Dlouhé roky patří ke stálicím české i mezinárodní OCR scény (Obstacle Course Running - překážkové závody typu Spartan, Gladiator apod.) a i letos přidává další cenné kovy do své sbírky. Petr Vinický byl členem bronzové štafety na nedávném mistrovství Evropy a v rámci českého šampionátu bral v týmech zlato a ve sprintu bronz. O všech těchto závodech jsme si s členem Enervit Teamu povídali v našem rozhovoru, který je i o výživě a dětech na závodech coby velké motivaci.
Máte za sebou první část sezony včetně nedávného mistrovství Evropy. Jak se vám na šampionátu závodilo a na jakých distancích jste startoval?
Závodil jsem na všech třech závodech, tedy sprintu na 3 km, standard na 12 km a týmové štafety na závěr šampionátu. Musím říct, že jsem se cítil dobře – jak na překážkách, tak v běhu. I přesto že si s námi trochu pohrálo počasí, tak to bylo dobré. Jediné, co se nepovedlo, byl standard, kde jsem šel v poslední vlně a nedostal jsem se vůbec do závodu. Překážkově dobré, ale běh byl tragédie. Oproti úvodnímu sprintu, kdy jsem byl na 10. místě a šlo se mi výborně, se mi druhý závod úplně nepovedl.
Ve štafetách jste vybojovali bronz. Jak se závod vyvíjel a jak probíhala vaše část?
Měli jsme štěstí, že jsme byli vylosovaní do první vlny spolu se dvěma favority na medaili. Mužská kategorie je tam nejvíc našlapaná a podle toho to i vypadalo… Štafetu jsem rozbíhal já na svůj silový úsek. Jen pro představu – na prvním kilometru jsme nosili dvě bedýnky na cca 300 m a i přesto jsme měli průměrné tempo 3:19 na kilometr… Na svém prvním úseku jsem si opravu hrábnul do rezerv a předával jsem na druhém místě se ztrátou cca 15-20 sekund. Ale už bylo vidět, že holandský tým je odskočený.
Jak probíhal závod dál?
Patrik Stupka na technickém úseku a Pavel Hrdina podali výkon na hranici možností, co se dá udělat po třech dnech závodů. Nakonec jsme v našem rozběhu udrželi druhé místo, nicméně ztráta se nám zvětšila. Časem nás přeskočilo ještě Dánsko, ale i tak to byla premiérová medaile z mistrovství Evropy a jsem šťastný, že se to povedlo! Přece jenom týmový úspěch je trochu víc.
Jak celkově hodnotíte mistrovství Evropy?
Jako povedené. Našlo se pár much, ale ukázalo se, jak důležité je umět překážky chodit v rychlosti a celé to kombinovat s během. Nebylo to tak těžké ve smyslu dlouhých překážek, ale když je jdete ve vysoké intenzitě, pak se ta únava kumuluje a je to znát. Vrcholem bylo finále na 100 metrů, což byla nádherná a napínavá podívaná.
Na kontě už letos máte i medaili z mistrovství České republiky. Jak s odstupem vzpomínáte na svůj medailový závod a celý šampionát? I tady jste stál na startu vícekrát…
Česká republika patří mezi země, která na mezinárodním poli má mistry světa, závodníky, kteří promlouvají do světových pořadí v TOP10. Navíc naše mistrovství je svou úrovní a překážkami na úrovni evropského šampionátu. Proto každá medaile v takto nabitém poli je pro mne velmi cenná. Stříbro ze sprintu super, brambora z dlouhé trati trochu zklamání, protože se považuji za vytrvalce. Nakonec se nám ale povedlo ještě obhájit medaili v týmovém závodě, kde máme druhý rok po sobě zlato. Nejvíc pro mne ale znamenalo, že to celé mohly sledovat moje děti. Byly v cíli, viděly finiš všech závodů a já mohl ty emoce sdílet s nimi. To bylo asi nejvíc!
V první polovině sezony jste nechyběl ani na sprinterském klání v Mnichově. Čím si vás tenhle závod získal? Čím je pro vás specifický a jak se vám letos závodilo?
Mnichov je pro mne nějako jako Roubaix pro cyklisty. Jarní klasika, monument okořeněný olympijským stadionem. Tady ten závod nemá slabinu a vždy se tu sejde evropská konkurence. Tak brzo z jara jsem nebyl úplně rozzávoděný, ale přesto se mi povedlo doběhnout s minimální ztrátou na bednu a hlavně se kvalifikovat na evropské finále 3K na podzim v Madridu, což byl hlavní cíl. Nově jsme měli zakomponované laserové pistole jako překážku a musím říct, že to bylo super.
Jaké produkty od Enervitu patří k vašim stálicím a kdy si co dáváte během závodů a tréninků?
Mám několik jasných favoritů. Když pominu důležité regenerační nápoje Enervit R2 Recovery nebo After Sport Drink po každém tréninku nebo závodě, tak před závodem jsou to želé Enervit PRE Sport a pak energetické gely. Letos jsem zkoušel i novinku z řady C2:1, a to je výborné, sedí mi to. Před velkými závody používám ještě Enervit Carbo Flow a průběžně Magnesium. To jsou moji favorité.
Kromě OCR jste si zazávodil i v čistě běžeckém prostředí – na Běhej lesy – a hned z toho bylo vítězství. Jaké zážitky jste si z Klínovce odvezl?
Ke Klínovci mám zvláštní vztah. Poprvé jsem tu před mnoha lety běžel půlmaraton a teď byla možnost si tu střihnout kratší trať. Hezky mi to padlo do tréninku a i přes úmorné teplo jsem si to užil. Běželo se mi výborně a v podstatě od druhé kilometru už jen sám na sebe. Trať se mi hodně líbila a ač se zdá, že první polovina klesá, že to je pohoda, tak opak je pravdou – ono po seběhu a unavených stehnech to do kopce moc netáhne. Ale nakonec to dopadlo a já mohl slavit.