Pokud chcete stručnou odpověď hned na úvod, tak ta zní – protože se vám to vyplatí. Rychleji vám totiž poroste výkonnost. Zvyšování výkonnosti tréninkem spočívá na principu adaptace, tedy čím více při tréninku vydržíte (počet kilometrů, čas, intenzita zatížení), tím více se tělo musí připravit na další tréninkovou jednotku. Míra přípravy organizmu, tedy míra růstu výkonnosti, je úměrná náročnosti předchozí zátěže. Z toho vyplývá jednoduchá rovnice: dostatek energie pro trénink = větší výdrž = větší adaptační impulz = větší růst výkonnosti. Energii organizmu přitom zajistíte právě sportovní výživou.
Pokud si celou problematiku a otázku z úvodu trochu více rozebereme, dostane se na několik témat, se kterými se setkáváme na našich seminářích při diskusích se sportovci. Vše ale vychází ze základní otázky:
Je potřeba řešit výživu stejně na lehký i těžký trénink?
Je jasné, že musíme vycházet z cíle tréninku. Je-li trénink plánovaný jako lehký, pak se většinou jedná o trénink regenerační. V takovém případě není cílem „vyždímat“ ze sebe maximum a kolikrát platí, že méně je více. Proto když by to začalo bolet, je lepší takový trénink raději ukončit, nebo zcela změnit, třeba ze souvislého výklusu na atletické nabíhané rovinky, ABC, strečink a podobně. Při takovémto lehčím tréninku často postačí jen pít ionťák.
Cílem intenzivního tréninku je zvyšovat výkonnost. Ta se nezvyšuje našimi pocity, ale postupným růstem adaptačních impulzů. Adaptačním impulzem je fyzická zátěž, na kterou se tělo adaptuje, přizpůsobuje se jí. Jestliže máme vše pod kontrolou a díky správné regeneraci mezi tréninky i dostatku energie během výkonu zátěž postupně v rámci tréninkového cyklu roste, pak se úměrně tomu zvyšuje také výkonnost.
Jak jsme si už řekli, náročnost adaptačních impulzů se měří uběhnutou vzdáleností, časovou délkou zátěže, nebo její intenzitou, což jsou všechno veličiny, které se odvíjí od dostatku energie. Při náročnějším výkonu, jehož cílem je růst výkonnosti, je proto potřeba i více energie. Obvyklé jsou kromě iontového nápoje také energetické gely, energetické tablety nebo energetické tyčinky. Je to i proto, že náročnější výkony ve větší míře využívají jako zdroj energie sacharidy a jejich zásoby v těle nestačí.
Výživa před výkonem
Pokud se budeme bavit o přípravě organizmu na trénink, řekněme v posledních dvou hodinách před ním, situace je jiná. Tady už výživa není ani zdaleka o doplňování zásob glykogenu, protože na to je již málo času. Stejně tak jídlo přijímané v této fázi nám může spíše uškodit, třeba pocitem plnosti a těžkého žaludku (více o procesech trávení zde).
Proto doporučujeme před sportem Enervit PRE Sport, ale ne za účelem doplnění energie (na to teď už není vhodná doba), ale jako pomocníka s optimálním nastavením organizmu před výkonem, tedy:
- aby sportovec nastartoval organizmus směrem ke sportu (aktivoval ty správné energetické systémy),
- aby neměl přeplněný žaludek,
- aby se mu nevracelo jídlo (v případě, že se pokoušel zahnat hlad hodinu před sportem),
- aby neměl hlad (sportovat s hladovým žaludkem je nepříjemné),
- aby se tělo během sportu nemuselo věnovat trávení nevhodné potravy, ale sportování.
V tomto případě je úplně jedno, jestli se jedná o lehký nebo těžký trénink, byť každá intenzita má samozřejmě svůj účel. Při tom lehkém chceme, aby tělo regenerovalo, uvolnilo se, případně se věnovalo nácviku techniky a správnému zapojování svalů. Při tom těžkém potřebujeme mít ideálně rozběhnuté všechny energetické systémy v organizmu.
Každý trénink má zkrátka svůj význam, a aby jeho účinek byl maximální, je důležité, aby na něj tělo bylo optimálně nachystané. A to je právě přínos Enervit PRE Sportu – nedoplňuje energii pro sport, ale připravuje organizmus na sportovní výkon tím, že správně nastavuje fungování uvnitř organizmu a zbytečně nezatěžuje zažívací trakt.
Je iontový nápoj nezbytný i pro lehké tréninky?
Ionťák už jsme zmínili a i tahle otázka vás může napadnout. Vyplatí se nechat ionťák až na závod, nebo by měl být i součástí vašeho tréninku, byť jde o lehčí jednotku? Abychom odpověděli komplexně, je potřeba nabídnout více úhlů pohledu, které sportovci řeší, nebo by řešit měli:
1) Pohled fyziologický
- Člověk se potí při každém druhu sportu, i při lehkém. Proto bychom měli během sportu pít, aby se nám vnitřní prostředí nezahušťovalo.
- Potem jsou vždy vylučovány minerální látky (kdo nevěří, ať si svého potu lízne – určitě to nebude chuť čisté vody). Proto bychom měli při sportu minerální látky doplňovat a pitím se to zdá být nejsnazší.
- Voda s obsahem sacharidů se snadněji vstřebává (dostává se rychleji do buněk) než jen čistá voda. Pozor ale na hustotu nápoje! Je doporučován maximálně isotonický, lépe hypotonický (řidší) nápoj, přičemž doporučené ředění je uvedeno na etiketě (více o ředění zde). U vody se šťávou lze kvůli vysokému obsahu cukru velmi snadno docílit hůře vstřebatelného roztoku tím, že nápoj je spíše hustší, než je pro sport optimální.
2) Pohled ekonomický
- Kupodivu voda se šťávou může být dražší variantou než iontový nápoj (stačí počítat podle doporučeného ředění).
- Určitě zapomeňte na sladké a kolové limonády – jsou drahé a navíc pro sportovce nevhodné.
3) Pohled zdravotní
- Při sportu je důležité pít, a to i při lehkém sportování.
- Lepší než nepít nic, je pít alespoň vodu se šťávou.
- Lepší než voda se šťávou je ale řídký ionťák, který je lépe vstřebatelný díky vyvážené dávce energie a obsahuje i minerální látky včetně například hořčíku.