Nejdřív jste zamířil na ME v OCR, což je vám nejbližší. S jakým cílem jste na sever vyrážel?

Chtěl jsem obhájit TOP 10 z krátkého závodu a pokusit se této metě přiblížit i na dlouhém závodě. Zároveň jsem se chtěl kvalifikovat do jedné z českých štafet.  Čekal jsem těžké překážky, což mi mělo hrát do karet. Stejně tak jsem se cítil velmi dobře při běhu.  

Jak se vám na šampionátu vedlo?

Ani jeden závod mi bohužel vůbec nevyšel. Páteční krátký závod měl obtížnost nastavenou velmi vysoko a pro drtivou většinu závodníků byla nepřekonatelná. Už dopředu bylo jasné, že tady běh rozhodovat moc nebude a půjde hlavně o překonání překážek. V průběhu závodu jsem zaváhal jednou na nízkém ručkování, kde jsem zvolil špatnou techniku, na konci mi vyply ruce a musel jsem ji jít znovu. Od té chvíle jsem začal cítit, že se mi dělají mozoly na dlaních. Každou další překážku to bylo horší, až jsem si roztrhal obě dlaně do krve. S tím se závodilo velmi zle… Když jsem se dostal na cílovou rovinku, stala se pro mě konečnou překážka jménem Dominator. Po pár marných pokusech jsem usoudil, že bude lepší trochu ušetřit ruce na další den a odstoupil jsem.

Času ale moc nebylo…

Přes den jsem se snažil dát ruce jakkoliv dohromady, ale zázraky se přes noc nedějí. Na dlouhém závodě, který měl být mou nejsilnější stránkou, jsem si tři čtvrtiny závodu vedl velmi dobře. Šel jsem pořadím nahoru i přes to, že jsem si strhnul veškerou ochranu dlaní asi na třetím kilometru. Pokračoval jsem na holých dlaních až do 11. km, kde začalo opět překážkové peklo. Bolest se začala stupňovat a já ztrácel rychlost i koncentraci. Nakonec jsem odstoupil na 12. km, protože bolest byla už nesnesitelná a krev, která mi tekla z dlaní, na překážkách moc nepomáhala. Měl jsem totálně zničené ruce a s tím se na OCR moc dělat nedá.

Čím to, že vám daly dlaně stopku – byly překážky tak těžké či jinak zpracované než obvykle?

Těžko říct, čím to bylo, svou roli sehrálo několik faktorů. Moje dlaně nebyly úplně dobře připravené na takový závod, respektive zatížení. Měkké dlaně toho víc vydrží než ty tvrdé, kde se udělá mozol nebo rovnou utrhne kůže. Druhý fakt je ten, že plno překážek bylo opatřeno protiskluzovým nástřikem, který si lze představit jako hrubý smirek. Nebo na nich byla taková páska natažená na překážce. Dovedete si představit, co to udělá, když se toho držíte silou a přitom otáčíte dlaní… Kůže drží na segmentu překážky, ale tělo se hýbe a utrhne celou kůži. Netřeba si představovat, co to pak dělá, když máte utržené mozoly a musíte se držet na takové překážce. Zkuste si vzít ocelový kartáč a přejet si s ním po mozolu…

Za pár dní jste se přesto vydal na mistrovství Evropy ve Spartan Race. Podařilo se dát dlaně do kupy?

Byla to hlavní výzva. Naštěstí mám super mastičky od metaxtren a dlaně už ve středu byly zatažené. Sice to nebyla žádná sláva, ale bez bolesti se daly používat. Každým dalším dnem to už bylo lepší a na sobotu to bylo úplně v pohodě.

Sportovat lépe vám pomáhá i sportovní výživa Enervit. Co jste s sebou na obě akce vezl?

Bez Enervitu bych na žádný závod nevyrazil. Gely a koncentráty Liquid Gel Competition mě držely stále ve hře. Solné tablety Enervit Salt Caps taktéž. Stále jsem měl vše pod kontrolou a hlídal si čas na gely, abych je pravidelně konzumoval. Již zmiňovaný koncentrát Competition s kofeinem jsem začal užívat až letos na závodech. Musí se s tím opatrně, ale když si ho načasujete opravdu dobře, tak vás dokáže hodně nakopnout před cílem. A to je přesně to, co potřebuji. Po každém tréninku a závodě mám pak výhradně regenerační nápoj Enervit R2 Sport – je to taková moje malá odměna.

Druhou část rozhovoru o mistrovství Evropy ve Spartan Race nabídne v příštím týdnu – těšte se na něj!