Dlouhá léta patří k české triatlonové špičce a na kontě už má řadu medailí z republikových šampionátů. Také se účastnil legendárních mistrovství světa na Havaji, a to jak v silničním (Ironman), tak terénním (Xterra) triatlonu. Jak vypadá jeho trénink, kterou z disciplín má nejraději, jakou výživu volí, a kdy ho začal bavit trenažer, o tom všem povídá člen Enervit Teamu v našem rozhovoru.
Trénovat tři disciplíny – tedy plavání, kolo a běh – není jednoduché. Dá se vyjádřit v hodinách, kolik jich strávíte na trénincích?
V úvodních letech mé triatlonové kariéry to bývalo kolem 20 hodin týdně, během jarních měsíců a na soustředěních i vysoko přes 30. Momentálně se přes 20 hodin v týdnu dostanu jen na soustředěních a běžný průměrný objem bude asi mezi 12 a 15 hodinami. Postupně jsem odstranil značnou část „nerozvíjejících“ hodin běhu nebo cyklistky. Čím dál tím víc se místo toho věnuji regeneraci, případně posilovně.
Dá se to převést i do kilometrů?
Abych řekl pravdu, čísla poslední roky prakticky vůbec nesleduji. Bývalo to něco kolem 3 tisíc běžeckých kilometrů, 8 až 10 tisíc kilometrů v sedle a pár nižších stovek kilometrů v bazénu. Objem se ale snížil a určitě to je teď podstatně méně.
.jpg)
Jak často tedy trénujete a kolik času věnujete jednotlivým disciplínám?
Přestože už nemám tréninkový deník nabitý tolika hodinami jako dřív, alespoň lehčí a krátký jednofázový trénink zařadím téměř každý den v roce. Řídím se pocitem. Pokud zrovna nejsem nemocný nebo jinak fyzicky vyřazený z provozu, nutkání k pohybu se zkrátka dostaví a nedá se odolat. Nejoblíbenější je určitě běh, se kterým jsem jako triatlonista začínal. Je to pro mě nejpřirozenější aktivita. Rád zařazuji v sezóně i mimo sezónu běžecké závody v terénu i na silnici. Nejvíce času ale samozřejmě strávím cyklistikou, která si to zkrátka vyžaduje. V sedle střídám terény a udržuji tak motivaci. Nevydržel bych celoročně jezdit jen na silnici, natož na nepohodlném závodním speciálu. Plavání je má slabina, a to se asi projevuje i v mizerné motivaci do plaveckého tréninku. Rád se vyplavávám, ale do seriózního tréninku v bazénu se musím nutit.
Rád se účastníte i samostatných cyklistických a běžeckých závodů. Jsou tedy tyto disciplíny vašimi nejsilnějšími a nejoblíbenějšími? Daří se vám v nich konkurovat i nejlepším specialistům na cyklistiku a běh?
Zejména mimo hlavní sezónu rád závodím, kde se dá. Proti triatlonu jsou čistě běžecké nebo cyklistické závody krásně jednoduché. Start, cíl a je hotovo. Na lokální úrovni se prosazuji na nejvyšší příčky, samozřejmě záleží na konkurenci. Na domácí špičku nemám ani v jedné disciplíně, to je jasné.
Na konci dlouhého triatlonu vás čeká běžecký maraton, sám o sobě pro mnoho lidí nedostižná a bájná meta. Absolvoval jste ho někdy i jako samostatný závod?
Ano a nerozumím lidem, kteří si troufnou na „železné“ triatlonové tratě, aniž by si kdy samostatně zkusili zaběhnout maraton. Čistý maraton je krutá atletická disciplína a neběhám ho rád. Běžel jsem ho myslím asi pětkrát nebo šestkrát, ale nikdy jsem z toho neměl zrovna dobrý pocit.
Během covidu jste začal jezdit také virtuální cyklistické závody na trenažeru. Stále vás baví?
Covidové období mělo vedle negativních dopadů i nějaké pozitivní. Svět se zastavil a lidé začali trávit víc času doma. Virtuální závodění nabralo bleskově na důležitosti a já osobně jsem tuto vlnu zachytil a baví mě to hodně. Během zimní sezóny je to parádní zpestření přípravy. V létě na to není prostor ani chuť, ale s příchodem zimy se určitě objevím na startu nějakého toho závodu na obrazovce.
Triatlon je velmi energeticky náročný sport. Jak řešíte výživu?
Před lety, na začátku mé triatlonové kariéry, jsem výživu a stravu jako celek příliš neřešil. Prostě jsem jedl, na co jsem měl chuť. S postupným navyšováním tréninkových hodin se ale celý můj stravovací systém sám od sebe proměnil. Po kachně s knedlíkem nebo s ranní kocovinou se trénuje těžko. Podobně probíhal i vývoj závodního stravování. S dalším a dalším startem začalo být jasné, že bude potřeba řešit i výživu přímo v akci. Nestačí jen „čapnout“, co zrovna přijde na občerstvovací stanici pod ruku. Zejména na delších tratích začne být příjem tekutin i jiné energie naprosto zásadní.
Prozradíte, jak vypadá vaše výživa během závodu?
Zhruba tři dny před startem delšího závodu začínám tělo zásobovat magnesiem ve formě instantního nápoje Enervit Magnesium. V den závodu snídám pestře (pečivo, těstoviny, kaše, banán) a poměrně blízko před startem (cca 2 až 1,5 hodiny). Hodinu před závodem posílám do akce ještě jedno dvě osvědčené želé Enervit PRE Sport a jde se na věc. V závodě pak doplňuji energii z Enervit Gelů, Liquid Gelů a iontového nápoje Enervit Isotonic Drink. Na železných tratích pak zařazuji i tuhou stravu (sladké i slané svačinky).