Někdo tvrdí, že k růstu výkonnosti se musíte proležet, a proto odpočívá na gauči. Jiný naopak cítí příležitost, že bude mít navrch, když bude neustále trénovat. Jenže oba tyto tábory se nakonec potkávají na chvostu startovního pole. Proč? Protože pravda je někde uprostřed, jak už to tak bývá.
Z křivky tzv. superkomenzace (viz obrázek), která popisuje vliv tréninku na růst výkonnosti, jasně vyplývá, že aby rostla výkonnost, musí nejdřív přijít nějaký tréninkový impulz coby podnět vyvolávající adaptaci. Adaptace pak stojí za tím, že nám roste výkonnost, protože se tělo právě díky ní snaží přizpůsobit prožitému stresu (vysoké fyzické zátěži). K tomu ale potřebuje klidový stav (odpočinek) a dostatek kvalitních živin, což jsou nezbytné předpoklady pro růst.
I tento jev najdeme v křivce superkompenzace, a to v její růstové fázi. Z té sice pramení, že odpočinek je důležitý, ale nelze jen ležet, jak jsme nastínili v úvodu. V takovém případě totiž chybí adaptační impulz, který by růst výkonnosti vyvolal. Stejně tak ale nelze pořád jen intenzivně trénovat bez potřebného odpočinku.
Odpočinek totiž, jak vyjadřuje křivka superkompenzace, není ztráta času, ale nezbytnost pro růst výkonnosti. Nedostane-li organizmus prostor pro realizaci adaptačního impulzu a místo odpočinku přijde příliš brzy další intenzivní tréninkový impulz, výsledkem takového dlouhodobě provozovaného tréninku je postupně zesilující únava spojená s příznaky přetrénování a poklesu výkonnosti.
Vychytávkou je aplikace toho, co nám sděluje křivka superkompenzace:
- Trénujme tvrdě, a když už máme naplánovaný tvrdý trénink, podpořme například sportovní výživou, aby byl ještě tvrdší. Tím vyvoláme velmi silné adaptační impulsy.
- Po nich dopřejme tělu dostatek času a kvalitních živin (vyžaduje až dva dny) na to, aby mohly proběhnout regenerační procesy, které jsou nezbytné pro růst výkonnosti. A jakmile je naše tělo na vrcholu superkompenzační křivky, zařaďme opět tvrdý trénink.
Jedině tímto přístupem vytvoříte pro organizmus ideální podmínky pro růst výkonnosti.