Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita

Helena Karásková v TOP 10 na ME Xterra

Přála si být v první desítce, a to se jí splnilo. Byť už není profesionálkou a na trénink má méně času. Helena Karásková po zlaté jízdě v Itálii opět ukázala, že i ve 44 letech stále patří ke špičce v terénním triatlonu a na mistrovství Evropy v Belgii vybojovala 9. místo. Rozhovor s dlouholetou členkou Enervit Teamu nabídne pohled na její nový způsob života, trénování i horská kola.

Jak se ti závodilo na mistrovství Evropy Xterra a jak jsi spokojená s 9. místem?

Plavání bez neoprenu byl očistec, promrzla jsem na kost. I když venku pálilo slunce, já dostala normální teplotu až po 20 minutách na biku… První kolo bylo hrozný, strašně moc závodníků, takže se nedalo předjíždět a příšerně se navíc prášilo. Taky tam nebyla skoro žádná technika, bylo to strašně rychlé, a to mi moc nesedí. Běh mě hodně překvapil. Tentokrát mi to hezky běželo do kopce, ale roviny – a hlavně hrbolaté seběhy a kostky – mi vůbec nešly… Měla jsem čtyřikrát zvrtnutý kotník a jednou jsem brzdila i rukama. V druhém okruhu už jsem si dávala větší pozor, ale i tak jsem přiběhla s pořádnou bambulí na kotníku. Ale doběhla! A protože jsem si přála být mezi nejlepšími desíti, tak s 9. místem musím být spokojená.
 

Při svém prvním letošním startu v Xteře jsi zažívala úplně jiné pocity – v Řecku jsi poprvé v kariéře závod nedokončila. Co se přihodilo?

Já jsem se hrozně těšila, protože v Řecku je to moc hezký závod. Na biku je ale také plný ostrých kamenů, a jak jsem se snažila toho co nejvíc najet v technice, v jednom singlu jsem tak blbě drbla plášť, že to nešlo opravit… Neměla jsem s sebou nic a vlastně bych potřebovala i duši. Sice mi Barča Stupková půjčila bombičku, za což jí ještě jednou strašně moc děkuju, ale zase to rychle ušlo a bylo po závodě. Moc mě to mrzelo, byla to vlastně úplně první Xterra, kterou jsem za těch 11 let nedokončila. Byla to jednoznačně moje chyba, jela jsem zbytečně rychle.
 

Na DNF to pro hodně lidí bylo i na Českém poháru horských kol v Kutné Hoře na začátku letošní sezony, kdy neskutečné bahno prakticky neumožňovalo pořádně závodit. Jak ses s tím popasovala ty a co jsi stavu trati říkala? Zažila jsi už někdy něco podobného?

Jo, takovýhle extrém jsem zažila na Havaji. Ale tam jsem měla strašnou výhodu, protože můj rám měl tenkrát širokou zadní stavbu a vidlice byla hodně otevřená, takže mně se tam kolo v podstatě kromě pár chvil točilo pořád. V Kutné Hoře jsem říkala manželovi, že asi nepojedu, že to nemá význam. Tak se na mě podíval a řekl, ať teda nejezdím. A naprosto přesně věděl, jaký to bude mít efekt… Samozřejmě jsem stála na startu, nedalo mi to už kvůli našim dětem z týmu, zabalit to hned na startovní čáře. Závod to byl ale hrozně těžký a to doslova – kolo jsem nosila na zádech a ta mě pak bolela ještě pět týdnů. V Řecku na Xteře jsem musela mít tejpy, aby se dalo běžet.
 

Pohárům MTB se i letos věnuješ, už jsi odjela pár závodů. Máš v plánu zúčastnit se všech podniků? A je tohle pro tebe jednodušší skloubit s prací?

Na pohárových závodech startuju proto, že tam jsme s dětmi z týmu, tak proč toho nevyužít. Ale příští rok už to asi přesto hodně zvážím… Jinak děti jsou úžasný, fandí jako šílení. Jsem na ně pyšná! V plánu mám ještě Bedřichov, i když trať nepatří mezi ty, které by se mi úplně líbily. Poslední Harrachov se pak kryje s Xterrou v Německu. Tam si budu muset v pátek zazávodit na short tracku, jinak nelze startovat v elitě, a v sobotu dlouhá trať. Společně s Xterrou v Belgii a Prachaticích patří Žitava do Světového poháru, takže konkurence bude veliká. V neděli se pak přesunu do Harrachova pomáhat občerstvovat. Tohle bude náročný víkend…

 

Zmínili jsme práci, protože od letoška už nejsi profesionálkou, ale zvládáš sport jako koníčka při svých pracovních povinnostech. Dá se říct, jak se změnily tvé možnosti na trénink, vyjádřené například v hodinách na jednotlivé disciplíny?

U kola to zůstalo v podstatě stejné. 2-3x do týdne máme trénink s našimi dětmi v týmu, takže tam asi úplně problém není. Podstatně horší už je ale plavání, k tomu se dostanu jednou, maximálně dvakrát za týden. A s během je to dost podobné… Tam se navíc přidaly zdravotní problémy, které mi běhání dost komplikují. No a nejhůř je na tom regenerace, na kterou nezbývá čas. V době covidu jsme postavili doma aspoň saunu, tak se jí snažím využívat, kdy to jen jde, ale toho času je málo.
 

Věnuješ se mimo jiné trénování – tví svěřenci jsou také triatlonisté, nebo máš i jiné sporty? A jak se jim letos daří?

Jsou to hlavně bikeři, tam se myslím našim dětem daří velice dobře. Hodně se posouvají dopředu a dvě naše členky jsou v reprezentaci, což je úplně úžasný a myslím, že to motivuje i ostatní k další práci. Triatlonisté jsou druhou skupinou, další je skupinka MTBO (orienťák na biku) – ti se pravidelně účastní evropských a světových šampionátů a vozí i nějaké medaile. Také mám jednoho překážkového běžce. Všechno to trénování je ale společná práce s manželem – já se starám o fyzičku a manžel o techniku na biku.
 

K fyzičce a výkonnosti patří i sportovní výživa. Jak ji řešíš ty během závodů?

Mám už vyzkoušené sušené ovoce, ořechy a Enervit PRE Sport těsně před závodem. Při něm si vezu pití – Enervit Maltodextrin Fructose namíchaný s iontovým nápojem Enervit Isotonic Drink. Samozřejmostí jsou pak gely – klasické Enervit Gely s kofeinemIsotonic Gely nebo Liquid Gely. Používám i energetické tablety Carbo Tablets a po náročných výkonech včetně tréninků si dávám regenerační nápoj Enervit R2 Recovery Drink, po kratších trénincích After Sport Drink.

AKTUALITY

25/7
Rozhovor s triatlonistou Janem Šnebergrem o zahraničních startech a začátku sezony

Na velkých českých závodech první poloviny roku byl člen Enervit Teamu úspěšný – na Czechmanovi vybojoval poprvé v kariéře stupně vítězů a na Moraviamanovi slavil titul vicemistra republiky v dlouhém triatlonu (viz rozhovor zde). Letošní sezonu ale Jan Šneberger odstartoval v zahraničí, v rámci seriálu Ironman 70.3 a návratem do profesionální kategorie. Jak se mu dařilo v těchto závodech, přibližuje v našem rozhovoru.

22/7
Tadej Pogačar potřetí ovládl Tour de France. I s Enervitem

Šest vítězných etap. Ve žlutém dresu nepřetržitě od 4. etapy. Dominance v horách i v časovce. Třetí triumf na nejslavnějším cyklistickém závodě světa. A k tomu málo vídaný double – vítězství na Tour de France i Giru v jedné sezoně. To všechno patří Tadeji Pogačarovi, který v 25 letech opět přepisuje dějiny cyklistiky. A znovu je u toho i Enervit coby výživový partner jeho stáje UAE Emirates.

18/7
Slavíme Den pitného režimu a rozdáváme ionťáky ZDARMA!

Hydratace při sportu je nesmírně důležitá a má vliv na výkonnost. Proto si zaslouží naši pozornost i svůj den. Den pitného režimu slavíme právě teď a máme pro vás i speciální akci na oslavu – ionťák v hodnotě 339 Kč zdarma k objednávce na našem e-shopu!

15/7
Barbora Krejčíková ovládla Wimbledon. S Enervitem po boku

Česká tenistka a členka Enervit Teamu slaví obrovský úspěch, když triumfovala na dalším grandslamu. Wimbledon už v minulosti dokázala vyhrát ve čtyřhře, teď se raduje z premiérového vítězství v singlu. Barbora Krejčíková tak navázala na triumf z French Open z roku 2021 a i tentokrát se v oblasti výživy spoléhala na Enervit.

12/7
S Miroslavem Šperkem o sportu handicapovaných v Česku i paralympiádě v Paříži

Sám dobře ví, jaké to je. Po úraze skončil na vozíku a sport mu poté hodně pomohl. Představil se na světových šampionátech i paralympijských hrách v atletice, kromě ní už ale zkusil celou řadu dalších sportů – basket, florbal, lyžování, kanoistiku. A také se věnuje sportu handicapovaných z pozice funkcionáře – generálního sekretáře Českého paralympijského výboru, jehož výživovým partnerem je Enervit. Jaká je situace sportovců s handicapem v Česku a jaká přání má Miroslav Šperk směrem k blížící se paralympiádě v Paříži?

Více aktualit

VÝŽIVOVÁ PORADNA

SUPERKOMPENZACE: Klíč k růstu výkonnosti a důležitá fáze regenerace

Superkompenzace je stav, ve kterém může docházet k růstu výkonnosti. Superkompenzaci musí vždy předcházet fyzická zátěž, nejčastěji řízený trénink, který z důvodu vyčerpání energetických zdrojů vyvolá pokles výkonnosti. Lidský organizmus má skvěle vyvinutý princip adaptace, tedy přizpůsobení se podmínkám, který spočívá i v tom, že se na prožité zážitky lépe připraví – vytvoří si více energetických zásob, zesílí svalová vlákna, zlepší se psychické vnímání, zlepší se koordinace a podobně. A to je právě princip oné superkompenzace. 

Co je zač LAKTÁT?

Laktát je sůl kyseliny mléčné a vzniká ve svalu v důsledku vysoce intenzivního anaerobního výkonu, tedy výkonu s nedostatečným okysličováním svalů. Takovými druhy výkonu bývají nejčastěji sprint nebo rychlejší běh, náročný krátký výjezd kopce na kole a podobně. Tyto druhy výkonu jsou energeticky kryty převážně ze sacharidů díky takzvané anaerobní glykolýze. Při ní je ve svalu uložený glykogen odbourávaný na glukózu a následně na laktát.

RYCHLÉ CUKRY: Proč se o nich mluví a jak využít jejich rychlosti?

Není cukr jako cukr. To je důležitá věc, kterou je potřeba zmínit hned na začátku. Pod pojmem cukry totiž někteří autoři vnímají všechny sacharidy, nejen ty jednoduché, kterým tento název správně přísluší. Když se pak řekne, že „ve výživě vytrvalců by měly převažovat cukry,“ někdo to může vnímat jako zastoupení právě jen jednoduchých sacharidů – sladkostí, slazených limonád a podobně. Takový jídelníček by byl ale vražedný z pohledu zdraví sportovce i jeho výkonnosti. Sladkosti v běžném (mimosportovním) jídelníčku vytrvalců nejsou vůbec potřeba a slovem „cukr“ byla myšlena celá skupinu sacharidů.

Co je HOMEOSTÁZA, a proč je pro sportovce důležitá?

Homeostáza je pojem definující stálost vnitřního prostředí našeho organizmu a je důležitá pro růst výkonnosti. Krevní tlak, zastoupení minerálních látek v mezibuněčném i vnitrobuněčném prostoru, správná řídkost tělesných tekutin, hladina krevního cukru, zásoby energie, dýchání, hormonální rovnováha. To všechno jsou procesy, které jsou variabilní, mění se v závislosti na činnosti během dne, ale současně mají své „zdravé“ hodnoty.

Křeče jsou postrachem sportovců. Jak na ně?

Svalové křeče jsou vedle hlaďáku snad největším strašákem vytrvalostních sportovců. Zřejmě i proto vyráží téměř každý cyklista nebo běžec na trať závodu s nějakým magnesiem v kapse, aby měl záchranu, až se křeče dostaví. Lze křečím předcházet, nebo se musíme spokojit s tím, že prostě přijdou?

Více aktualit