Na začátku června se postavil poprvé na start a od té doby závodí, kde může. Na sprinterských i delších distancích, na silnici i v terénu. Jan Šneberger má za sebou 7 závodů a na některých z nich nechyběl na stupních – třeba hned při prvním sprinterském startu v Labe aréně v Račicích (2. místo), na polovičním Ironmanu tamtéž (3. místo) nebo v pohárovém závodě terénního triatlonu Xterra ve Cvikově (2. místo). Jak se členovi Eenrvit Teamu závodilo a jak řeší výživu na různých triatlonových distancích? To se dozvíte v našem rozhovoru.
Po dlouhém čekání na start sezony máte za sebou smršť závodů. Kolik jste jich během června a července zvládl?
Tak nějak nenápadně odstartovala sezóna začátkem června v Račicích na sprinterské trati a za pár následujících týdnů jsem přidal ještě dalších šest závodů různých distancí, na silnici i v terénu, v háku i bez háku. Rozhodně se nedá říct, že by byla o závody nouze.
Několikrát jste startoval v Račicích, kde už proběhla řada triatlonových závodů. Kterých jste se zúčastnil a jak vám vyhovuje tamní vodácký areál?
V Račicích jsem si stoupl nejdříve na start krátkého sprinterského bezhákového Hamrman triatlonu. Dva týdny na to se zde konal závod na polovičních železných tratích s intervalovým startem a nedlouho poté v tomto areálu proběhl i první oficiální pohárový triatlonový víkendový festival. Tam jsem se zúčastnil zajímavé supersprintové verze a společně s manželkou Luckou a dalším týmovým parťákem také závěrečného štafetového závodu. Račický kanál je jako stvořený pro triatlon, tedy hlavně pro kratší verze závodů. Vše se koná na jednom místě a každý má dokonalý přehled o průběžném pořadí – jak diváci, tak závodníci.
Absolvoval jste řadu triatlonů na kratších distancích, než jste zvyklý. Jak jste spokojený se svými výkony na těchto pro vás netypických tratích?
Osvědčilo se mi kombinovat různé závodní vzdálenosti, varianty i terény. Střídání vybavení, prostředí a vůbec atmosféry mi osobně prodlužuje sezónu. Je těžké udržet motivaci při monotónní specializaci na jeden typ závodu. Momentálně jsem raději univerzální. Výsledky nebyly úplně špatné, ale značně mě limituje plavecká výkonnost, se kterou už těžko zvládnu do budoucna něco udělat. A značná nešikovnost v prostoru depa tomu také nenahrává. V krátkých hákových závodech jsem zkrátka odkázaný do pole poražených. Nicméně všichni nemůžou být na čele, někdo to závodní pole uzavírat musí. Jinak by nevynikli ti nejlepší!
Startoval jste i na ironmanských tratích. S jakými pocity a výsledky?
Z delších tratí šlo o intervalový závod v Račicích a klasický poloviční „železňák“ Hamrman v Hamru na Jezeře. V Račicích jsem byl zklamaný z běžeckého výkonu, kdy jsem si zase po delší době pěkně vytrpěl nepříjemné křeče do vnitřních stehen. Zřejmě šlo o kombinaci podcenění výživy (málo tekutin a minerálů) a téměř maximálního výkonu na povedené cyklistice. V cíli jsem ještě udržel celkové třetí místo, ale ke spokojenosti rozhodně chybělo mnoho minut. Hamrman pro změnu přinesl v závěrečném běhu originální zápletku a z předních pozic jsem naprosto odpadl seběhnutím z trati a blouděním po tamějších lesích. Souhrou několika náhod jsem přehlédl odbočku a zaběhl si společně s dalšími dvěma závodníky nějaké tři nebo čtyři kilometry navíc. Ztratili jsme tak nenávratně 3., 4. a 5. pozici, ale do cíle jsme se nakonec po návratu na trať prokousali. Stávají se i takové věci, žádná tragédie. Závod to byl velmi dobře obsazený, uspořádaný a počasí se vydařilo!
Stejně jako v předchozích letech jste si zajel i Xterru. Jaký pro vás byl závod Českého poháru?
První pohárový závod ve Cvikově se vydařil. Místní tratě jsou krásné, kopcovité, ale rychlé a společně s luxusním počasím to byl parádní zážitek. Spokojený jsem byl zhruba stejně s plaváním, cyklistikou i během. Vyrovnaným výkonem jsem dosáhl na druhé místo za jasným favoritem. Lukáš Kočař za standardních podmínek v našich končinách málokdy najde rovnocenného soupeře. Od druhé příčky už byl závod zajímavější. Petr Cmunt mě po standardně pomalém plavání dotáhl na cyklistické trati a na běh jsme vybíhali jen s minimálním rozestupem. Po stíhací jízdě ovšem Petrovi chyběly síly a na souboj rameno na rameno nedošlo. Výsledek být lepší nemohl, proto panuje maximální spokojenost.
Určitě je pro vás velký rozdíl startovat na kratších a dlouhých triatlonových tratích, stejně jako na silnici a v terénu. Liší se nějak i vaše výživa a občerstvování během nich? Co a kdy si berete na kratší a delší distance?
Jako dlouhé triatlonové tratě beru především plné železné distance, kde je výživa vyloženě alchymie a šije se celá léta na tělo každému závodníkovi zvlášť. Poloviční dlouhé tratě už nejsou tak náročné. Osobně na těchto tratích vozím na kole víceméně veškeré tekutiny – jeden větší bidon se slabším iontovým nápojem a trhací Enervit Gely ve druhém bidonu naředěné s vodou. Snažím se upíjet po troškách gel s vodou každých zhruba 30 minut a iontový nápoj přibližně každých 15 až 20 minut. Na půlce s sebou většinou vozím jen jednu energetickou tyčinku a půlku banánu. Na běh už pak využívám rychlejší šroubovací Enervit Liquid Gely, které spotřebovávám podle situace – většinou polovinu před každou druhou občerstvovací stanicí. Na krátkých tratích už je to jen o tekutinách a jednom, maximálně dvou gelech v průběhu kola a na začátku běhu. Po závodech pak samozřejmě přichází na řadu regenerační nápoj Enervit Recovery Drink.