V závodě Run Tour v Plzni jste slavil vítězství. Jak se rodilo?

V Plzni to byl ode mne v horkém počasí nevýrazný výkon, který ale na vítězství stačil. Změněná trať byla oproti loňsku určitě zajímavější a docela i rychlá. Nejpříjemnější bylo osvěžení ledovou vodou od hasičského vozu (smích). Horší je, že přetrvávají moje problémy s chodidlem - celou jarní část sezóny jsem bojoval s nepříjemnou bolestí v něm.

V seriálu Run Tour startujete často. Čím si vás tahle běžecká série získala?

Ačkoli je to poměrně velký podnik, na RunTour cítím hodně přátelskou atmosféru. Nejde tam jen o výkony, ale zároveň se většina závodů seriálu běží na tratích, na kterých se dá útočit na osobní rekordy. Vzhledem k tomu, že přítelkyně také běhá, tak jsme si oblíbili soutěž tandemů.

Run Tour, to jsou závody na silnici, které máte rád. Pak jste se ale vrhnul na závod kvalifikace v běhu do vrchu. Co vy a kopce?

Moje běžecké začátky byly právě na kopcích. Pro zpestření běžecké sezóny je zařazuji dodnes, jednou, dvakrát do roka.

Kvalifikaci na MS jste vyhrál – jaké budete mít na konci července v Itálii cíle?

Budu se tam snažit samozřejmě podat co nejlepší výkon, ale ten se v kopcích těžko měří, nejde plánovat předpokládaný čas, ani umístění. Chtěl bych zaběhnout tak, abych byl sám se svým během spokojen.

Pojďme k samotnému závodu – kde a s jakým převýšením se běželo? Tahle trať asi byla dost jiná, než na které jste zvyklý…

Běželo se na sjezdovce Peklák nedaleko České Třebové. Závod měřil 10km a běžely se 3 okruhy s celkovým převýšením kolem 600m. Paradoxně se mi běželo nejlíp do kopce a soupeřům jsem v nich utíkal. Dolů z kopce jsem běžel spíš opatrně a šetřil bolavou nohu. Při druhém výběhu sjezdovky jsem si utvořil na čele mírný náskok, který už jsem z kopce udržel a ve třetím kole navýšil.

Co je při běhu do takových kopců nejdůležitější, a jak během závodu probíhá výživa ve vašem podání?

Při běhu do kopců je nejdůležitější udržovat krátký frekvenční krok a z kopce brzdit jen do té míry, aby stehna vydržela další stoupání. Během závodu panovalo poměrně chladné počasí, takže jsem ani občerstvovat nemusel, ale na mistrovství světa si určitě budu brát energetické koncentráty Enervitene a předstartovní Enervit PRE Sport.

Dá se srovnat pozávodní stav při takovém závodě s těmi silničními?

Určitě jsou bolavější svaly z kopců a především seběhy dávají stehnům hodně zabrat. Ze silnice zase bolí o dost víc lýtka. Po úspěšném závodu ale většinou nebolí nic (smích).

Vaším posledním závodem byl olomoucký půlmaraton. Doběhl jste na 14. místě jako druhý nejlepší Čech. Jak jste s výsledkem a časem spokojený?

Výsledek byl tak nějak dle očekávání, ale čas mohl být lepší. Při závodě bylo opravdu extrémní horko, které nemám moc rád, určitě to výsledný čas ovlivnilo. Ze začátku jsem se chtěl držet s Jirkou Homoláčem, ale už po 5 kilometrech jsem musel trochu zpomalit. Nějakou dobu jsem běžel sám, než jsem se nechal doběhnout vedoucí skupinou keňských žen. Za jejich pacemakerem jsem se pak držel až do cíle.

Běželo se za velkého vedra, jak vám osobně takové podmínky vyhovují? Jak často a čím doplňujete tekutiny?

Vedro moc rád nemám, v podstatě jsem běžel od sprchy ke sprše, které byly každých 5 kilometrů (smích). Po ní jsem vždycky na chvíli pookřál. Na občerstvovačkách jsem pil jen vodu, ale před závodem jsem se celý den snažil zavodnit vodou s rozpuštěným magnesiem od Enervitu.

Čeká vás v létě trochu volna, nebo máte v plánu připravovat se na další závody?

Čeká mě spíše aktivní volno. Zrovna se chystám na běhání v Tatrách s přáteli ze Silvini Madshus teamu, chci tam nasát trochu horského vzduchu. Rád bych si i odpočinul a konečně se zbavil té bolesti chodidla, uvidíme, jak se zbytek léta ještě vyvine. Na konci srpna se určitě chystám na RunTour v Liberci, kde bych na domácí trati chtěl předvést solidní výkon.