Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita

Rozhovor s Radkem Jarošem o expedici na Aconcaguu i plánech pro letošní rok

Dvoje poslední Vánoce strávil na expedicích v rámci projektu Koruna světa a stejný plán má i pro letošní rok, kdy se chystá na Kilimadžáro. Na začátku roku 2019 přitom zapsal další z nejvyšších vrcholů světadílů, když se dostal na Aconcaguu, nejvyšší horu Jižní Ameriky. Ještě předtím se zastavil na Velikonočních ostrovech a řadu dalších cest plánuje letos. Chybět na nich nebude ani Enervit, protože na jeho pomoc Radek Jaroš při svých expedicích i sportu spoléhá. V rozhovoru prozrazuje jak detaily poslední cesty, tak své plány.

Stejně jako předtím na Antarktidu, i do Jižní Ameriky jste vyrazil na konci roku a trávil Vánoce i Silvestra na expedici. Stane se z toho tradice?

Je pravda, že tradicí se to postupně stává, protože i následující expedice je plánovaná od 20. prosince do 14. ledna. To zamířím na Kilimandžáro coby nejvyšší vrchol Afriky. Tam by se dala volit i jiná doba, víc než v případě dvou předchozích expedic, ale mně ten termín v podstatě vyhovuje. Děti už jsou velké, Vánoce otravné a většinou tou dobou u nás není sníh, takže se nedá pořádně sportovat. Moje představa zimy je totiž spojená s běžkováním. Navíc vám všude nabízí cukroví a téměř všude se kalí (smích). V případě Antarktidy i Jižní Ameriky šlo ale o tamní vrchol léta, takže vlastně nejpříhodnější podmínky pro výstup. Letošní Vánoce jsem trávil první den na cestě z Mendozy do základního tábora a Silvestr nám vyšel přesně na odpočinkový den v základním táboře – před ostrým pokusem o vrchol.


Jaký byl váš postup – odkud kam jste se posouvali a jak dlouho výstup na Aconcaguu trval?

Přesně na Vánoce jsme opustili rozžhavené město Mendoza a vydali se do hor. Přesun do výšky 4300 metrů, kde leží základní tábor Plaza de Mulas, trval dva dny. Následoval týdenní aklimatizační proces s tím, že byla určitá šance pokusit se o vrchol s prvním dnem roku 2019. Můj parťák ale nakonec nebyl ještě dobře aklimatizovaný a také počasí bylo na hraně. Aconcagua je opravdu hodně větrný kopec a tou dobou se síla větru na vrcholu pohybovala okolo 50 kilometrů v hodině. Rozhodl jsem tedy, že se pokusíme o vrchol až v druhé bezvětrné pauze, což vycházelo na 4. ledna. O den dříve jsme se přesunuli do Hnízda kondorů, jak se nazývá druhý výškový tábor v 5 600 m, a z něj jsme se vydali přímo na vrchol. Vynechali jsme tedy dva další tábory, které některé expedice staví. Předtím jsme ovšem vystoupili několikrát až do výšky nad 6000 metrů, a i když se nám někteří lidé smáli, že jdeme z takové dálky zpět, byli jsme na vrcholu ve finále v podstatě první.


Vyskytly se během expedice nějaké komplikace?

Největší komplikace byla, když mi na autobusovém terminálu v Santiagu ukradli mobil. Měl jsem tam letenky, jízdenky, veškerou komunikaci a hlavně fotografie pořízené na Velikonočním ostrově, který jsem navštívil ještě před startem expedice. Vždycky totiž svoje cesty za Korunou světa spojuji s nějakou zajímavostí při vlastním výstupu.


Jak náročné bylo zdolání nejvyššího vrcholu Jižní Ameriky?

Aconcagua je svojí výškou po Everestu druhou nejvyšší horou Koruny světa a člověk musí zvolit správnou aklimatizaci, jinak může jít o život v důsledku výškové nemoci. Technicky ale hora tak těžká není. Problémem bývá v některém období minimum sněhu a tím pádem problém s vodou ve výškových táborech. My jsme ale přišli 14 dní po obrovském sněžení a tento problém se nás tedy netýkal.


Měl jste s sebou i tentokrát Enervit?

Jasně že měl – bez Enervitu ani ránu! Bral jsem s sebou jenom omezené zásoby v podstatě na týden. Už doma jsem užíval vitamíny a železo na podporu tvorby červených krvinek. Samozřejmě jsem měl s sebou multivitamíny a na ochranu svalové hmoty několik dávek proteinů, plus energetické Enervit Gely a tyčinky. Nechyběl Enervit Recovery Drink na regeneraci. Nejvíc jsem na Enervit samozřejmě spoléhal v okamžicích, kdy jsem se pohyboval nejblíž vrcholu.


Zvládl jste i nějaké další aktivity, jak je pro váš projekt Koruny světa typické?

Už jsem se zmínil o svojí cestě na Velikonoční ostrov, což je jeden z nejosamělejších ostrovů světa. Musím říct, že jsem si to na místě úžasně užil a člověk má úplně jiné vnímání reality, než když o takové věci čte. Bylo nádherné být sám na tomto mystickém místě, navíc jsem vystoupil na nejvyšší vrchol tohoto ostrova. Přestože jde o nízký sopečný vulkán, můžu se pochlubit tím, že jsem stanul na 12. nejvyšší hoře světa, co se týče izolovanosti. Po výstupu na Aconcaguu jsme ještě plánovali raft a následně vrchol druhé nejvyšší hory Jižní Ameriky. Dostali jsme se ale do časové tísně, a protože u nás v Česku napadlo spousta sněhu, ve finále jsem se rozhodl pro včasnější návrat, abych se mohl radovat na běžkách. Doma mě ale na 14 dnů dostala brutální rýmička a bylo po lyžovačce…


Jaké plány máte na letošní rok? Ať už co se týká Koruny světa nebo jiných aktivit?

Mám toho před sebou letos poměrně dost, i když se plánuji zaměřit spíš na víc aktivit a sportů než na výkon. Nejblíž jsou běžkařské akce, dále se chystám na týden na prkno do Alp. Chystám několik cest, ať už za horskou, nebo silniční cyklistikou po Evropě. V létě chci jet do Gruzie a cestovat tam na koních. Ještě v únoru mě čeká Španělsko a skalní lezení, kterému bych se chtěl letos po dlouhé době věnovat tak jako za mlada, a možná jedna cesta do Kyrgyzstánu do středních velehor a do Nepálu. Cesty do Chorvatska chci spojit se skalním lezením a s jetsurfem. Chtěl bych se taky zlepšit v golfu. Věřím, že na nudu nebude čas. Na konci roku pak odletím do Afriky, cílem je nejvyšší hora kontinentu – Kilimandžáro. Ale předtím procestujeme minimálně tři země. A na tuhle cestu možná bude i pár volných míst…

AKTUALITY

25/7
Rozhovor s triatlonistou Janem Šnebergrem o zahraničních startech a začátku sezony

Na velkých českých závodech první poloviny roku byl člen Enervit Teamu úspěšný – na Czechmanovi vybojoval poprvé v kariéře stupně vítězů a na Moraviamanovi slavil titul vicemistra republiky v dlouhém triatlonu (viz rozhovor zde). Letošní sezonu ale Jan Šneberger odstartoval v zahraničí, v rámci seriálu Ironman 70.3 a návratem do profesionální kategorie. Jak se mu dařilo v těchto závodech, přibližuje v našem rozhovoru.

22/7
Tadej Pogačar potřetí ovládl Tour de France. I s Enervitem

Šest vítězných etap. Ve žlutém dresu nepřetržitě od 4. etapy. Dominance v horách i v časovce. Třetí triumf na nejslavnějším cyklistickém závodě světa. A k tomu málo vídaný double – vítězství na Tour de France i Giru v jedné sezoně. To všechno patří Tadeji Pogačarovi, který v 25 letech opět přepisuje dějiny cyklistiky. A znovu je u toho i Enervit coby výživový partner jeho stáje UAE Emirates.

18/7
Slavíme Den pitného režimu a rozdáváme ionťáky ZDARMA!

Hydratace při sportu je nesmírně důležitá a má vliv na výkonnost. Proto si zaslouží naši pozornost i svůj den. Den pitného režimu slavíme právě teď a máme pro vás i speciální akci na oslavu – ionťák v hodnotě 339 Kč zdarma k objednávce na našem e-shopu!

15/7
Barbora Krejčíková ovládla Wimbledon. S Enervitem po boku

Česká tenistka a členka Enervit Teamu slaví obrovský úspěch, když triumfovala na dalším grandslamu. Wimbledon už v minulosti dokázala vyhrát ve čtyřhře, teď se raduje z premiérového vítězství v singlu. Barbora Krejčíková tak navázala na triumf z French Open z roku 2021 a i tentokrát se v oblasti výživy spoléhala na Enervit.

12/7
S Miroslavem Šperkem o sportu handicapovaných v Česku i paralympiádě v Paříži

Sám dobře ví, jaké to je. Po úraze skončil na vozíku a sport mu poté hodně pomohl. Představil se na světových šampionátech i paralympijských hrách v atletice, kromě ní už ale zkusil celou řadu dalších sportů – basket, florbal, lyžování, kanoistiku. A také se věnuje sportu handicapovaných z pozice funkcionáře – generálního sekretáře Českého paralympijského výboru, jehož výživovým partnerem je Enervit. Jaká je situace sportovců s handicapem v Česku a jaká přání má Miroslav Šperk směrem k blížící se paralympiádě v Paříži?

Více aktualit

VÝŽIVOVÁ PORADNA

SUPERKOMPENZACE: Klíč k růstu výkonnosti a důležitá fáze regenerace

Superkompenzace je stav, ve kterém může docházet k růstu výkonnosti. Superkompenzaci musí vždy předcházet fyzická zátěž, nejčastěji řízený trénink, který z důvodu vyčerpání energetických zdrojů vyvolá pokles výkonnosti. Lidský organizmus má skvěle vyvinutý princip adaptace, tedy přizpůsobení se podmínkám, který spočívá i v tom, že se na prožité zážitky lépe připraví – vytvoří si více energetických zásob, zesílí svalová vlákna, zlepší se psychické vnímání, zlepší se koordinace a podobně. A to je právě princip oné superkompenzace. 

Co je zač LAKTÁT?

Laktát je sůl kyseliny mléčné a vzniká ve svalu v důsledku vysoce intenzivního anaerobního výkonu, tedy výkonu s nedostatečným okysličováním svalů. Takovými druhy výkonu bývají nejčastěji sprint nebo rychlejší běh, náročný krátký výjezd kopce na kole a podobně. Tyto druhy výkonu jsou energeticky kryty převážně ze sacharidů díky takzvané anaerobní glykolýze. Při ní je ve svalu uložený glykogen odbourávaný na glukózu a následně na laktát.

RYCHLÉ CUKRY: Proč se o nich mluví a jak využít jejich rychlosti?

Není cukr jako cukr. To je důležitá věc, kterou je potřeba zmínit hned na začátku. Pod pojmem cukry totiž někteří autoři vnímají všechny sacharidy, nejen ty jednoduché, kterým tento název správně přísluší. Když se pak řekne, že „ve výživě vytrvalců by měly převažovat cukry,“ někdo to může vnímat jako zastoupení právě jen jednoduchých sacharidů – sladkostí, slazených limonád a podobně. Takový jídelníček by byl ale vražedný z pohledu zdraví sportovce i jeho výkonnosti. Sladkosti v běžném (mimosportovním) jídelníčku vytrvalců nejsou vůbec potřeba a slovem „cukr“ byla myšlena celá skupinu sacharidů.

Co je HOMEOSTÁZA, a proč je pro sportovce důležitá?

Homeostáza je pojem definující stálost vnitřního prostředí našeho organizmu a je důležitá pro růst výkonnosti. Krevní tlak, zastoupení minerálních látek v mezibuněčném i vnitrobuněčném prostoru, správná řídkost tělesných tekutin, hladina krevního cukru, zásoby energie, dýchání, hormonální rovnováha. To všechno jsou procesy, které jsou variabilní, mění se v závislosti na činnosti během dne, ale současně mají své „zdravé“ hodnoty.

Křeče jsou postrachem sportovců. Jak na ně?

Svalové křeče jsou vedle hlaďáku snad největším strašákem vytrvalostních sportovců. Zřejmě i proto vyráží téměř každý cyklista nebo běžec na trať závodu s nějakým magnesiem v kapse, aby měl záchranu, až se křeče dostaví. Lze křečím předcházet, nebo se musíme spokojit s tím, že prostě přijdou?

Více aktualit