Glukóza je nejběžnější a zřejmě i nejznámější forma jednoduchého sacharidu. Glukózu z běžného života známe i pod pojmy jako hroznový cukr nebo dextróza. Jde o jeden z nejdůležitějších zdrojů energie pro lidský organizmus a buňky, protože glukóza koluje krví v podobě tzv. krevního cukru jako pohotovostní energie.
Třeba buňky centrální nervové soustavy (tedy i mozku) nebo červené krvinky nejsou schopny metabolizovat tuky, proto je hlavním zdrojem jejich energie právě glukóza. Je teda jasné, že jí musí být v krvi neustále dostatek, aby neodumíraly buňky, zvlášť ty mozkové. Nadbytek glukózy je ale zase pro tkáně celého těla silně toxický, proto mozek a slinivka břišní neustále hlídají hladinu glukózy v krvi a regulují ji pomocí hormonů insulinu a glukagonu. Zatímco insulin snižuje hladinu krevního cukru, glukagon ji zvyšuje.
Glukóza a glykemický index
Glukóza patří mezi tzv. rychle vstřebatelné neboli rychlé sacharidy, což popisujeme tzv. glykemickým indexem. Hodnota glykemického indexu glukózy je 100 a právě glykemický index glukózy je považován za měřítko pro stanovení glykemických indexů ostatních sacharidů, tzn. že zvýšení hladiny krevního cukru po konzumaci potravin je porovnáváno se zvýšením hladiny krevního cukru po konzumaci glukózy.
Jak tělo se sacharidy v potravě pracuje?
Složitější sacharidy se během trávicích procesů rozštěpí na monosacharidy a glukóza přejde z tenkého střeva do krve. Zhruba 20 procent glukózy skončí v játrech, která ji přemění na glykogen, tedy zásobní formu sacharidové (rychlé) energie. Zbývajících 80 procent glukózy putuje po těle a jako palivo ji spotřebovávají nejrůznější orgány včetně mozku, svalů nebo ledvin. Přebytečná glukóza, kterou nedokáže tělo rychle spotřebovat, se ukládá jako tuk.
Glukóza a další sacharidy
Glukóza je stavebním kamenem jiných sacharidů, například sacharózy, což je běžně používaný cukr v domácnosti. Jde o disacharid tvořený dvěma molekulami (glukóza + fruktóza), díky čemuž je jeho glykemický index středně vysoký (67). To znamená, že energie z něho se uvolňuje pomaleji než v případě rychlé glukózy.
V medu je obsažen přírodní cukr isomaltulóza, sacharid podobný sacharóze, ale méně sladivý. Isomaltulóza je tvořena stejně jako sacharóza jednou molekulou fruktózy a jednou molekulou glukózy, ale protože jsou spojeny jinou vazbou než v případě sacharózy, je více odolná během trávení a její vstřebatelnost je o 20-25 % pomalejší než u glukózy či fruktózy. Proto má isomaltulóza oproti těmto sacharidům nízký glykemický index a nízkou osmolalitu. Jak bylo prokázáno vědeckými studiemi, dodává isomaltulóza energii postupně během delšího výkonu a podporuje větší využití tuků jako zdroje energie v porovnání se sacharózou.
Sacharidy s malým počtem molekul najdete nejhojněji zastoupené i ve sportovní výživě, což dává v souvislosti se sportovním výkonem smysl – energie z takových sacharidů je dobře dostupná a tím pádem i rychlá. Vliv na zpracování a využití má samozřejmě i fakt, že sacharidy ve sportovní výživě vhodné během výkonu zpravidla nedoprovázejí bílkoviny a tuky, které by vstřebání prodlužovaly.