Nejúspěšnější česká triatlonová závodnice v seriálu Xterra se letos zatím ke svému sportu číslo jedna nedostala, zato objela spoustu závodních kilometrů v rámci cyklistických podniků. Třeba 120km bikový maraton v Rakousku, velký cyklistický závod v Dolomitech a kompletní program Českého poháru horských kol včetně červencového mistrovství republiky (o něm hovoří v rozhovoru zde). V našem rozhovoru popisuje členka Enervit Teamu nové výzvy a také vysvětluje, proč na Xterru letos zatím nedošlo.
Před sezonou ses hodně těšila na novou výzvu v podání bikového maratonu, 120 km dlouhého závodu Salzkamergut, který jsi letos skutečně absolvovala. Co tě na něm lákalo?
Na tenhle závod jsem se těšila strašně moc! Loni jsem tam dělala support a starala se o naše děti z týmu. Do toho jsem nervózně sledovala web, jak si vedou kluci na dvoustovce, a říkala si, že podávají v celodenním slejváku neuvěřitelné výkony. Náš poslední závoďák dojížděl z dvoustovky a za ním byly blesky a hromy. Bylo to všechno náročné a zároveň úžasné, až jsem si říkala, že bych taky chtěla být na trati (smích). To ale znamenalo sehnat support pro děti a pro ostatní na občerstvovačku. Nakonec nás jelo 25, z toho pět nezávodilo a staralo se o nás.
Jak se ti tahle zkouška vydařila?
Moc ne... Na startu jsem se najednou cítila hodně unavená a chvíli jsem pak přemýšlela, jestli má význam se tam trápit. Nakonec jsem se rozhodla, že budu bojovat a aspoň se podívám po místních kopcích. Chtěla jsem si vyjet legendární Salzberg, kde je sklon po dost dlouhou dobu přes 40 %. Hodně dlouho jsem se držela na kole, ale s 34 převodníkem to bylo nad moje síly a pár metrů jsem musela po svých. Pak jsem si prožila chvíle s křečí a hlavně mě po celý den hodně bolela hlava. Celý den jsem prostě bojovala sama se sebou a říkala si, že tohle už nikdy nepojedu. Technika skoro žádná, jen štěrková cesta… Hned druhý den, kdy přešla bolest hlavy, se to ale pomalu začalo měnit a myslím, že to ještě jednou zkusím. Mám tam s těmi kopci nevyřízené účty (smích).
Byl to zatím tvůj nejdelší cyklistický závod? Byly tam kromě vzdálenosti i nějaké další rozdíly oproti závodům, které běžně jezdíš?
Úplně nejdelší nebyl, v rámci adventure race v Číně jsme jeli etapu, která měřila 134 kilometrů a převýšení měla také skoro 4 tisíce metrů. Pak se k tomu ještě běželo 30 kilometrů a jelo na raftu… Ale tohle bylo jiné v tom, že jsem jela sama za sebe. Na trati mi pomáhal jen support s občerstvením. Jiné to bylo především v tom, že tam bylo málo technických pasáží. Na prvním kopci sice trochu techniky bylo, ale na pozicích, kde jsem se pohybovala, závodníci moc velcí sjezdaři nebyli a totálně mi to zkazilo pocit ze sjezdů. My jsem si ve středu na ten první kopec vyjeli a sjezd si zkusili projet. Těšila jsem se na něj, ale pak se tam nedalo předjíždět, a to mě hodně mrzelo.
Jak řešíš výživu během závodů?
Mám už vyzkoušené sušené ovoce, ořechy a Enervit PRE Sport těsně před závodem. Při něm si vezu pití – Enervit Maltodextrin Fructose namíchaný s iontovým nápojem. Samozřejmostí jsou pak gely – klasické Enervit Gely s kofeinem, Isotonic Gely nebo Liquid Gely. Používám i energeti.cké tablety Enervit Carbo Tablets a po náročných výkonech včetně tréninků si dávám regenerační nápoj Enervit R2 Recovery Drink, po kratších trénincích After Sport Drink.
Kromě cyklistických závodů jsi měla v plánu i triatlonový seriál Xterra. Na ten letos nedošlo?
Bohužel ne, situaci s Xterrou se letos poměrně dost komplikuje. První triatlon jsem měla absolvovat ve Francii, ale bohužel ten systém je tam teď takový, že v elitě se musí jít v sobotu Short Track a teprve potom je hlavní dlouhý nedělní závod. To je na mě prostě už moc, nerada jdu do závodu unavená a zmlácená. Navíc dcera se na poslední chvíli nominovala na Olympiádu dětí a mládeže do Olomouce, chtěli jsme jí jet podpořit. Tak je to teď s více závody. Kryje se nám Český pohár horských kol s triatlonem a je potřeba se postarat o děti z týmu. Když už tam pak jsme, tak si taky zazávodím.