Kolik triatlonových závodů jste v letošní sezoně stihl?

První závod jsem odjel v dubnu ve španělské Valencii a poslední v říjnu pro změnu opět ve Španělsku, tentokrát v Barceloně. Mezitím došlo na dalších pět „profesionálních“ startů v rámci světového poháru IRONMAN. Závody mě čekaly samozřejmě i na domácím poháru, takže všeho všudy to v součtu dalo tři dlouhé triatlony a sedm polovičních.

Jak letošní ročník hodnotíte?

Začátek sezóny byl vydařený, ale s postupujícím časem a narůstající únavou už výsledky nebyly takové, jaké bych si přál. Nicméně takový byl plán a dalo se očekávat, že forma postupně uvadne. Chtěl jsem hodně závodit, užívat si cestování i pohyb a zůstat zdravý. To se nakonec podařilo.

Který ze závodů byl pro vás letos top?

Spokojený jsem byl po úvodním závodě ve Valencii a částečně také v srpnu v Poznani, kde jsem si trochu spravil chuť po nevydařených půlkách v Mostě a Hradci. Na domácí půdě se vcelku povedl Czechman i Moraviaman. Opět jsem si posunul osobní maximum jak na dlouhé, tak poloviční distanci. Ale označit jeden závod jako ten nejlepší nedokážu.

Nejen při závodech spoléháte na Enervit. Které produkty patří mezi vaše nejoblíbenější?

Nedokážu si představit závod bez šroubovacích gelů ENERVIT Liquid Gel. To je zkrátka osvědčená stálice, která nakopne a nezatíží trávení. Z druhého depa vždy vyběhnu s několika kusy v ruce a po kapsách. Jsou „rychlé“ a obejdou se i bez zapití vodou. Před delšími závody také nikdy nevynechám ENERVIT PRE Sport. To už je vyloženě rituál. A v posledních dvou letech jsem si oblíbil také ENERVIT Isotonic Gel, který využívám především na kole nebo v posledních minutách před startem. Teoreticky i prakticky tahle posloupnost sedí: od nejpomalejšího želé před startem, přes hustší a pomalejší gel na kole až k rychlému řídkému gelu na běhu. Samozřejmě v co nejideálnějším množství a podle aktuálních podmínek. Takový je můj základní energetický recept. Další věcí je samozřejmě naprosto klíčová hydratace, doplňování minerálů nebo tuhá závodní strava.

V příští sezoně se poprvé přehoupnete do kategorie nad 40 let. Znamená pro vás tenhle přesun něco zásadního?

Je to poměrně zásadní moment, protože jsem se rozhodl nadobro opustit nemilosrdné pole profesionálů. Konkurence je rok od roku těžší a upřímně jsem docela rád, že už se mohu vymluvit na věk a soupeřit na případných mezinárodních závodech jen s vrstevníky. Bylo to hezké, nahlédl jsem pod onu profesionální pokličku, ale teď jí s klidem mohu zase přiklopit zpátky.

Na sociálních sítích jste zmínil, že plánujete změnit model přípravy – proč, a jak se bude lišit od těch předchozích?

Po dlouhých letech si nechám tréninkový plán ušít na míru a uvidíme, co z toho vyleze. Stávající model byl postavený na náhodě a aktuálním rozpoložení. Snaha držet nějaký dlouhodobý koncept tam byla, ale byla hodně mlhavá. Pěkné závodní výsledky jsou při zpětném hodnocení vlastně docela překvapivé. I přes poměrně malý průměrný tréninkový objem a „freestyle“ přístup jsem byl alespoň na domácí půdě schopný útočit na nejvyšší pohárové příčky.

Proč tedy změna?

S postupujícím věkem je potřeba klást větší důraz i na další provázané aspekty triatlonového života. Čím dál tím důležitější je silová příprava a vůbec celý životní styl od výživy po odpočinek. Začíná to být příliš komplexní a tak jsem se rozhodl využít znalostí někoho povolanějšího. Naštěstí jsem nemusel chodit daleko. Lucka, má vlastní a nenahraditelná manželka, se už dlouho profesně věnuje přípravě svěřenců a disponuje potřebnými přesahy i zkušenostmi. Snad tedy toto rozhodnutí příliš nenaruší dosavadní klid naší společné domácnosti. Musím se naučit poslouchat a neodmlouvat (smích).