Čtvrtý start na mistrovství České republiky a třetí medaile. Tentokrát stříbrná a z dlouhého duatlonu. Jan Šneberger na konci domácí sezony absolvoval závod bez plavání, to ho ale už brzy zase čeká – na mistrovství světa v terénním triatlonu na Havaji. Právě tam člen Enervit Teamu zakončí sezonu, kterou zdobí medaile i osobní rekord v Ironmanu.
Po medailích z republikových šampionátů v triatlonu jste si v září doběhl i pro stříbro na MČR v dlouhém duatlonu. Byl to cíl? A jak se vám na „domácích“ tratích závodilo?
Po velkých zahraničních závodech jsem se na domácí tratě vážně těšil. Téměř žádné cestování, klidná atmosféra a v neposlední řadě konečně normální „lidská“ konkurence. Navíc se vydařilo i počasí a závodilo se zkrátka výborně. Odpočatý jsem byl dostatečně a motivace bylo také na rozdávání. Na startu jsme se potkali s Petrem Soukupem, a to byl také jednoznačně největší soupeř a celkem jasný favorit na vítězství. Řekl bych, že největším adeptem na druhé místo byla moje maličkost a v cíli to tak i dopadlo. Ale zadarmo ani to druhé místo tedy nebylo! Byl to boj až do posledního kilometru.
Je pro vás start v duatlonu velký rozdíl oproti triatlonu? Chybí vám plavání?
Duatlony jsou fyzicky náročnější. Místo plavání se běží a to tak, že se opravdu běží. Žádný pouhý přesun do prvního depa. Na delších triatlonových tratích je většinou plavání takové převalování ve vodě a na kolo často (alespoň já) nasedám spíše osvěžený než unavený první disciplínou. V duatlonu sedám na kolo v maximální intenzitě a chvíli trvá, než se dám dohromady. Takže ano, plavání mi při závodě v duatlonu chybí. Před závodem ani tolik ne.
Letos se vám v rámci republikových mistrovství dařilo, jste tedy s domácí sezonou spokojený? Co považujete za TOP výkon nebo výsledek?
Letos jsem startoval na čtyřech mistrovstvích ČR a bylo z toho jedno 4. místo, dvě 3. místa a jedno 2. místo. Od krátkého triatlonu, přes dlouhý triatlon, terénní triatlon až po dlouhý duatlon. To není špatná bilance. Mám ze všech výsledků radost! Pravda, vyčnívá bronz z královských tratí v Otrokovicích, Moraviaman je už srdeční záležitost. Ale spokojený jsem i s výsledky ve světovém poháru IRONMAN. Naprostá většina závodů se vyvedla. A že jich bylo!
Po hlavičkou Ironmana jste poslední závod absolvoval v září – na polovičních distancích v Zell Am See. Jak se vám dařilo?
Tamní tratě dobře znám, startoval jsem tam už potřetí a podruhé v kategorii profesionálů. Oproti loňskému ročníku, kdy napadl sníh na cyklistickou trať a došlo na variantu „aquatlonu“, tentokrát štěstí přálo a podmínky byly luxusní. V kombinaci s nádherným horským prostředím to bylo pěkné zakončení sezóny. Situace se při závodě vyvinula tak, že jsem převážnou část cyklistiky strávil v kontaktu s vedoucími závodnicemi profesionální kategorie. Ve stoupáních jsem holkám dokázal poodskočit, ale před koncem cyklistiky jsem přeci jen tuším s první a druhou ženou neudržel krok. Na běhu jsem pak druhou ženu seběhl, ale vítězka byla tentokrát nedosažitelná. Chlapi byli většinou rozprostřeni po trati přede mnou a několik kusů za mnou bylo také daleko. Celkově to byl lepší než průměrný letošní výkon.
V srpnu jste naopak absolvoval „plnotučný“ Ironman na dlouhých vzdálenostech v Kalmaru, a dokonce jste zapsal své osobní maximum - 8:49. Takže spokojenost?
Ano, poslední letošní plný Ironman byl pro mě ten nejrychlejší. Napomohly tomu ideální podmínky, bylo relativně chladno, ale zase ne moc. Nejtěžší bylo posledních cca 20 km cyklistiky, kdy bylo potřeba proti větru dorazit poslední úsek do druhého depa. Ohromnou radost mi ale udělala běžecká část. Poctivý maraton jsem zaběhl za 3:06, a to je ze všech asi dvanácti dokončených Ironmanů zdaleka nejlepší běžecký výkon. Doufám, že se to tím zlomilo a konečně začnu běhat, jak bych měl.
Ironmana máte letos za sebou – jak hodnotíte celou IM sezonu?
První závod ve Španělské Marbelle nebyl úplně ideální. Hezký výsledek zastavily na běhu silné křeče do stehen, ale asi se mi problém podařilo identifikovat a vyřešit. Další závody už byly dobré. Kdybychom byli ve škole, IM sezóna byla chvalitebná s hvězdičkou v podobě Ironmanu v Kalmaru.
Prozradíte, jak vypadá vaše výživa během závodu?
Zhruba tři dny před startem začínám zásobovat magnesiem ve formě ranního a večerního instantního nápoje Enervit Magnesium. V den závodu snídám pestře (pečivo, těstoviny, kaše, banán) a poměrně blízko před startem (cca 2 až 1,5 hodiny). Hodinu před závodem posílám do akce ještě dvě osvědčené želé Enervit PRE Sport a jde se na věc. V závodě pak doplňuji energii z Enervit Gelů a iontového nápoje Enervit Isotonic Drink, plus zařazuji solné tablety Enervit Salt Caps.