Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita

Rozhovor s paralympijským medailistou Miroslavem Šperkem: o úraze i cestě ke sportu

Pád ze šesti metrů mu v 16 letech změnil život a dostal ho na vozík. Velmi brzy si ale našel cestu zpět ke sportu a už v 19 letech slavil stříbro na paralympijských hrách v Athénách v hodu diskem. Kromě atletiky pak vyzkoušel řadu dalších sportů a dnes pracuje jako generální sekretář v Českém paralympijském výboru, jehož výživovým partnerem je Enervit. Miroslav Šperk tak pomáhá sportu, který kdysi významně pomohl jemu.

Pojďme úplně od začátku – co jste dělal a čemu jste se věnoval v době před úrazem?

Byl jsem běžný kluk na malém městě, hrál jsem fotbal, mojí velkou vášní bylo lezení po skalách. Těsně před úrazem jsem nastoupil na střední průmyslovou školu do Hradce Králové. Tam jsem byl ale jen měsíc…
 

Protože přišel úraz, po kterém jste usedl na vozík. Kdy a jak se všechno seběhlo?

Pár dní před svými šestnáctými narozeninami jsem lezl na balkón, ze kterého jsem spadnul, bylo to zhruba šest metrů. Pohmoždil jsem si dva obratle v hrudní oblasti. Nic jiného se mi nestalo, ty obratle byly jen lehce vykloubené, ale zatlačily na míchu a to stačilo, aby přišla následná paraplegie, tedy ochrnutí dolních končetin.
 

Proč vás napadlo lézt na balkon?

Lezl jsem tam na návštěvu. Byla to taková mladická nerozvážnost, divoká noční jízda…
 

Která vám ale změnila život. Jak dlouho trvalo, než jste se vrátil domů a se vším se sžil?

Asi tři týdny jsem byl v nemocnici, pak následoval intenzivní rehabilitační kurz. Tři měsíce jsem strávil v jednom centru, teprve pak jsem začal jezdit domů – jednou za 14 dní na víkend. Pak jsem byl dva měsíce doma a šel na další tři měsíce do dalšího centra. Nakonec jsem strávil další měsíc v Parapleti. Celkem šlo asi o roční rehabilitace a výuku samoobslužnosti.
 

Jak náročné bylo se s novou situací popasovat a jak moc vám v tom pomohl sport?

Pro mě to nebylo až tak náročné, protože jsem byl dost mladý, a to je v té špatné situaci docela výhoda. Byl jsem velmi adaptabilní. Vím ze zkušeností lidí kolem sebe, že když se úraz stane ve 30, 40 letech, kdy už má člověk rodinu a zaběhnutý život, tak je ten střet daleko těžší a rekonvalescence náročnější. Já se vcelku rychle adaptoval, naučil jsem se samoobslužnosti a sport byl pro mě v tomhle zásadní z několika úhlů pohledu.
 

Povídejte…

Když jsem se dostal po půlroce domů, tak jsem nechodil vůbec mezi lidi. Člověk byl stigmatizovaný, což zase bylo pro mladého člověka v pubertě dost těžké – přišel jsem o sebevědomí, sebejistotu, přestal jsem vycházet ven. Naštěstí mě kamarádi vždycky chytli a třeba i násilím odtáhli například do hospody (smích). To mi hodně pomohlo. A taky rodina, i díky sportu. Taťka házel diskem, a když mě viděl sedět doma, tak mě bral každý den ven, kde jsem začal házet právě diskem. Po silnici před barákem.
 

Takže takhle vypadaly začátky pozdějšího paralympijského medailisty?

Když jsem pak byl na opakovačce v rehabilitačním centru v Košumberku, tak jsme se zmínili primářce, že házím diskem. Byla nadšená a hned mě spojila se Štefanem Dankem, atletickým guru a člověkem, který se nám tehdy opravdu hodně věnoval a otevřel nám sportovní obzory. Jel jsem na první soustředění pro nováčky a viděl, jak už ti zkušení sportovci a matadoři, kteří mají za sebou paralympiády a medaile, žijí normální spokojené životy, mají manželky, přítelkyně, děti, umí jezdit autem, perfektně ovládají vozík… To byl pro mě hlavní motiv se vrátit na nějakou životní úroveň.
 

Ve sportu se vám to povedlo velmi rychle – už v 19 letech jste slavil stříbro na paralympiádě v Athénách…

U mě byl ten nástup do parasportu strašně rychlý. Asi i díky tomu, že jsem byl docela kvalitní sportovec už před úrazem. Jak jsem lezl po skalách, tak jsem byl už docela svalnatý a po úraze se dostal celkem rychle do formy. Také je zajímavé, že já od začátku házel s taťkovým dvoukilovým diskem a za půl roku jsem se dozvěděl, že se u nás hází kilovým. Když jsem na něj přešel, začalo to lítat jednou tak daleko. Takže už na tom soustředění pro nováčky jsem házel podobně jako ti matadoři (smích).
 

A rychle přišly první úspěchy i na mezinárodních závodech, že?

První byl hned v roce 2022, kdy jsem skončil čtvrtý na mistrovství světa – to bylo přesně dva roky po úraze. Bylo to opravdu ojedinělé a já se tím zároveň nominoval na paralympijské hry do Atén. Začalo se mi vracet sebevědomí, člověk se začal posouvat po žebříku zase výš. Sportovní úspěchy mi začaly dost pomáhat i v normálním životě. Troufnul jsem si nastoupit zpět na střední školu, pak na vysokou. Na začátku všeho byl vlastně sport.
 

Jak jste si pak užil stříbro na paralympijských hrách?

Athény, to byl zážitek! Něco nepředstavitelného pro kluka v 19 letech! Zažil jsem ohromnou akci, na které se mi navíc podařil medailový úspěch. To mi také určitě hodně pomohlo dál, nejen ve sportu.

AKTUALITY

18/7
Slavíme Den pitného režimu a rozdáváme ionťáky ZDARMA!

Hydratace při sportu je nesmírně důležitá a má vliv na výkonnost. Proto si zaslouží naši pozornost i svůj den. Den pitného režimu slavíme právě teď a máme pro vás i speciální akci na oslavu – ionťák v hodnotě 339 Kč zdarma k objednávce na našem e-shopu!

15/7
Barbora Krejčíková ovládla Wimbledon. S Enervitem po boku

Česká tenistka a členka Enervit Teamu slaví obrovský úspěch, když triumfovala na dalším grandslamu. Wimbledon už v minulosti dokázala vyhrát ve čtyřhře, teď se raduje z premiérového vítězství v singlu. Barbora Krejčíková tak navázala na triumf z French Open z roku 2021 a i tentokrát se v oblasti výživy spoléhala na Enervit.

12/7
S Miroslavem Šperkem o sportu handicapovaných v Česku i paralympiádě v Paříži

Sám dobře ví, jaké to je. Po úraze skončil na vozíku a sport mu poté hodně pomohl. Představil se na světových šampionátech i paralympijských hrách v atletice, kromě ní už ale zkusil celou řadu dalších sportů – basket, florbal, lyžování, kanoistiku. A také se věnuje sportu handicapovaných z pozice funkcionáře – generálního sekretáře Českého paralympijského výboru, jehož výživovým partnerem je Enervit. Jaká je situace sportovců s handicapem v Česku a jaká přání má Miroslav Šperk směrem k blížící se paralympiádě v Paříži?

8/7
ROZHOVOR: Kajakář Vít Přindiš má dvě zlata z mistrovství Evropy

Sezonu zahájil závody Světového poháru, pak bojoval o medaile na mistrovství Evropy a také o kvalifikaci na olympijské hry v kajak krosu. Ta sice nakonec nedopadla, ale i tak má dlouholetý člen Enervit Teamu dost důvodů k radosti – na evropském šampionátu vybojoval dvě zlaté a dařilo se mu i na Světovém poháru po neúspěšné pražské kvalifikaci. O všech svých startech mluví Vít Přindiš v našem rozhovoru.

5/7
Triatlonistka a bikerka Helena Karásková hodnotí první závodní pololetí

Stejně jako v několika posledních letech, i letos kombinuje Helena Karásková triatlon se závody na horských kolech a do toho se s manželem stará o svůj tým. V prvním pololetí zvládla terénní triatlon ze série Xterra v Řecku, Světový pohár a hned tři starty v Českém poháru MTB. Jak se jí dařilo a jak hodnotí první polovinu roku? Dozvíte se v našem rozhovoru s dlouholetou členkou Enervit Teamu.

Více aktualit

VÝŽIVOVÁ PORADNA

Co je zač LAKTÁT?

Laktát je sůl kyseliny mléčné a vzniká ve svalu v důsledku vysoce intenzivního anaerobního výkonu, tedy výkonu s nedostatečným okysličováním svalů. Takovými druhy výkonu bývají nejčastěji sprint nebo rychlejší běh, náročný krátký výjezd kopce na kole a podobně. Tyto druhy výkonu jsou energeticky kryty převážně ze sacharidů díky takzvané anaerobní glykolýze. Při ní je ve svalu uložený glykogen odbourávaný na glukózu a následně na laktát.

RYCHLÉ CUKRY: Proč se o nich mluví a jak využít jejich rychlosti?

Není cukr jako cukr. To je důležitá věc, kterou je potřeba zmínit hned na začátku. Pod pojmem cukry totiž někteří autoři vnímají všechny sacharidy, nejen ty jednoduché, kterým tento název správně přísluší. Když se pak řekne, že „ve výživě vytrvalců by měly převažovat cukry,“ někdo to může vnímat jako zastoupení právě jen jednoduchých sacharidů – sladkostí, slazených limonád a podobně. Takový jídelníček by byl ale vražedný z pohledu zdraví sportovce i jeho výkonnosti. Sladkosti v běžném (mimosportovním) jídelníčku vytrvalců nejsou vůbec potřeba a slovem „cukr“ byla myšlena celá skupinu sacharidů.

Co je HOMEOSTÁZA, a proč je pro sportovce důležitá?

Homeostáza je pojem definující stálost vnitřního prostředí našeho organizmu a je důležitá pro růst výkonnosti. Krevní tlak, zastoupení minerálních látek v mezibuněčném i vnitrobuněčném prostoru, správná řídkost tělesných tekutin, hladina krevního cukru, zásoby energie, dýchání, hormonální rovnováha. To všechno jsou procesy, které jsou variabilní, mění se v závislosti na činnosti během dne, ale současně mají své „zdravé“ hodnoty.

Křeče jsou postrachem sportovců. Jak na ně?

Svalové křeče jsou vedle hlaďáku snad největším strašákem vytrvalostních sportovců. Zřejmě i proto vyráží téměř každý cyklista nebo běžec na trať závodu s nějakým magnesiem v kapse, aby měl záchranu, až se křeče dostaví. Lze křečím předcházet, nebo se musíme spokojit s tím, že prostě přijdou?

Jakou výživu volit po sportovním výkonu?

Z našeho článku Co a proč jíst a pít ihned po sportovním výkonu už víte, že k rozvoji výkonnosti dochází ve fázi regenerace, tedy v době po skončení tréninku. A že ihned po něm je třeba využít tzv. anabolické okno k doplnění vyčerpaných energetických zásob, v případě vytrvalce především důležitého svalového glykogenu. Ale co dál? Jak by měly vypadat další fáze regenerace starající se o obnovu vnitřního prostředí organizmu (homeostáza) a podporu růstového hormonu?

Více aktualit