsem přešel z Krkonoš přes Tatry do Alp a zredukoval běhání po silnici a na rovině. Navíc jsem si mezi závodníky a organizátory vytvořil spoustu kamarádů, tak se na určitá místa a podniky rád vracím.

Jak dlouho se specializuješ na skyrunning? Běhal jsi předtím i jiné typy závodů?

Začínal jsem jako běžec na lyžích. Od jara do podzimu jsme hlavně běhali, na suchu, a k tomu jsme závodili na místních přespolácích. Když jsem po vysoké škole nastoupil do práce, tak bylo nemožné s ní skloubit lyžařskou přípravu a běh je mnohem méně organizačně náročný. Mohu si jít zaběhat večer, nemusím dojíždět za sněhem, chystat si lyže a podobně. Zpočátku jsem běhal jak silniční závody, tak jsme s Robertem Krupičkou jezdili na běhy do vrchu do Alp. Postupně jsme se dostali k horským běhům (Fletta Trail - Malono, Sierre Zinal, Thyon - Dixence) a skyrace (Lodrino Lavertezzo).

Ty jsi s během tedy začínal později, po zkušenostech s jinými sporty. Můžeš potvrdit, že na start s běháním i na velmi vysoké úrovni není nikdy pozdě?

Běhám tak nějak celý život, ale horskému běhu jsem se začal intenzivněji věnovat, až když mi bylo 24 let. Možná i díky tomu mě to pořád baví a mám tu správnou motivaci (smích).

Jaký typ tréninku vyžaduje skyrunning a horské běhy? Probíhá i tvoje příprava spíše v kopcích?

Část tréninku odběhám po „rovině“ v okolí Trutnova. Ale aspoň jednou týdně se snažím vyrazit na hory, kam to mám asi 15 km, a proběhnout se přes Sněžku nebo jiné větší kopce. Navíc mám možnost jezdit trénovat ke kamarádovi do rakouského Ischglu. Tam je to opravdový ráj - jak pro horské běžce, tak pro rodinku, která mě vždy doprovází.

Kolik kilometrů ročně naběháš a kolik jich máš v nohách za letošní pololetí?

Letos jsem i díky Enervitu vydržel být celou zimu zdravý a natrénovat asi největší objem za poslední roky. V přípravě jsem naběhal zhruba 100–130 kilometrů týdně. Teď v závodním období je to asi 80 km týdně.

Kterých úspěchů si zatím ceníš nejvíc?

Na silničních závodech je to určitě 2. místo v půlmaratonu na mistrovství republiky a stupně vítězů v zahraničních závodech – 3. místo na Lausanne marathon a vítězství v závodech Midwinter marathon Apeldoorn a Ticino Marathon. V horách pak beru jako nejprestižnější titul mistra republiky ve skymarathonu, vítězství v Silvrettarun 3000 (Ischgl) a 15. místo v závodě Sierre Zinal v čase 2:48:50.