Jak moc ses letos věnovala běžeckému lyžování, které k tobě stále patří?

V plánu bylo věnovat se naplno tréninku a závodům Ski Classics, ale bohužel zdraví bylo proti. Po vleklých zdravotních problémech, které se poprvé ozvaly už na konci srpna, jsem dostala od doktorů diagnózu zánět jícnu. K tomu se připojily velké a časté bolesti hlavy, takže popravdě jsem celou zimu spíš bojovala sama se sebou než se soupeřkami při závodech. Právě s neustálými bolestmi hlavy a nevolností, způsobenou zánětem jícnu. Rada od doktorů byla – snížit dlouhodobou zátěž. Trénování mě pořád bavilo, ale nebyla jsem schopná objet rychlé tréninky, hned mi bylo špatně. Takže jsem to pak už raději ani nezkoušela. Ale vzdát jsem se nechtěla.
 

Některé závody Ski Classics jsi absolvovala. Kolik jich nakonec bylo?

Zvládla jsem první závod ve Švédsku – krátký prolog dvojic a individuální závod. Pak přišla na řadu šílená kombinace dvojzávodů v Italském Toblachu. Sobotní dlouhý závod na 70 kilometrů a nedělní na 30 kilometrů zakončený desetikilometrovým výjezdem na kopec, kde jsem musela oprášit klasický styl. Pak jsem ještě zvládla závod v Engadinu, na který jsem se hodně těšila a nakonec si ho protrpěla snad úplně nejvíc. Posledním závodem Ski Classics pro mě byla Jizerská padesátka, kterou jsem si jako jediný letošní závod aspoň trochu užila a měla pocit, že zase závodím.
 

Takže tradiční Jizerskou 50, kde padl účastnický rekord a kde byl Enervit opět výživovým partnerem, bereš jako svůj letošní top závod?

Byl to krásný závod! Byly naprosto ideální podmínky, také jsem měla slušné lyže. Myslím, že to v televizi musela být reklama na Jizerské hory a lyžování. Bylo skvělé stát na startu Jizerky a v zádech mít tu obrovskou masu lyžařů. Pro mě to byl určitě nejpovedenější závod, i když tam přišla jedna krize a čas se mi jen těsně nepodařilo dostat pod 2:30.
 

Jak jsi celkově spokojená se svým působením v prestižním laufařském seriálu Visma Ski Classics?

Nejsem a nemůžu být, v plánu jsem měla daleko víc závodů. Skoro mi připadá, že některé jsou pro mě zakleté, třeba jako Marcialonga nebo La Venosta. Chystala jsem na ně už v loňském roce a pak jsem byla nemocná a tak to vlastně dopadlo i letos… Jsem ale moc ráda, že jsem dostala v eD System Silvini Teamu prostor.

Nejen na běžkách, ale i u všech tvých dalších sportovních aktivit nechybí Enervit. Které produkty zařazuješ nejčastěji do své přípravy a závodů?

Z produktů Enervit mám nejraději Magnezium, beru ho pravidelně před všemi závody, protože velmi často trpím na křeče a to nejen při závodech, ale i trénincích. Magnézko je pro mě 90procentní jistota, že to bude bez křečí. Enervit Isotonic Gel je skvělý právě při zimních laufech, kdy ho opravdu není potřeba zapít a doplním tak aspoň energii. Dále spoléhám na Enervit PRE Sport, Carbo Tablets a Liquid Gely. I na tréninku používám iontový nápoj Enervit Isotonic Drink a vždy mám s sebou nějakou tyčinku nebo aspoň tablety. Po náročném tréninku si dávám regenerační nápoj Enervit R2 Recovery Drink nebo After Sport Drink - podle délky tréninku.
 

Po běžkách jsi přesedlala na horské kolo – už máš za sebou start v Českém poháru. Jaký byl?

Já jsem vlastně do poslední chvíle nevěděla, jestli se postavím na start, protože trať v Brně je přece jen technicky docela náročná. Sice jsme byli s naším týmem Czech Multisport Coaching v Itálii, takže najeto jsem něco měla, ale to bylo na silničním kole. Na biku jsem v závodní den seděla potřetí v sezoně a navíc mi musela kolo půjčit dcera Mája (smích). Pořadatelé ale vynechali nejtěžší kamenitou pasáž, tak jsem si říkala, že to zkusím. Technicky to nebylo nic moc, navíc jsem během závodů řešila ještě technické problémy s přední osou, ale fyzicky to nebylo úplně zlé. Atmosféra závodů se mi taky moc líbila.
 

Jak moc se chceš letos biku věnovat a které závody bys chtěla objet?

 V plánu je kompletní Český pohár. Máme v týmu nadějné závoďáky a mně přijde škoda si nezazávodit, když tam s týmem jedeme. Ráda bych si ale letos vyzkoušela i nějaký delší maraton, 120kilometrovou trať na Salzkamergut, a v plánu je i jeden silniční závod v Rakousku. Na to jsem hodně zvědavá.
 

Probíhá i tvoje standardní triatlonová příprava čítající také běh a plavání? Který triatlonový závod pro tebe bude první a jak velký triatlonový zápřah letos chystáš?

Běhání se snažím věnovat tak nějak průběžně, je to moje celoživotní láska, ale plavání jsem se přes zimu nevěnovala vůbec, nebyl na to čas. Začala jsem znovu až v březnu a byly to dost krušné začátky. Prvním závodem by měla být Xterra ve Francii, kam se opět chystáme jako tým, ale tentokrát ne s našimi dětmi, ale s „hobíky“, kteří se mnou trénují. Pak mám v plánu ještě další čtyři závody rozprostřené až do podzimu. Nebude toho moc, ale v kombinaci se vším ostatním se tam toho prostě už tolik nevešlo.
 

Kromě vlastních tréninků se věnuješ i trénování dalších sportovců, což jsi už zmínila. Kolik jich máš aktuálně na starosti a co už máte letos za sebou?

Takhle z fleku vlastně ani nevím, ale už je to na hraně, která se dá zvládnout… Tím myslím tréninkové plány. Mám ale veliké štěstí na pracovité a tréninkově svědomité závodníky! Spíš je musím brzdit, aby se nepřetrénovali. Někdy si až říkám, co jsou ochotni pro trénink všechno udělat. Mají můj obdiv. Navíc ten rozptyl je docela velký – od překážkových běžců, přes triatlonisty až po orienťák na horských kolech. Věnuji se i pravidelným tréninkům s dětmi, kde je úžasné vidět, jak se zlepšují. A je úplně jedno, jestli chtějí závodit, nebo jezdí pro radost a jen pro ten pocit, že je to baví.