Začátek triatlonové sezony je zatím nejistý, člen Enervit Teamu už ale absolvoval alespoň virtuální cyklistické závody a také mistrovství republiky v půlmaratonu. Jan Šneberger si své umístění mezi běžeckou elitou v první třicítce pochvaluje a doufá, že dojde i na první plánovaný triatlonový start v Rakousku. O své přípravě na novou sezonu, i letos poznamenanou covidem-19, mluví v našem rozhovoru.
Na začátku dubna jste běžel první závod letošní sezony, byť jen čistě běžecký. Jak jste si ho užil?
Jednalo se o první oficiální letošní závod a rovnou mistrovství republiky v půlmaratonu. V Ostřešanech u Pardubic se nás sešlo po nutné redukci 120 a převážná část startovního pole byla až na pár chybějících kusů to nejvýkonnější, co u nás silniční závody běhá. Paradoxně se tak vlastně podařilo uspořádat neopakovatelný mistrák – jinde se zkrátka závodit nemohlo. Každopádně závodní půst byl dlouhý, takže jsem ani nečekal nic jiného než velký zážitek a pozitivní pocity. Bylo s kým běžet téměř na všech tempových úrovních, stačilo si jen vybrat vhodnou skupinku – jako v supermarketu (smích).
Jak se vám tedy nakonec běželo a jak jste spokojený se svým časem a výsledkem?
První ze dvou desetikilometrových okruhů byl vcelku příjemný. Silný vítr ale běžecké balíky ve druhém okruhu roztrhal a závěrečné kilometry trochu zabolely. Tradiční soupeře kolem mé výkonnosti se porazit podařilo a odstup na rychlejší borce zvučných jmen, řekněme z druhé desítky, nebyl vůbec propastný, takže jsem spokojený. Cílový čas 1:13:43 byl vzhledem k celkem náročné trati i podmínkám slušný, odpovídající přípravě a vystačil na 27. místo. Bezprostředně po závodě i s odstupem času panují jen kladné dojmy! Pro nadcházející triatlonovou sezónu je to pěkný základ.
Stejně jako loni jste absolvoval také nějaké virtuální cyklistické starty. Jakých závodů jste se zúčastnil a s jakými výsledky?
Je to k neuvěření, ale letos už se jede druhá covidová sezóna… Virtuální závody tak už dávno nejsou novinkou a přibylo jak závodníků, kterých byly opakovaně celé stovky, tak seriálů i závodů. V Rouvy jsem odjel vlastně všechny největší série. Šlo o seriál Kola pro život, Škoda eCUP, TRAVEL THE WORLD a nakonec Real Spring Classics. Jednotlivých závodů bylo tolik, že už to asi ani nedám z hlavy dohromady. Konalo se dokonce i první eMČR, ale to trochu smolně vyšlo na můj zdaleka nejhorší výkon, bezprostředně po návratu ze soustředění. Většina závodů mi ovšem seděla a dařilo se mi držet na předních pozicích. V lépe obsazených akcích to byla umístění do desítky. V poslední jarní sérii absentovali profesionálové a tam už se párkrát podařilo i zvítězit v početném poli amatérů – včetně ovládnutí evropské větve celé série.
Jaká má specifika virtuální závodění?
Pokud nejde zrovna o vrchařskou trať, větší váha s vysokými watty je jednoznačnou výhodou. Je potřeba se naučit vnímat všechna důležitá data, která se na obrazovku promítají, šetřit síly při každé příležitosti a ve správnou chvíli naopak vynaložit maximální úsilí. Cyklistická realita a virtuální realita rozhodně není jedno a to samé, nicméně jistý obraz čisté výkonnosti podat dokáže. V uvedených sériích šlo o krátké, průměrně zhruba čtyřicetiminutové závody v maximální intenzitě. Tréninkový efekt bude doufám v nadcházející sezóně znát.
Máte za sebou také soustředění na Kanárských ostrovech. Co všechno se podařilo natrénovat? Kolik bylo tréninkových hodin a na co jste se zaměřil?
Soustředění v teple navzdory všemu nepříjemnému naštěstí proběhlo – s 2BWINNER teamem na začátku března. Byla to skutečná pauza od studeného počasí a středoevropské depresivní atmosféry! Abych řekl pravdu, poslední dobou vůbec nesleduji žádné tréninkové souhrny, jedu od tréninku k tréninku. Řekl bych, že mohlo jít za ty dva týdny zhruba o 60 až 70 hodin v sedle, po svých i ve vodě. Hlavní náplní byla samozřejmě cyklistika a najíždění kilometrů s občasnou vyšší intenzitou.
Jak jste spokojený s celou zimní přípravou? Dala se absolvovat i koronaviru navzdory podle plánu?
Snažím se trénovat udržitelně, s chutí a bez zranění. Jde o takovou výkonnostní hibernaci s tím, že pokud přijde na věc, nebude problém pár týdnů zabrat, pokusit se dostat na co nejvyšší úroveň a podat co nejlepší výkon v závodě. S termíny se zatím počítat nedá, takže ani nemám žádný dlouhodobý tréninkový plán. Pokouším se pracovat na maličkostech a s trpělivou pomocí drahé polovičky překonávat odpor k posilování nebo kompenzačnímu cvičení. Zimní příprava každopádně podle plánu neproběhla, protože žádný plán raději ani nemám…
Zařadil jste do přípravy nějaké novinky, nebo se držíte osvědčeného scénáře?
Novinkou je například vlastní veslovací trenažer, který mě straší pokaždé, když jdu kolem. Je to spíš takový stroj na výčitky, protože nevesluji tak často a tak kvalitně, jak bych si představoval. Ale snaha tam je!
Jaké doplňky sportovní výživy vám v přípravě nejvíc pomáhají? Jaké a kdy nejčastěji využíváte?
Dlouhá léta dáváme přednost Enervitu a nemáme nejmenší důvod to měnit. Veškeré intenzivnější tréninky doplňujeme k lepší regeneraci přípravkem Enervit After Sport nebo Recovery Drink. Enervit Magnesium zařazujeme mimo závodní období spíš výjimečně, čas od času ale proběhne i test závodních přípravků, aby tělo nezapomnělo – tím mám na mysli třeba energetický gel nebo energetické tablety pro doplnění energie.
Na soustředění s vámi byla i manželka Lucka, tak jaké jsou závodní plány Šnebergerových na letošní sezonu a kde byste ji chtěli v rámci triatlonu odstartovat?
Lucka se čím dál tím více věnuje tréninkovému vedení svěřenců. Vlastní přípravu nepodceňuje, ale momentálně nemá ve výhledu žádný konkrétní závod. Pokud se podíváme na mou maličkost, zatím stále platí termín Challenge St. Polten, kde bych měl startovat v poli profesionálů. Z Rakouska chodí pozitivní zprávy a vše zřejmě opravdu směruje ke startu na konci května. Ve výhledu je také odsunutý Czechman a novinka v termínovce, Triatlon Most. Ve všech třech případech se jedná o poloviční železné distance. Za pár týdnů snad budeme moudřejší.