Superkompenzace je stav, ve kterém může docházet k růstu výkonnosti. Superkompenzaci musí vždy předcházet fyzická zátěž, nejčastěji řízený trénink, který z důvodu vyčerpání energetických zdrojů vyvolá pokles výkonnosti. Lidský organizmus má skvěle vyvinutý princip adaptace, tedy přizpůsobení se podmínkám, který spočívá i v tom, že se na prožité zážitky lépe připraví – vytvoří si více energetických zásob, zesílí svalová vlákna, zlepší se psychické vnímání, zlepší se koordinace a podobně. A to je právě princip oné superkompenzace.
Regenerace po tréninku nevede pouze k dorovnání energetických zásob na výchozí úroveň (fáze A v grafu), ale na nějaký čas se zvýší (fáze B), čímž tělo dosáhne lepší připravenosti na další podobnu zátěž. A tím roste výkonnost, jak dokládá tento graf:
Předpokladem superkompenzace je správně provedená a dokončená regenerace. Graf nám umožňuje pochopit, že další výrazná tréninková zátěž zařazená ještě ve fázi A povede vlastně k poklesu výkonnosti, neboť superkompenzace ani nenastane.
Co dalšího můžeme z grafu vyčíst?
Že výkonnost roste ve fázi regenerace, tedy v době PO skončení tréninku. Trénink naopak znamená pokles výkonnosti, růst únavy a vyčerpání, ale pro růst výkonnosti je důležitý jeho adaptační impulz. Aby byl tento impulz naplněn a trénink nevyšel naprázdno (nebo dokonce neměl negativní účinek), musí následovat dostatečná regenerace, v jejíž druhé fázi (fáze B, superkompenzace), jsou ideální podmínky pro naplnění podstaty tréninku, tedy pro růst výkonnosti.
.png)
Ironií je, že zatímco na tréninkové metody máme mnoho odborné literatury, na klíčovou fázi růstu výkonnosti jako by se zapomnělo. Nevěnuje se jí dostatečná pozornost a tím i u samotných sportovců vzniká dojem, že regenerace je ztráta času. Popsaný proces je však podstata fyziologie, takže ji nelze obejít. Ten, kdo to zkouší, končí ve stavech chronické únavy, přetrénování a psychickém vyčerpání bez motivace.
Za účelem dosažení superkompenzace po každé rozvojové tréninkové jednotce bychom proto regeneraci neměli nijak omezovat ani zkracovat, ale maximálně podpořit. Správné tedy je chápat regeneraci jako nedílnou součást tréninku, ba dokonce jako jeho nejdůležitější část. A nedílnou součástí regenerace by zase měla být adekvátní výživa, která doplní vyčerpanou energii i vypocené minerální látky, ale také vitaminy a aminokyseliny pro opravu poškozených svalových vláken. Klíčová je přitom rychlost dodávky těchto látek i jejich vstřebání. Proto je ideální regenerační nápoj - po dlouhotrvajícím výkonu nad 90 minut Enervit R2 Recovery Drink a po kratších a intenzivnějších výkonech Enervit After Sport (dříve R1 Sport).