Stříbro na Moraviamanu a 4. místo na závodě Ocean Lava v Černé Hoře zdobí letošní přehled výsledků Lucie Šnebergerové, která se společně se svým manželem Janem rozhodla pro start mezi profesionály. Jak vlastně vypadá rodinné soužití dvou triatlonistů a jak Lucie hodnotí první část sezony? Dozvíte se v našem rozhovoru.
Vaším největším letošním úspěchem je druhé místo na Moraviamanu. Jak se vám na něm závodilo a co chybělo ke zlatému triumfu?
Během závodu se projevila zejména absence delších cyklistických tréninků, i když jsem očekávala větší trápení spíše na běhu. Už na 70. kilometru jsem chtěla kolo hodit do pangejtu, a to ještě scházelo krásných 110 km do druhého depa… Obrazně jako další klacík pod nohy, kromě silného větru, začaly ještě zhruba od stého kilometru padat provazy vody. Z kola jsem šla zmrzlá s hádankou: běh, nebo jogging? Nohy ovšem spolupracovaly a postupně jsem si brala zpět pozice, o které jsem během cyklistiky přišla. Ale první žena závodu byla příliš daleko. Od třicátého běžeckého kilometru jsem už hlídala hlavně cílovou desetihodinovou časovou hranici.
Závodíte ráda na Moraviamanu a obecně na domácích tratích?
Letos jsem původně v Otrokovicích ani na jiných „plnotučných“ distancích startovat neplánovala. Rozhodnutí postavit se na start Moraviamana přišlo až asi 10 dní před závodem, potřebovala jsem si spravit chuť po ne úplně vydařené půlce v Německu. Moraviamana mám hodně ráda, plave se v čisté vodě, cyklistika je zvlněná s krásným asfaltem, běh pro letošní rok organizátoři dokonce natáhli po rovině kolem řeky. O skvělou atmosféru se celý den staral jedinečný speaker Pepíno Svoboda, který moc dobře ví, co potřebuje závodník po šesti a více hodinách na trati slyšet. Atmosféra na domácích tratích má své kouzlo, je to taková sdílená dřina se všemi známými tvářemi na trati i kolem ní.
Za svůj nejslabší článek často označujete cyklistickou část. Daří se vám právě na cyklistice letos pracovat? Jak vypadají vaše tréninky na kole a jak často se na ně dostanete?
Když jsem v roce 2013 s triatlonem začínala koketovat, byla cyklistika mou nejsilnější stránkou. Od té doby se mi podařilo posunout se plavecky i běžecky, ale cyklistika zamrzla. Nechala jsem se přesvědčit, že není třeba přes zimu jezdit, a to si myslím, že byl největší zádrhel. Takže jsem letos cyklistickou přípravu přes zimu nevypustila a zaměřila se více na silovou přípravu. Přes zimu jsem jezdila hlavně doma, zhruba 3x týdně, na trenažeru a na jaře jsme si udělali s manželem dovolenou na Gran Canarii pro najetí prvních kilometrů venku. Ročně nenajezdím více než sedm tisíc kilometrů.
Už jste to zmínila, triatlonu se věnujete společně se svým mužem. Probíhají nějaké rodinné porady a hecování? Trénujete spolu, nebo spíš každý zvlášť?
Závodní kalendář a dovolenou plánujeme společně. Doma patřím k těm přízemnějším, Honza k těm ambicióznějším. Co se tréninků týče, snažíme se je spojovat, ale ne za každou cenu. Plavat jezdíme společně, běžecky to občas také zvládneme, minimálně tak, abychom společně mohli regenerovat. Cyklisticky to už ale během sezony skřípe, cyklistické výkonnostní nůžky jsou na konci přípravy příliš rozevřené.
V čem jste si jako triatlonisté nejvíce podobní a v čem naopak nejvíce rozdílní?
Podobně na tom jsme s určitou závislostí na pohybu, láskou k cestování a potřebě plánování. Největší rozdíl je pak asi v tom, že já raději trénuji, než závodím. Honza rád závodí i v rámci přípravy, a to téměř každý víkend.
Jakou roli připisujete výživě pro vaše sportování? Ptám se i proto, že máte za sebou výživové kurzy…
V triatlonu a zejména pak na delších distancích je výživa čtvrtou disciplínou. Takže za mě je to určitě základní dílek do skládačky.
Jak tedy při závodě a v tréninku doplňujete energii, tekutiny, jak regenerujete?
V tréninku jsem v poslední době krom ionťáku přidala na traťovkách – tyčinky, sušené ovoce, banány a gely, které stále vozím jako poslední záchranu. Také sázím na regenerační nápoje a upustila jsem od domácích „směsí“ – po plavání zařazuji Enervit R1 Sport, po těžších běžeckých a cyklistických trénincích využívám R2 Sport. Spolu s tím jsem zapracovala i na kvalitnějších večeřích. Při závodech jsem pak vyzkoušela celou řadu různých produktů i značek a nakonec zakotvila u Enervit Gelů a koncentrátů Enervit Liquid Gel a Liquid Gel Competition. Ty při závodech do pěti hodin kombinuji s tyčinkami Enervit Performance Bar. Při Ironmanech pak přidávám sušené ovoce s ořechy a nejčastěji tortillu. Naopak při kratších závodech používám tablety Enervit GT Sport a při závodech, které mají start v poledne, tedy s velkým odstupem od snídaně, využívám Enervit PRE Sport. Jako prevenci křečí zařazuji pár dní před závody Enervit Magnesium a během závodů uzobávám solné tablety Enervit Salt Caps.
Mluvili jsme už o cyklistice, ale když byste měla volit mezi během a plaváním – která z disciplín je pro vás více oblíbená?
V závodě s hromadným startem nebo vlnami je to jednoznačně běh. Sice mnohem víc bolí, ale z plaveckých startovních šarvátek a vln mám hrůzu. V tréninku to pak závisí na momentálním motivu, takže se oblíbenost disciplín v průběhu přípravy dost mění. Velká výhoda triatlonu. Na běhání mám nejraději tzv. ovečku – sluchátka do uší a prostě běžím volné tempo, při kterém občas zkontroluji tepovku. V bazénu mám ráda cvičení a plavání s pomůckami, ideálně ve venkovním bazénu a za slunného počasí.
Jaké závody chcete letos ještě absolvovat a jaké budou vaše ambice?
Letos mě na konci srpna v rakouském Zell am See na polovičních distancích čeká první start mezi profesionály. Pak si určitě nenechám ujít závěrečný závod Českého poháru v Příbrami, kde se budu snažit útočit na stupně nejvyšší.