Jak hodnotíš letošní korona sezonu?

Určitě to byla divná sezona. Člověk se na něco připravoval a vlastně vůbec nevěděl, jestli se bude moct postavit na start. Faktem ale je, že na jaře mě to ještě motivovalo do tréninků – vymýšlela jsem si různá plavecká a další cvičení doma. Běhala jsem i jezdila na kole venku a říkala jsem si, že to za pár týdnů bude dobré. Situace ale nebyla dobrá ani po pár měsících. Na podzim, když se pak přeložily na neurčito i lyžařské závody, už jsem byla vnitřně hodně zklamaná. Byť jsem letos neměla v plánu moc startů v zahraničí.

Ze kterých závodů sešlo, a kterých ses naopak stihla zúčastnit?

Na úvod to byl závod na Maltě a v Řecku, hlavním závodem pak pro mě měla být Xterra v Chorvatsku, kde jsem ambasadorem závodu. Ten nakonec neproběhl a byl přeložen na další rok. Ale hlavně jsem si chtěla užít závody v Česku, což se vlastně povedlo a všechny se uskutečnily. Neskutečně jsem si užila Xterru v Mostě, vůbec jsem naopak nezvládla závod v Šindelové, kde jsem zmrzla na kost a ještě bloudila. V rámci Českého poháru se mi ale vždy povedlo doběhnout na prvním místě. Méně už se mi dařilo v Prachaticích na Světovém poháru, ať už v short tracku nebo na dlouhé trati. Z toho jsem byla zklamaná.

Co v Prachaticích chybělo?

Asi se sešlo víc věcí dohromady. Nejzásadnější bylo to promrznutí týden před startem v Šindelové. Také jsem ještě neměla zahojená zranění z pádu na biku. Sešitá pusa mě taky vyřadila z plaveckého tréninku a s pohmožděným krkem mám problémy ještě teď…  

O plánované mezinárodní starty tě nepřipravila zranění, ale koronavirus – jak moc ti chyběly?

Situace byla taková, jaká byla. Musím říct, že po deseti letech šíleného cestování jsem si to docela užívala, že jezdíme jenom po republice. Teď s odstupem času mám ale pocit, že kdyby nebyly závody Českého poháru na horských kolech, kde se scházela neuvěřitelná konkurence, tak by to bylo hodně chudé.

Jak jsi byla spokojená s českým závody, kterých ses zúčastnila, a který sis užila nejvíc?

V crossu proběhly vlastně všechny závody, co u nás byly vypsané. Kvůli pádu na biku jsme musela jeden vynechat, což mě docela mrzelo, ale nedalo se nic dělat. Nejkrásnější byl pro mě letos závod v Mostě. Hodně mi to tam sedlo, a když nebudu hodnotit plavání, tak na biku i v běhu to byla paráda. Ještě se k tomu přidalo vedro, které mám moc ráda. Navíc ta trať je tam hrozně pěkná! Technická i celkem fyzicky náročná, ale s místy, kde se dá i odpočinout. 

Co bereš jako svůj největší letošní úspěch?

To je těžká otázka. Já jsem se připravovala na Světový pohár v Prachaticích a tam to prostě nevyšlo. Short track se mi nepovedl vůbec, tak špatné nohy jsem snad nikdy neměla. Chvíli jsme si i říkala, že si tam sednu na pařez a už nepojedu. Pak jsem celou noc přemýšlela, jestli druhý den jet dlouhou trať a nakonec jsem byla na startu jen s myšlenkou, že dojedu do cíle. Bylo z toho 4. místo, což bych den předtím brala všema deseti, ale když jsem při běhu měla bednu na dosah, mrzelo mě to. Bylo to blízko a přitom tak strašně daleko…

Byl vinou okolností výrazně ovlivněný i tvůj tréninkový plán?

Když vynechám plavání, tak ani ne. Já raději chodím plavat do bazénu než na otevřenou vodu, protože jsem neustále zmrzlá, ale když se trochu ohřála voda v přehradě, dalo se trénovat i tam. 

Předpokládám, že navzdory situaci se nijak neměnil tvůj výživový plán na tréninky a závody. Tam letos zůstalo vše při starém?

Určitě, není dobré měnit staré osvědčené metody. Takže jsem i letos spoléhala na sportovní výživu Enervit a doplňky od VITARu. Už pár dní před závodem jedu Enervit Magnesium, těsně před startem pak klasicky Enervit PRE Sport. Při bikové části si beru klasické Enervit Gely s postupnou energií a piju iontový nápoj Enervit Isotonic Drink nebo energetický nápoj Enervit Maltodextrin Fructose. Na běh si beru Enervit Liquid Gel s rychlou energií a po závodě samozřejmě regenerační Enervit Recovery Drink.

Na zimu bereš běžky a věnuješ se mj. i lyžování. Už jsi letos vyrazila? A jaké plány na zimu na běžkách máš?

Po Prachaticích jsem měla v plánu dát si pár dní volno a pak začít především na kolečkových lyžích a silovou přípravu. Pár dní mi připadalo, že se to zase musím učit, ale tělo si naštěstí pamatuje, takže každým tréninkem to šlo líp a líp. Na sníh jsem ale ještě nevyrazila, přitom touhle dobou už měly vrcholit přípravy na první start sezony dálkových běhů v Livignu. Všechny závody Visma Ski Classics s termínem konání do Vánoc ale byly odloženy.

Dá se vůbec něco plánovat do budoucna? Máš v hlavě nějaké plány na příští sezonu?

Už vyšly nějaké kalendáře, ať to jsou závody triatlonu v Česku, evropská Tour Xterra nebo třeba Český pohár na bikách. Určitě bych se ráda postavila na start některých závodů nejen u nás. A vzhledem k tomu, že se nám hezky rozrůstá náš mládežnický tým Czech Multisport Coaching, působím v něm nejen jako závodník, ale také jako trenér, masér a pořadatel sportovních akcí. Takže je přede mnou opět nová výzva, jak tohle všechno zvládnout!