Není cukr jako cukr. To je důležitá věc, kterou je potřeba zmínit hned na začátku. Pod pojmem cukry totiž někteří autoři vnímají všechny sacharidy, nejen ty jednoduché, kterým tento název správně přísluší. Když se pak řekne, že „ve výživě vytrvalců by měly převažovat cukry,“ někdo to může vnímat jako zastoupení právě jen jednoduchých sacharidů – sladkostí, slazených limonád a podobně. Takový jídelníček by byl ale vražedný z pohledu zdraví sportovce i jeho výkonnosti. Sladkosti v běžném (mimosportovním) jídelníčku vytrvalců nejsou vůbec potřeba a slovem „cukr“ byla myšlena celá skupinu sacharidů.
Částečně jsme tak rozklíčovali pojem tohoto výživového okénka – rychlé cukry jsou sice používaný, ale vlastně zmatečný pojem. Správně bychom měli uvádět „rychlé sacharidy.“ Tedy sacharidy, z nichž se energie uvolňuje rychle. V běžném dni je tato vlastnost spíše na škodu - viz náš článek "Pozor na sladkosti a prázdné kalorie v každodením jídelníčku". Ale během sportu, kdy je na rychlosti dodávání energie do svalů založena kvalita odvedeného výkonu, je to otázka úspěch či neúspěchu. Co tedy rychlost uvolňování energie ze sacharidů ovlivňuje?
- Zásadní je složitost molekuly sacharidu – čím jednodušší, tím rychleji se vstřebává.
- Rychlost vstřebání je tím větší, čím řidší je obsah žaludku (vyhrává stejné množství energie v co nejřidším roztoku).
- Vzestup obsahu tuků (volných mastných kyselin s dlouhým řetězcem) v žaludku vstřebání zpomaluje.
- Vzestup obsahu aminokyselin (bílkoviny) v žaludku vstřebání rovněž zpomaluje.
Záleží na molekule i poměru
Z pohledu složitosti molekul přijímaných sacharidů vítězí ty nejjednodušší – glukóza a fruktóza. Jedná se o jednoduché sacharidy, které se již více nemohou rozložit a vstřebávají se do krve hned na začátku tenkého střeva. Energie v této formě je přenášena do svalových buněk, kde se přemění na základní pohybovou energii ATP.
Vytíženost nosičů těchto základních sacharidů je nyní klíčová, i zde máme možnost při správné volbě přijímaných sacharidů výrazně ovlivnit množství energie pro pracující svaly. Nosiče energie jsou totiž dva – jeden druh pro glukózu (zvládnou přenést 1 gram glukózy za minutu, tedy 60 g za hodinu), druhý druh zase přenáší fruktózu (0,7 g fruktózy za minutu, 42 g za hodinu). Celkem tedy zapojením obou druhů nosičů dostaneme do svalů 102 gramů jednoduchých sacharidů pro tvorbu ATP.
Podmínkou maximálního využití je právě správná kombinace glukózy a fruktózy. Kdybychom totiž přijali 102 g pouze glukózy, z důvodu kapacity glukózových nosičů se zužitkuje jen uvedených 60 g za hodinu.
O sportovním úspěchu tedy rozhoduje:
- obsah žaludku (aby v něm během sportu nebyly žádné bílkoviny ani tuky),
- složitost přijímaných sacharidů (myšleno forma molekul sacharidů s důrazem na ty nejjednodušší),
- forma příjmu těchto sacharidů (čím řidší, tím se lépe vstřebává)
- a správný poměr glukózy a fruktózy.
Proto také existuje sportovní výživa, která v případě správného složení přesně odpovídá potřebám organizmu během sportu. Využít tak můžete třeba energetických gelů či energetických tablet, aby se vám sportovalo lépe.