Rozhovor s parakanoistou Miroslavem Šperkem: o kvalifikaci na OH i dalších sportech

Aktualita

V roce 2004 vybojoval stříbrnou medaili na paralympijských hrách v Athénách v hodu diskem. Po pár letech a druhé účasti na paralympiádě se ale rozhodl zkusit i jiné sporty. A že jich bylo! Aktuálně se Miroslav Šperk věnuje kanoistice a v květnu ve své lodi bojoval o účast na třetích paralympijských hrách. Nabízíme vám rozhovor nejen o poslední kvalifikaci, ale také o dalších aktivitách tohoto multisportovce, který spoléhá na Enervit – sportovní výživu Českého paralympijského týmu.

Mrzí vás hodně, že kvalifikace do Paříže nakonec nevyšla?

Samozřejmě mě to mrzí, ale pragmaticky si to umím vysvětlit – byl by to zázrak z říše snů, po roce tréninku se dostat na paralympijské hry. Možná by to i parasportu trošku uškodilo (smích). Je pravda, že jsem se dostal hodně blízko, na dohled špičky, což je hodně povzbudivé a motivující do dalšího tréninku. Pokud mi vydrží zdraví, tak bych se chtěl pokusit o Los Angeles za 4 roky. Ale to je ještě strašně dlouhá doba…

Tenhle týden vám začíná další velká akce – mistrovství Evropy. Těšíte se?

Moc! Tenhle sport mě neuvěřitelně chytnul. Maličko mi připomíná to lezení, které jsem měl tak rád před úrazem – je to v přírodě, člověk bojuje s živlem. Chci se mu určitě dál věnovat.

Jak se liší rychlostní kanoistika v podání sportovců s a bez handicapu?

Jak řekl jednou můj trenér Petr Náprstek z Dukly – když nemůžeš chodit, tak pádluj! Je to dokonalé právě v tom, že se to moc neliší. Když budeme mluvit o kajaku, tak tam je i velmi obtížné u někoho poznat, že třeba nemůže chodit. Pak se ke kajaku přidala i kanoe, což je pro parasport speciální typ lodi. Jedná se o tradiční havajské plavidlo s plovákem na straně. Jde o oceánskou loď, na Havaji na ní jezdí domorodci na ryby a díky tomu plováku mají mnohem větší stabilitu, která je u nás vozíčkářů problematická. Před 14, 15 lety někoho napadlo, že by tahle loď mohla být dobrou náhradou pro rychlostní parakanoistiku. Ta už vznikala pod mezinárodní federací, takže jde o plně inkluzivní sport. Od počátku tedy jedou společně mistrovství Evropy i světa. Je to úžasné! Na nominaci je třeba 1000 sportovců, z toho třetina para. Ta akce je opravdu skvělá, nikdo neřeší, že je někdo na vozíku nebo nechá na břehu opřenou umělou nohu. To je tam naprosto běžné.

Ke kanoistice jste se dostal přes řadu dalších sportů, které následovaly po vašich atletických začátcích. Proč jste vlastně opustil diskařský sektor, kde se vám tak dařilo?

Atletika mi dala hrozně moc, otevřela mi obzory. Díky ní jsem získal zkušenosti, odvahu, sebevědomí. I na to, abych si troufl na sporty, které mě lákaly. Atletika byla vlastně hrozně neakčním sportem a mně už pak ve finále nejvíc bavilo chodit do posilovny, spíš než sedět na vrhačské stolici a házet. To mě přestalo bavit, protože před úrazem jsem měl rád adrenalinové sporty, hlavně to lezení.

Jakým sportům jste se postupně věnoval?

V Janských lázních, kde jsem studoval obchodní akademii, jsem začal jezdit na monoski (sjezdové lyžování pro vozíčkáře) a hrát florbal. Lyžování mě hrozně bavilo, vždycky jsem v tom chtěl začít závodit, ale bylo to nereálné, dokud jsem se věnoval atletice. Byl to nebezpečný sport, kde často docházelo ke zraněním. I proto jsem pak musel atletiku ukončit. Také jsem začal hrát basket, což je úžasný adrenalinový a týmový sport. Jezdil jsem i na handbiku (cyklistika pro vozíčkáře), ve kterém jsem spíš nezávodil, ale je to sport, který mě hodně bavil. V současné chvíli se věnuji především zmiňované kanoistice.

Při sportovních aktivitách spoléháte na Enervit, který je oficiálním výživovým partnerem Českého paralympijského týmu. Jakou s ním máte osobní zkušenost?

Já sám mám výživové doplňky moc rád, takže jsem moc rád i za spojení s Enervitem. Je to značka, která už má své velké jméno a pro nás je důležité, že se můžeme spolehnout třeba i na antidopingové záležitosti. Já sám jsem využil kromě produktů i poradenství, tam vidím také výhodu, protože já se na tuhle oblast hodně zaměřuju – co před, během, po sportu. Když se věnuji silovějším tréninkům, tak využívám kreatinové produkty, v době závodů pak spíše sacharidové produkty – tyčinky Performance Bar a samozřejmě ionťák. Mám taky strašně rád regenerační Enervit R2 Recovery Drink, který mi ohromně pomáhá po náročnějším tréninku. Díky němu vím, že druhý den můžu zase naplno začít. To jsou moje top produkty.

AKTUALITY

Na velkých českých závodech první poloviny roku byl člen Enervit Teamu úspěšný – na Czechmanovi vybojoval poprvé v kariéře stupně vítězů a na Moraviamanovi slavil titul vicemistra republiky v dlouhém triatlonu (viz rozhovor zde). Letošní sezonu ale Jan Šneberger odstartoval v zahraničí, v rámci seriálu Ironman 70.3 a návratem do profesionální kategorie. Jak se mu dařilo v těchto závodech, přibližuje v našem rozhovoru.

Šest vítězných etap. Ve žlutém dresu nepřetržitě od 4. etapy. Dominance v horách i v časovce. Třetí triumf na nejslavnějším cyklistickém závodě světa. A k tomu málo vídaný double – vítězství na Tour de France i Giru v jedné sezoně. To všechno patří Tadeji Pogačarovi, který v 25 letech opět přepisuje dějiny cyklistiky. A znovu je u toho i Enervit coby výživový partner jeho stáje UAE Emirates.

Hydratace při sportu je nesmírně důležitá a má vliv na výkonnost. Proto si zaslouží naši pozornost i svůj den. Den pitného režimu slavíme právě teď a máme pro vás i speciální akci na oslavu – ionťák v hodnotě 339 Kč zdarma k objednávce na našem e-shopu!

Česká tenistka a členka Enervit Teamu slaví obrovský úspěch, když triumfovala na dalším grandslamu. Wimbledon už v minulosti dokázala vyhrát ve čtyřhře, teď se raduje z premiérového vítězství v singlu. Barbora Krejčíková tak navázala na triumf z French Open z roku 2021 a i tentokrát se v oblasti výživy spoléhala na Enervit.

Sám dobře ví, jaké to je. Po úraze skončil na vozíku a sport mu poté hodně pomohl. Představil se na světových šampionátech i paralympijských hrách v atletice, kromě ní už ale zkusil celou řadu dalších sportů – basket, florbal, lyžování, kanoistiku. A také se věnuje sportu handicapovaných z pozice funkcionáře – generálního sekretáře Českého paralympijského výboru, jehož výživovým partnerem je Enervit. Jaká je situace sportovců s handicapem v Česku a jaká přání má Miroslav Šperk směrem k blížící se paralympiádě v Paříži?

VÝŽIVOVÁ PORADNA

Superkompenzace je stav, ve kterém může docházet k růstu výkonnosti. Superkompenzaci musí vždy předcházet fyzická zátěž, nejčastěji řízený trénink, který z důvodu vyčerpání energetických zdrojů vyvolá pokles výkonnosti. Lidský organizmus má skvěle vyvinutý princip adaptace, tedy přizpůsobení se podmínkám, který spočívá i v tom, že se na prožité zážitky lépe připraví – vytvoří si více energetických zásob, zesílí svalová vlákna, zlepší se psychické vnímání, zlepší se koordinace a podobně. A to je právě princip oné superkompenzace.

Laktát je sůl kyseliny mléčné a vzniká ve svalu v důsledku vysoce intenzivního anaerobního výkonu, tedy výkonu s nedostatečným okysličováním svalů. Takovými druhy výkonu bývají nejčastěji sprint nebo rychlejší běh, náročný krátký výjezd kopce na kole a podobně. Tyto druhy výkonu jsou energeticky kryty převážně ze sacharidů díky takzvané anaerobní glykolýze. Při ní je ve svalu uložený glykogen odbourávaný na glukózu a následně na laktát.

Není cukr jako cukr. To je důležitá věc, kterou je potřeba zmínit hned na začátku. Pod pojmem cukry totiž někteří autoři vnímají všechny sacharidy, nejen ty jednoduché, kterým tento název správně přísluší. Když se pak řekne, že „ve výživě vytrvalců by měly převažovat cukry,“ někdo to může vnímat jako zastoupení právě jen jednoduchých sacharidů – sladkostí, slazených limonád a podobně. Takový jídelníček by byl ale vražedný z pohledu zdraví sportovce i jeho výkonnosti. Sladkosti v běžném (mimosportovním) jídelníčku vytrvalců nejsou vůbec potřeba a slovem „cukr“ byla myšlena celá skupinu sacharidů.

Homeostáza je pojem definující stálost vnitřního prostředí našeho organizmu a je důležitá pro růst výkonnosti. Krevní tlak, zastoupení minerálních látek v mezibuněčném i vnitrobuněčném prostoru, správná řídkost tělesných tekutin, hladina krevního cukru, zásoby energie, dýchání, hormonální rovnováha. To všechno jsou procesy, které jsou variabilní, mění se v závislosti na činnosti během dne, ale současně mají své „zdravé“ hodnoty.

Svalové křeče jsou vedle hlaďáku snad největším strašákem vytrvalostních sportovců. Zřejmě i proto vyráží téměř každý cyklista nebo běžec na trať závodu s nějakým magnesiem v kapse, aby měl záchranu, až se křeče dostaví. Lze křečím předcházet, nebo se musíme spokojit s tím, že prostě přijdou?