Mistrovství republiky v dlouhém triatlonu mělo být vrcholem první části závodní sezony. Jan Šneberger v něm patřil mezi favority na celkové vítězství a na boj o titul si věřil. V cyklistické části ale přišel defekt a bylo po závodě. Člen Enervit Teamu v rozhovoru popisuje, co se stalo, jak se do té doby Moriavaman vyvíjel, i jak je spokojený s dosud absolvovanými závody.
Máte za sebou MČR v dlouhém triatlonu. Byl Moraviaman vrcholem vašeho závodního kalendáře pro první pololetí?
Otrokovice jsem na jaře nepasoval na vrchol, ale postupně se situace změnila. Rozložení pohárových závodů dobře navazovalo a Moraviaman krásně zapadl do gradující přípravy. Navíc jen velmi těžko porazitelný Tomáš Řenč odvolal letošní účast a o trochu víc se tak pootevřel prostor k zisku domácího titulu na královské trati. Celé měsíce jsem bojoval s bolavou achilovkou, ale i tenhle problém se podařilo krůček po krůčku téměř úplně vyřešit. Všechno zkrátka sedlo, chuť byla a forma se zdála výborná. Nebyl důvod nezaměřit se na nejvyšší možný cíl, tedy celkové vítězství. A mé předzávodní propočty nakonec odpovídaly – na vítězství bylo potřeba zajet 8,5 hodiny, což mohlo být teoreticky v mých silách.
U vašeho jména ale nakonec svítí DNF, nedokončil jste cyklistickou část. Co se na trati přihodilo?
Při plavání jsem ztratil přibližně minutu proti plánu, ale na cyklistice jsem se cítil dobře a byl jsem odhodlaný ztrátu stáhnout, zajet 180 km lehce přes 4,5 hodiny a vybudovat si tak slušnou pozici pro závěrečný tříhodinový maraton. Tvrdohlavě jsem pozoroval utíkající vteřiny, minuty a kilometry, upíjel a ujídal předepsanou výživu, ale nakonec mě při nájezdu do třetího okruhu z pěti, tedy zhruba na 72. kilometru cyklistiky a po skoro třech hodinách závodu, zastavil nepředvídatelný technický problém. Bez větší příčiny se zlomil ocelový šroub, který na sedlovce drží sedlo. Sedlo, ulomený šroub i podložky zacinkaly o asfalt a bylo po závodě. Neexistoval způsob, jak smysluplně pokračovat. Bylo to veliké zklamání, ale s odstupem času z toho nejsem zdrcený nebo demotivovaný. Byl jsem dobře připravený zkusit se porvat o titul a s tím se teď musím spokojit.
Jaké podmínky v Otrokovicích letos panovaly a jak rád máte tamní prostředí, kde se závody jezdí každý rok?
Počasí bylo letos vcelku shovívavé, na závodní den nepanovaly vyloženě extrémní podmínky. Osobně jsem ale letos špatně snášel kombinaci neopren a teplá voda. Kdybych si mohl vybrat, teď bych raději plaval bez neoprenu. Každopádně se mi v Otrokovicích závodí dobře a tamější tratě mám rád. Od roku 2013 jsem nevynechal jediný ročník a s Moraviamanem mne pojí množství vzpomínek. První plnotučný „Ironman“, první sub9, mnoho krásných pódiových umístění a jeden z ročníků jsme s manželkou Luckou pojali jako svatební cestu. Vzali jsme se tehdy v nedalekých Luhačovicích jen dva dny před závodem, kde jsme pak oba zaznamenali v cíli krásné výsledky, Lucka byla celkově druhá a já čtvrtý. Je to zkrátka srdcový závod a bylo by mi velkou ctí, kdyby se mi ho jednou podařilo vyhrát. Tak uvidíme, stát se může všechno.
Letos už máte za sebou starty ve středním triatlonu v rámci Českého poháru. Hned v prvním závodě jste vybojoval stříbro za Tomášem Řenčem. Se svojí závodní premiérou jste byl tedy spokojený?
S výsledkem z Pálavy nejde být nespokojený. Byl to krásný závod i zážitek. Z vody jsem tehdy vylezl přesně podle plánu a pokusil se na kole v rámci bezhákových pravidel udržet výborného cyklistu Karola Džalaje. Nikdy dřív se mi tenhle úkol nepodařil, ale tentokrát jsem dokázal pořádně šlápnout do pedálů, dostihnout dokonce i překvapeného Tomáše Řenče a vybudovat si drobný náskok na závěrečný půlmaraton. Sil bylo dostatek a ani sebevědomí nechybělo. Zaběhnout umím, ale často mě v běžeckém výkonu omezují silné křeče do stehen. Jedna z nich mě o vítězství připravila na Pálavě až v posledních několika kilometrech. Tomáš zaváhání hbitě využil a druhou šanci jsem nedostal.
V červnu jste bral 4. místo na Czechmanovi nedaleko Pardubic. Dá se tedy říct, že další povedený závod, byť na stupně to v těžké konkurenci tentokrát nebylo?
Czechman hostil MČR na polovičních tratích a každoročně se na místní tratě sjíždí velká konkurence. Letos tomu nebylo jinak a v bojích o medaile jsem bohužel celý závod tahal za kratší konec. Nebyl jsem daleko, plavání bylo slušné, kolo jsem zajel výborně, ale v závěrečném půlmaratonu mne opět postihly křeče a musel jsem se v cíli spokojit s bramborovou pozicí. První trojka byla velmi silná, v porovnání se mnou kluci neměli slabinu a potřeboval bych jejich větší zaváhání, které nepřišlo. Ale i tak to byl opět krásný výsledek a s výkonem jsem byl víceméně spokojený.
Jak jste zatím spokojený se svými letošními výkony v jednotlivých disciplínách?
Plavecké výkony lehce zaostávají za očekáváním a momentálně vidím největší slabinu právě ve vodě. Nejsem si ale jistý, jestli s tím ještě na „stará“ kolena dokážu něco zásadního provést. Jak už jsem naznačil, cyklistika je v mém podání letos oproti předcházejícím rokům neskutečná a jsem z toho nadšený. V přípravě jsem provedl pár změn a je to znát. Posun je až trochu zarážející a věřím, že z toho někteří tradiční soupeři nemají lehké spaní. A běh? S běháním jsem kdysi začínal a zejména za běžce se také považuji. Samotné běžecké výkony mám v porovnání s triatlonovou konkurencí velmi slušné, ale nedaří se mi to, až na světlé a čestné výjimky, dostatečně prodávat. Standardně se v běžecké části triatlonu cítím silný, ale obvyklé křeče do stehen mě nepustí do potřebného tempa. Prostoru ke zlepšení je zkrátka dost a dost a doma na tom s Luckou po všech stránkách intenzivně pracujeme!
Při závodech i v tréninku využíváte sportovní výživu Enervit – kdy a co si berete?
V rámci boje proti závodním křečím se snažíme sportovní výživu co nejlépe optimalizovat. V tréninku se víc a víc snažím doplňovat potřebné tekutiny a naučit se tak ve větším množství a lépe vstřebávat živiny. Do iontového nápoje i energetických gelů přimícháváme solné tablety a na každý závod tvoříme striktní výživový plán. Před závodem nikdy nezapomenu na tradiční PRE Sport, v průběhu cyklistiky hrají prim trhací Enervit Gely a na běhu se většinou spoléhám na „rychlejší“ šroubovací Enervit Liquid Gely. No a regenerační drinky od Enervitu u nás doma také nemají šanci dosáhnout data spotřeby. Plastový šejkr je neustále v pohotovosti.
Na jaké další závody se chystáte a co bude vrcholem příštích měsíců?
Druhou polovinu sezóny mám až na pár výjimek v plánu strávit spíše v terénu. V závodním kalendáři mám jak čisté MTB nebo běžecké závody i menší terénní triatlony, tak hlavně podniky v rámci série Xterra. Vrcholem je určitě evropský šampionát v Prachaticích a pak také, pokud se tedy podaří na Šumavě kvalifikovat, mistrovství světa v italském Trentinu, kam se s Luckou hodně těšíme a bylo by to stylové zakončení letošní sezóny.