Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita

Radek Brunner po 2. místě na Spartathlonu: „Zničený jsem byl fakt dost.“

Potřetí se postavil na start a potřetí doběhl. 246 kilometrů legendárního závodu z Athén do Sparty navíc letos zvládl ve druhém nejrychlejším čase. O více než hodinu rychleji než loni, kdy by mu takový čas stačil na vítězství. Zkrátka fenomenální výkon a další historický úspěch pro něj i Českou republiku. Radek Brunner opět dokázal, že patří k těm nejlepším borcům ve světě ultra a v rozhovoru mimo jiné potvrdil, že příjem energie během závodu je pro něj hodně důležitý. I letos ji doplňoval především prostřednictvím Enervitu.

Váš řecký cíl byl jasný, ale hodně smělý – ještě vylepšit loňský výsledek, tedy historický bronz. Povedlo se jak umístěním, tak časem. Z čeho máte větší radost?

Radost mám z obojího. Možná mě trochu mrzelo, že ani takový čas nestačil na vítězství. Ale aspoň o důvod víc ještě intenzivněji trénovat a připravit se na nějaké příště.


Jaký průběh měl letošní ročník z vašeho pohledu?

Letošní startovní pole bylo dost našlapané, ale to vlastně bývá vždy. Očekával jsem, že se poběží rychle a už před startem mi bylo jasné, že loňský čas 24 hodin nebude na medaili stačit. Na startovní čáře byli medailisté z letošního MS na 24 hodin, z loňského i předchozích Spartathlonů. Každý chtěl urvat pro sebe co nejvíc. Zvolil jsem tedy tempo podle sebe a nechal všechny ostatní, ať si běží, jak chtějí. Že se to rozběhlo rychle, bylo vidět hned od startu. Okolo 40. kilometru jsem byl asi šestý, loni jsem tam běžel první. Počasí vypadalo dost nadějně, bylo pod mrakem. Ale bylo takové divné vlhko, takže pocitově bych asi radši uvítal slunečný den.


O stříbrnou pozici jste svedl dost tvrdý boj. Jak se bojuje po více než 200 kilometrech na nohou, a jak dlouho váš souboj s řeckým soupeřem probíhal?

No, bylo to hustý. Sideridis běžel jako na horské dráze, vždy hrozně zrychlil a pak zase po chvilce umřel, aby se o pár kiláků dál opět narodil. Psychicky to pro mě byla nejtěžší část závodu, ale myslím že pro něho taky. Byl to v podstatě boj o to, kdo to v hlavě zabalí dřív. Rozhodující útok jsem udělal asi 9 kilometrů před cílem, kdy jsem zrychlil na tempo okolo 4:15/km, které on už nebyl schopný akceptovat a v podstatě mi plácnutím ruky naznačil, že to vzdává. V tu chvíli jsem věděl, že už mě nedostane.


Překvapilo vás něco během letošního ročníku?

Snad jen to, že jsem si ověřil, že dokážu vlastním křikem zahnat i docela velkého toulavého psa (smích).


Na jaký čas jste pomýšlel před závodem podle aktuální formy? Věřil jste v možnost pokořit 23 hodin?

Podle letních tréninků jsem věřil, že bych měl běžet o hodinu rychleji než loni. Už se za ty roky docela znám a vím, jak přečíst signály vlastního těla. O tom, že je to reálný odhad, mě pak přesvědčily závěrečné 4 týdny přípravy, kdy jsem zkopíroval loňské 4 týdny před Spartathlonem. Den po dni, stejné tréninky ve stejnou denní dobu. Ukázalo se, že vše běhám o 10-20 s/km rychleji při stejné zátěži. Odhad výsledného času 23 hodin tak byl zcela reálný. Jsem rád, že se to potvrdilo.


Zaběhl jste jeden z nejrychlejších časů Spartathlonu v historii legendárního závodu, navíc jste doběhl druhý. Jaké byly reakce na váš výkon od ostatních běžců, známých, přátel, ale i médií?

Dostal jsem spoustu zpráv a mailů, bylo to hodně příjemný, když člověk vidí, kolik lidí to sledovalo celou noc. Tolik komentářů na Facebooku a sdílení, nepochopitelný. Někomu to možná přijde jako mimořádný výkon, mně to ale prostě přišlo jako normální, nic výjimečného. Prostě jsem se jen připravil a pak běžel. Po loňském Spartathlonu jsem si říkal, že to byla určitě náhoda, že se mi to povedlo. Teď ale vidím, že to až taková náhoda nebyla. Takže to není nic extra.


Letos jste měl přesně rozplánované i doplňování energie a pitného režimu, včetně 62 filmovek s práškem Enervitene Sport pro přípravu energetického nápoje. Kolik jich nakonec padlo? A co z ostatních zásob, které jste na závod měl?

Nakonec jsem jich spotřeboval 44 kusů, což je taky super, bylo to o dost víc energie než loni. Pomohla mi hlavně v druhé části závodu. Kromě ionťáku jsem měl i pár tyčinek Enervitene, agávový sirup, dvakrát polévku, trochu rýže a dvě brambory. Takže největší podíl energie šel právě z toho pití. Osvědčilo se mi, že jsem docela hodně hlídal množství, které do sebe dostávám. Byl to určitě velký bonus oproti červencovému MS na 24 hodin, kdy jsem měl ve druhé části velký výpadek s energetickým příjmem. Někdy to člověku moc nejede do žaludku, takže je potřeba na to koukat jako na lék, který pomáhá dostat se dřív do cíle.


Přišla během závodu nějaká krize, nebo se to i letos obešlo bez ní a s dostatkem energie?

Jedinou menší krizi jsem měl někde okolo 80. kilometru před Korintem. Tam jsem trochu zvolnil tempo, ztěžkly mi nohy a nebylo mi úplně do zpěvu. Naštěstí jsem to poměrně rychle překonal a vrátil se do režimu závodníka.


Na Facebooku jste po závodě napsal, že jste rozbitý jako nikdy a asi půjdete spát. Jak dlouho jste se ze Spatathlonu dostával a jak vypadala vaše regenerace a program po závodě?

No, zničený jsem fakt byl dost. Bolela mě hlavně stehna ze seběhů. Problém jsem s nimi měl ještě týden po závodě. Ráno po probuzení jsem měl vždy pocit, že mi je něco přes noc žere, jako by mi polovina svalů chyběla. Pomaloučku jsem začal pobíhat asi týden po závodě, další týden jsem fungoval v takovém klidovém klusacím režimu. Příští týden se ještě asi budu rozbíhat a pak už se rozběhnu úplně (smích). Vzhledem k tomu, že jsme po závodě s celým českým týmem hodně slavili, tak to dospávám ještě teď. Do závodu byl člověk neustále spořádaný a soustředěný, po závodě to z nás ale všechno spadlo a užili jsem si ty další dny na 100 procent.


Máte na kontě mj. skalp mnoha zvučných jmen ze světa ultra. Dá se i z tohoto pohledu označit váš letošní výkon za vrchol vaší kariéry?

Loni po Spartathlonu už jsem si myslel, že ho nic nedokáže překonat. A letos tuhle myšlenku musím zase trochu poupravit. Ano, aktuálně je to pro mě opravdu to nejvíc, co jsem zaběhl. Skalpy běžců, kteří zůstali za mnou, jsou hodně cenné, obzvlášť ten japonský, letošního mistra světa na 24 hodin. Očekával, že Spartathlon s přehledem vyhraje, loni by byl se svým časem druhý. Letos mu to ale stačilo „jen“ na bramborovou medaili.


Bronz a stříbro už máte. Pokusíte se tedy příští rok zaútočit na zlato?

Pokud se rozhodnu, že příští rok poběžím, tak budu bojovat, to je jasný. Rád bych se ale příští rok zrychlil na 100 kilometrech, protože začátkem září se koná mistrovství světa. Bohužel bude tři týdny před Spartathlonem, takže pokud bych nakonec běžel oba závody, bude tím Spartathlon hodně ovlivněný. Ale nikdy neříkej nikdy. Spartathlon je pro mě srdeční záležitost a asi ho nakonec stejně poběžím. Ono je totiž samotným vítězstvím už to, že tam člověk může být, běžet a nakonec se dotknout sochy krále. To je ten důvod, proč bych byl rád znovu u toho.  A kdyby z toho bylo zlato, tak proč ne?

AKTUALITY

14/6
Mrkněte na nová videa o sportovní výživě

Když už jsme natáčeli výživovou poradnu pro pořad Po trailech přes hory, který vysílá Česká televize, dali jsme rovnou dohromady i dvě videa pro náš YouTube kanál a web. Můžete se tak ve 2 minutách podívat na to, proč vůbec při sportu řešit sportovní výživu, a také co doplňovat během sportu, abyste měli dostatek energie.

10/6
Rozhovor s parakanoistou Miroslavem Šperkem: o kvalifikaci na OH i dalších sportech

V roce 2004 vybojoval stříbrnou medaili na paralympijských hrách v Athénách v hodu diskem. Po pár letech a druhé účasti na paralympiádě se ale rozhodl zkusit i jiné sporty. A že jich bylo! Aktuálně se Miroslav Šperk věnuje kanoistice a v květnu ve své lodi bojoval o účast na třetích paralympijských hrách. Nabízíme vám rozhovor nejen o poslední kvalifikaci, ale také o dalších aktivitách tohoto multisportovce, který spoléhá na Enervit – sportovní výživu Českého paralympijského týmu.

7/6
Cola, banán, čokoláda, pivo... Ano, nebo ne? Mrkněte na záznam semináře a termín nového

Další ze seriálu našich on-line seminářů se zaměřil na sportovci často využívané potraviny a nápoje, které bývají dostupné i na občerstvovačkách závodů. My jsme se na ně podívali z hlediska složení a fyziologických zákonitostí organizmu, abychom mohli objektivně zhodnotit, v čem mohou pomoci a nebo naopka uškodit. Probrali jsme třeba colu, pivo, čokoládu, sušenky, oříšky nebo ovoce včetně sušeného. Pokud jste seminář nestihli, nabízíme jeho záznam. A rovnou pro vás chystáme i další seminář, který proběhne v červnu. 

3/6
Blíží se Trutnovská 10 i Kasper Trutnovské kempy

V sobotu 8. června proběhne už 11. ročník oblíbeného běžeckého závodu a o prázdninách má parta kolem Kasper Swix Teamu v plánu další ročník populárních dětských kempů - až uť fomou pobytu, nebo příměstského tábora. 

31/5
Končí I. fáze naší soutěže. Napište si o odměnu a zapojte se do II. kola!

Konec května = konec 1. kola naší letošní soutěže spojené se závody, jejichž partnery s Enervitem jsme. Zúčastnili jste se některých a máte razítka v herním plánu? Pak nám ho pošlete a můžete vyhrát jeden z Enervit výživových plánů podle vlastního výběru! 

Více aktualit

VÝŽIVOVÁ PORADNA

Jakou výživu volit po sportovním výkonu?

Z našeho článku Co a proč jíst a pít ihned po sportovním výkonu už víte, že k rozvoji výkonnosti dochází ve fázi regenerace, tedy v době po skončení tréninku. A že ihned po něm je třeba využít tzv. anabolické okno k doplnění vyčerpaných energetických zásob, v případě vytrvalce především důležitého svalového glykogenu. Ale co dál? Jak by měly vypadat další fáze regenerace starající se o obnovu vnitřního prostředí organizmu (homeostáza) a podporu růstového hormonu?

Co znamená a dělá ATP?

V souvislosti se sportem mluvíme o mnoha různých formách energie. Ta nejzákladnější, která dokáže rozpohybovat svaly, je ale jen jediná – ATP neboli adenosintrifosfát. Sacharidy, tuky i bílkoviny, tedy takzvané makroživiny, které přijímáme potravou i za účelem příjmu energie, se musí postupnými kroky probíhajícími v řádu několika hodin přeměnit právě na ATP. Jen díky ATP se totiž hluboko ve svalu „vesla“ myozinu zaboří do aktinu a pohnou jím, čímž vyvolají svalový pohyb.

GLYKÉMIE: Co je zač a proč je pro sportovce důležité o ní vědět?

Glykémie, neboli hladina krevního cukru, vyjadřuje množství cukru v krvi. Cukrem je myšlen sacharid ve své nejjednodušší formě, jíž je glukóza. Každý sacharid, který sníme, se postupně v zažívacím traktu rozkládá ze složitých vazeb na tu nejjednodušší, glukózu, a ta pak krví putuje všude po těle, aby dodávala energii všem buňkám těla. Mohlo by se tedy zdát, že čím více glukózy v krvi máme, tím více energie budeme mít. Ale to, že všeho moc škodí, platí i v případě glykémie.

Co byste měli vědět o GLUKÓZE

Glukóza je nejběžnější a zřejmě i nejznámější forma jednoduchého sacharidu. Glukózu z běžného života známe i pod pojmy jako hroznový cukr nebo dextróza. Jde o jeden z nejdůležitějších zdrojů energie pro lidský organizmus a buňky, protože glukóza koluje krví v podobě tzv. krevního cukru jako pohotovostní energie.

Pozor na sladkosti a "prázdné kalorie" v každodenním jídelníčku

O tom, že sacharidy jsou pro vytrvalostní sportovce hlavním zdrojem energie, není pochyb. Proto je třeba s nimi dobře hospodařit, tělo dostatečně zásobit a myslet na jejich příjem v podobě ideálně „namíchané“ sportovní výživy během našeho sportovního výkonu. Jak je to ale s klasickými sladkostmi v našem každodenním jídelníčku? Tam je třeba dávat velký pozor - jsou totiž plné jednoduchých cukrů a tuků, naopak v nich chybí „strategické“ živiny v podobě kvalitních bílkovin, kvalitních nenasycených mastných kyselin (například omega3), enzymů, vitamínů nebo minerálních látek.

Více aktualit