Vybojoval jste druhé místo v dlouhém triatlonu na Moraviamanovi – jak těžké to letos v Otrokovicích bylo a jak jste spokojený se stříbrem?

S druhým místem jsem naprosto spokojený. Střízlivým pohledem lze přiznat, že lepší to být zkrátka nemohlo. Vítězem se stal jednoznačný favorit, který nás všechny svou výkonností významně převyšuje. Letos jsem si navíc vylepšil osobní maximum co do celkového pořadí, celkového času (8:34) i času cyklistiky (4:35) a hlavně rozhodujícího běhu (2:55). Moraviaman je v posledních letech vlastně jediný rovinatý dlouhý triatlon na území České republiky a tradiční součást Českého poháru. Každoročně se zde tedy schází silná konkurence a všechny medailové pozice jsou tak v Otrokovicích velmi ceněné.
 

Jaké panovaly během závodu podmínky a jak vám seděly?

Počasí tentokrát spolupracovalo a připravilo regulérní přívětivé podmínky. Žádné tropy se nekonaly, vichr nevanul a trakaře z nebe také nepadaly. Na běhu nás dokonce krátce zchladila i příjemná přeháňka. Takové podmínky mi opravdu sedí a mohl jsem tak prodat všechno, s čím jsem se postavil na start.
 

Jakou jste zvolil výživovou strategii?

Třebaže byly vcelku příjemné podmínky, stále panovalo teplé letní počasí a podcenit doplňování tekutin i dalších živin by se krutě nevyplatilo. Veškeré občerstvování proběhlo v režii mé nenahraditelné ženy, která na to má vědomosti, zkušenosti a nakonec i papíry. Lucka mi spočítala potřebné množství sacharidů i všemožných minerálů a objem tekutin. Například v cyklistice bylo vše přesně rozpočítáno na jednotlivé okruhy. Na kole jsem se tentokrát díky vhodným podmínkám – častějším občerstvovacím stanicím v místě startu – spoléhal jen na vlastní výživu.
 

Jak konkrétně to tedy vypadalo na cyklistické části?

Každých 55 minut, což zhruba podle plánu činil jeden cyklistický okruh, jsem měl za úkol vypít 800 ml slabšího iontového nápoje Enervit Isotonic Drink s rozmíchanými solnými tabletami Enervit Salt Caps. Dále bylo potřeba sníst odměřený kousek toustu se sýrem a přidat k tomu kousek energetické tyčinky, případně jiné energetické varianty tuhé stravy. Další položkou byl půllitrový bidon s deseti trhacími energetickými Enervit Gely, rozředěnými vodou.
 

Jak jste pokračoval na běhu?

Na maratonu jsem již přešel kompletně na rychlé šroubovací Enervit Liquid Gely, solné tablety a Enervit Magnesium. Běžeckou část dlouhého triatlonu již nemám striktně rozplánovanou a řídím se aktuálním pocitem a rozložením občerstvovacích stanic. V každém případě je dobré nepít příliš mnoho vody, ale doplňovat gely o slabý iontový nápoj, colu, případně se nyní osvědčilo i nealkoholické pivo, kterým jsem se krásně restartoval do každého ze čtyř okruhů. Každopádně bych rád upozornil, že uvedené není univerzálním návodem. Každý si musí najít to své a o tom dlouhý triatlon je. Výkon se snižuje s nedostatkem, ale i přebytkem.
 

Jak se pro vás závod vyvíjel v jednotlivých částech?

Plaveckou část jsem absolvoval až na prvních pár desítek metrů zcela osamoceně. Krátce jsem se pokusil zachytit tempo Petra Cívely, o kterém ale vím, že je plavecky na vyšší úrovni. S touto toxickou myšlenkou jsem se rozhodl nohy opustit a udávat si vlastní tempo. Bylo to myslím špatné rozhodnutí, ale stalo se. Až po výlezu z vody jsem zjistil, že mi společně s Petrem uplaval i Honza Oppolzer, kterého bych rozhodně měl ve vodě udržet. Rychlým depem jsem alespoň část ztráty dotáhl, ale bylo zapotřebí předvést dobrý cyklistický výkon a vrátit se na přední pozice.
 

Podařilo se?

V první třech okruzích cyklistiky jsem vyvíjel zvýšené úsilí, dojel a odpáral jak Honzu, tak Petra a prokousal se tak až na průběžnou třetí příčku za jasně vedoucího Tomáše Řenče a mladého neznámého polského závodníka. Závěr cyklistiky bylo potřeba vypustit a ve jménu potenciálně rychlejšího běhu v rámci možností „zregenerovat“. I druhé přechodové depo se vydařilo a s velkou ztrátou na jasně vedoucího Tomáše jsem se vrhl do závěrečného maratonu.
 

Jak se vám běželo?

Ani zde nedošlo k žádné krizi, tempo jsem držel stabilní a dramatický souboj se odehrával spíše za mými zády o bronzovou pozici mezi Honzou Oppolzerem a Michalem Holubem. Oba jsou vynikající běžci. Po obrátkách nebylo snadné při pohledu na ně zůstat optimistický a držet si dostatečný rozestup. Naštěstí mé tempo neuvadlo ani v předposledním okruhu a na poslední kilometry jsem dokonce mohl trochu zvolnit a užít si intenzivní pocity z dobře odvedené práce. Celý závod z mého pohledu proběhl klidně, osamoceně, bez krizí a bez trápení. Parádní zážitek a zadostiučinění!