Sám dobře ví, jaké to je. Po úraze skončil na vozíku a sport mu poté hodně pomohl. Představil se na světových šampionátech i paralympijských hrách v atletice, kromě ní už ale zkusil celou řadu dalších sportů – basket, florbal, lyžování, kanoistiku. A také se věnuje sportu handicapovaných z pozice funkcionáře – generálního sekretáře Českého paralympijského výboru, jehož výživovým partnerem je Enervit. Jaká je situace sportovců s handicapem v Česku a jaká přání má Miroslav Šperk směrem k blížící se paralympiádě v Paříži?
Jaká je vaše aktuální role v rámci Českého paralympijského týmu, to znamená, co si představit pod funkcí generálního sekretáře?
Ta pozice je velmi košatá. Samozřejmě je tam příprava na paralympijské hry – to znamená zabezpečit výpravu. Také tam spadají diplomatické věci, tedy jednání na úrovni institucionálních partnerů. Jinak je to od běžného řízení vedení sekretariátu, přes ekonomické věci, až po ty koncepční. To znamená přinášet nápady na projekty a jejich řízení. Hodně se zaměřuji na rozvojové projekty a jsem rád, že se nám podařilo rozjet ParaRestart a ParaHrátky. ParaRestart je projekt, kterým jsem si vlastně já sám kdysi prošel, byť to nemělo tuhle nálepku. Začal jsem házet diskem v rehabilitačním centru a sport mi pomohl restartovat život. ParaHrátky jsou zaměřeny na děcka s postižením, která jsou v inkluzivním vzdělávání. Víme, že jsou často uvolnění z tělocviku, což nám přijde jako velká škoda, protože se nedostanou ke sportu.
Druhý rok je Enervit, respektive VITAR Sport, partnerem Českého paralympijského týmu. Můžete tuhle spolupráci zhodnotit a říct, kde, jak a komu produkty pomáhají?
Já sám mám strašně rád výživové doplňky a jsem strašně rád za spojení s Enervitem. Je to značka, která má své velké jméno. Pro nás je důležité, že se můžeme spolehnout třeba i na antidopingové záležitosti. Jednou z oblastí spolupráce, kde pro nás Enervit hraje velkou roli, je totiž zabezpečení našich top sportovců. Ti od nás mají produkty podle své volby. Druhá oblast je pak v podobě zmiňovaných projektů, kde dětem hrozně rádi rozdáváme produkty. Děti jsou za to strašně rády, proběhne nějaká soutěž a dostanou odměnu. Enervit už s sebou zároveň nese punc sportovního prostředí, za kterým jsou schovaní top sportovci. Lidi si to spojí a děcka vidí, že to má nějakou úroveň. Může to pro ně být i motivační, když se s těmi produkty spojí. V tom vidím velkou sílu. Stejně tak v rámci ParaRestartu.
Jak hodnotíte úroveň českého paralympijského sportu a jeho postavení v mezinárodním kontextu?
Já myslím, že jsme trošku zaspali dobu. Než nastoupil Zbyněk Sýkora na pozici předsedy, tak byl Český paralympijský výbor takovou upozaděnou organizací. Staral se o účast na paralympijských hrách, ale neměl takovou tu nadstavbu, aby byl autoritou pro parasport. Ve světě je třeba velkým trendem inkluze, o kterou se také snažíme a je to naše velké téma. Loni se nám podařila plná inkluze paraplavání pod Český svaz plaveckých sportů. Stejně tak je na tom curling, lukostřelba, stolní tenis. Jsou oblasti, kde už se to podařilo. Tady ale cítím dluh a ve srovnání se západním světem jsme trošku pozadu. Na východ od nás jsou na tom naopak asi o trošku hůř.
Existují u nás vůbec parasportovci profesionálové, tzn. dá se paralympijským sportem uživit? Máte i vlastní zkušenosti…
U mě se to trošku podařilo s basketbalem, který je nejrozšířenější disciplínou mezi parasporty. V různých zemích je to plně profesionální sport. V Německu je sto týmů, tři ligy, první dvě jsou profi nebo poloprofi. Někteří naši hráči hrají v cizině – v Německu, Rakousku, Itálii. Já hrál dvě sezony v Německu, ve Cvikau, kde jsem byl de facto poloprofesionál. U nás jsme vděční za spojení s Viktorií, s rezortním centrem, které má svoji para sekci, kde je umístěno 15-20 sportovců, kteří mají úvazky. My se snažíme aktivovat i další rezortní centra, protože to je cesta, jak sportovce profesionalizovat. Velký kus práce udělal v Česku také parahokej, reprezentanti jsou poloprofesionálové, mají částečné úvazky. I díky tomu je u nás hokej na takové úrovni, na jaké je. Takže máme nějaké profi sportovce, ale není to ještě úplně taková úroveň, kterou bych si do budoucna přál.
Jak to aktuálně vypadá s nominacemi na letní paralympijské hry v Paříži a s jakým výsledkem byste byl spokojený?
V tuhle chvíli máme potvrzených 25 kvót a následovat bude jmenná nominace. Určitě bych považoval za úspěch, kdyby se podařilo obhájit osm medailí z Tokia. Věřím, že to je reálné, protože sportovci, kteří byli v Japonsku, jsou stále aktivní a na velmi vysoké úrovni, kdy vozí úspěchy s evropských i světových šampionátů.