ROZHOVOR: Triatlonista Jan Šneberger o tréninku, jednotlivých disciplínách i výživě

Aktualita

Dlouhá léta patří k české triatlonové špičce a na kontě už má řadu medailí z republikových šampionátů. Také se účastnil legendárních mistrovství světa na Havaji, a to jak v silničním (Ironman), tak terénním (Xterra) triatlonu. Jak vypadá jeho trénink, kterou z disciplín má nejraději, jakou výživu volí, a kdy ho začal bavit trenažer, o tom všem povídá člen Enervit Teamu v našem rozhovoru.

Trénovat tři disciplíny – tedy plavání, kolo a běh – není jednoduché. Dá se vyjádřit v hodinách, kolik jich strávíte na trénincích?

V úvodních letech mé triatlonové kariéry to bývalo kolem 20 hodin týdně, během jarních měsíců a na soustředěních i vysoko přes 30. Momentálně se přes 20 hodin v týdnu dostanu jen na soustředěních a běžný průměrný objem bude asi mezi 12 a 15 hodinami. Postupně jsem odstranil značnou část „nerozvíjejících“ hodin běhu nebo cyklistky. Čím dál tím víc se místo toho věnuji regeneraci, případně posilovně.

Dá se to převést i do kilometrů?

Abych řekl pravdu, čísla poslední roky prakticky vůbec nesleduji. Bývalo to něco kolem 3 tisíc běžeckých kilometrů, 8 až 10 tisíc kilometrů v sedle a pár nižších stovek kilometrů v bazénu. Objem se ale snížil a určitě to je teď podstatně méně.

Jak často tedy trénujete a kolik času věnujete jednotlivým disciplínám?

Přestože už nemám tréninkový deník nabitý tolika hodinami jako dřív, alespoň lehčí a krátký jednofázový trénink zařadím téměř každý den v roce. Řídím se pocitem. Pokud zrovna nejsem nemocný nebo jinak fyzicky vyřazený z provozu, nutkání k pohybu se zkrátka dostaví a nedá se odolat. Nejoblíbenější je určitě běh, se kterým jsem jako triatlonista začínal. Je to pro mě nejpřirozenější aktivita. Rád zařazuji v sezóně i mimo sezónu běžecké závody v terénu i na silnici. Nejvíce času ale samozřejmě strávím cyklistikou, která si to zkrátka vyžaduje. V sedle střídám terény a udržuji tak motivaci. Nevydržel bych celoročně jezdit jen na silnici, natož na nepohodlném závodním speciálu. Plavání je má slabina, a to se asi projevuje i v mizerné motivaci do plaveckého tréninku. Rád se vyplavávám, ale do seriózního tréninku v bazénu se musím nutit.

Rád se účastníte i samostatných cyklistických a běžeckých závodů. Jsou tedy tyto disciplíny vašimi nejsilnějšími a nejoblíbenějšími? Daří se vám v nich konkurovat i nejlepším specialistům na cyklistiku a běh?

Zejména mimo hlavní sezónu rád závodím, kde se dá. Proti triatlonu jsou čistě běžecké nebo cyklistické závody krásně jednoduché. Start, cíl a je hotovo. Na lokální úrovni se prosazuji na nejvyšší příčky, samozřejmě záleží na konkurenci. Na domácí špičku nemám ani v jedné disciplíně, to je jasné.

Na konci dlouhého triatlonu vás čeká běžecký maraton, sám o sobě pro mnoho lidí nedostižná a bájná meta. Absolvoval jste ho někdy i jako samostatný závod?

Ano a nerozumím lidem, kteří si troufnou na „železné“ triatlonové tratě, aniž by si kdy samostatně zkusili zaběhnout maraton. Čistý maraton je krutá atletická disciplína a neběhám ho rád. Běžel jsem ho myslím asi pětkrát nebo šestkrát, ale nikdy jsem z toho neměl zrovna dobrý pocit.

Během covidu jste začal jezdit také virtuální cyklistické závody na trenažeru. Stále vás baví?

Covidové období mělo vedle negativních dopadů i nějaké pozitivní. Svět se zastavil a lidé začali trávit víc času doma. Virtuální závodění nabralo bleskově na důležitosti a já osobně jsem tuto vlnu zachytil a baví mě to hodně. Během zimní sezóny je to parádní zpestření přípravy. V létě na to není prostor ani chuť, ale s příchodem zimy se určitě objevím na startu nějakého toho závodu na obrazovce.

Triatlon je velmi energeticky náročný sport. Jak řešíte výživu?

Před lety, na začátku mé triatlonové kariéry, jsem výživu a stravu jako celek příliš neřešil. Prostě jsem jedl, na co jsem měl chuť. S postupným navyšováním tréninkových hodin se ale celý můj stravovací systém sám od sebe proměnil. Po kachně s knedlíkem nebo s ranní kocovinou se trénuje těžko. Podobně probíhal i vývoj závodního stravování. S dalším a dalším startem začalo být jasné, že bude potřeba řešit i výživu přímo v akci. Nestačí jen „čapnout“, co zrovna přijde na občerstvovací stanici pod ruku. Zejména na delších tratích začne být příjem tekutin i jiné energie naprosto zásadní.

Prozradíte, jak vypadá vaše výživa během závodu?

Zhruba tři dny před startem delšího závodu začínám tělo zásobovat magnesiem ve formě instantního nápoje Enervit Magnesium. V den závodu snídám pestře (pečivo, těstoviny, kaše, banán) a poměrně blízko před startem (cca 2 až 1,5 hodiny). Hodinu před závodem posílám do akce ještě jedno dvě osvědčené želé Enervit PRE Sport a jde se na věc. V závodě pak doplňuji energii z Enervit Gelů, Liquid Gelů a iontového nápoje Enervit Isotonic Drink. Na železných tratích pak zařazuji i tuhou stravu (sladké i slané svačinky).

AKTUALITY

Na velkých českých závodech první poloviny roku byl člen Enervit Teamu úspěšný – na Czechmanovi vybojoval poprvé v kariéře stupně vítězů a na Moraviamanovi slavil titul vicemistra republiky v dlouhém triatlonu (viz rozhovor zde). Letošní sezonu ale Jan Šneberger odstartoval v zahraničí, v rámci seriálu Ironman 70.3 a návratem do profesionální kategorie. Jak se mu dařilo v těchto závodech, přibližuje v našem rozhovoru.

Šest vítězných etap. Ve žlutém dresu nepřetržitě od 4. etapy. Dominance v horách i v časovce. Třetí triumf na nejslavnějším cyklistickém závodě světa. A k tomu málo vídaný double – vítězství na Tour de France i Giru v jedné sezoně. To všechno patří Tadeji Pogačarovi, který v 25 letech opět přepisuje dějiny cyklistiky. A znovu je u toho i Enervit coby výživový partner jeho stáje UAE Emirates.

Hydratace při sportu je nesmírně důležitá a má vliv na výkonnost. Proto si zaslouží naši pozornost i svůj den. Den pitného režimu slavíme právě teď a máme pro vás i speciální akci na oslavu – ionťák v hodnotě 339 Kč zdarma k objednávce na našem e-shopu!

Česká tenistka a členka Enervit Teamu slaví obrovský úspěch, když triumfovala na dalším grandslamu. Wimbledon už v minulosti dokázala vyhrát ve čtyřhře, teď se raduje z premiérového vítězství v singlu. Barbora Krejčíková tak navázala na triumf z French Open z roku 2021 a i tentokrát se v oblasti výživy spoléhala na Enervit.

Sám dobře ví, jaké to je. Po úraze skončil na vozíku a sport mu poté hodně pomohl. Představil se na světových šampionátech i paralympijských hrách v atletice, kromě ní už ale zkusil celou řadu dalších sportů – basket, florbal, lyžování, kanoistiku. A také se věnuje sportu handicapovaných z pozice funkcionáře – generálního sekretáře Českého paralympijského výboru, jehož výživovým partnerem je Enervit. Jaká je situace sportovců s handicapem v Česku a jaká přání má Miroslav Šperk směrem k blížící se paralympiádě v Paříži?

VÝŽIVOVÁ PORADNA

Superkompenzace je stav, ve kterém může docházet k růstu výkonnosti. Superkompenzaci musí vždy předcházet fyzická zátěž, nejčastěji řízený trénink, který z důvodu vyčerpání energetických zdrojů vyvolá pokles výkonnosti. Lidský organizmus má skvěle vyvinutý princip adaptace, tedy přizpůsobení se podmínkám, který spočívá i v tom, že se na prožité zážitky lépe připraví – vytvoří si více energetických zásob, zesílí svalová vlákna, zlepší se psychické vnímání, zlepší se koordinace a podobně. A to je právě princip oné superkompenzace.

Laktát je sůl kyseliny mléčné a vzniká ve svalu v důsledku vysoce intenzivního anaerobního výkonu, tedy výkonu s nedostatečným okysličováním svalů. Takovými druhy výkonu bývají nejčastěji sprint nebo rychlejší běh, náročný krátký výjezd kopce na kole a podobně. Tyto druhy výkonu jsou energeticky kryty převážně ze sacharidů díky takzvané anaerobní glykolýze. Při ní je ve svalu uložený glykogen odbourávaný na glukózu a následně na laktát.

Není cukr jako cukr. To je důležitá věc, kterou je potřeba zmínit hned na začátku. Pod pojmem cukry totiž někteří autoři vnímají všechny sacharidy, nejen ty jednoduché, kterým tento název správně přísluší. Když se pak řekne, že „ve výživě vytrvalců by měly převažovat cukry,“ někdo to může vnímat jako zastoupení právě jen jednoduchých sacharidů – sladkostí, slazených limonád a podobně. Takový jídelníček by byl ale vražedný z pohledu zdraví sportovce i jeho výkonnosti. Sladkosti v běžném (mimosportovním) jídelníčku vytrvalců nejsou vůbec potřeba a slovem „cukr“ byla myšlena celá skupinu sacharidů.

Homeostáza je pojem definující stálost vnitřního prostředí našeho organizmu a je důležitá pro růst výkonnosti. Krevní tlak, zastoupení minerálních látek v mezibuněčném i vnitrobuněčném prostoru, správná řídkost tělesných tekutin, hladina krevního cukru, zásoby energie, dýchání, hormonální rovnováha. To všechno jsou procesy, které jsou variabilní, mění se v závislosti na činnosti během dne, ale současně mají své „zdravé“ hodnoty.

Svalové křeče jsou vedle hlaďáku snad největším strašákem vytrvalostních sportovců. Zřejmě i proto vyráží téměř každý cyklista nebo běžec na trať závodu s nějakým magnesiem v kapse, aby měl záchranu, až se křeče dostaví. Lze křečím předcházet, nebo se musíme spokojit s tím, že prostě přijdou?