Korunu Himálaje už na svém kontě má a teď o ní vzniká film. Korunu světa právě kompletuje a další cesta ho zavede do Jižní Ameriky. Radek Jaroš plánuje na přelomu roku odjet na expedici, jejímž cílem bude Aconcagua, podobně jako na přelomu loňského a letošního roku odcestoval na Antarktidu, kde zdolal nejvyšší horu Mount Vinson. V jakém stádiu jsou jeho plány a proč se letos vydal i zpět do Himálají? To prozrazuje v našem rozhovoru.
Už víte, jak se bude jmenovat film o vaší cestě za Korunou Himálaje, který právě vzniká?
Nejpravděpodobnější název zní: „Koruna Himálaje Radka Jaroše“. Troufnu si tvrdit, že z lidí, kteří všech čtrnáct osmitisícovek vylezli, je mám nejlépe zdokumentované filmařsky i fotograficky. A právě tyto materiály jsou základem filmu, na kterém pracujeme. Do kin půjde příští rok, zatím ale nemáme určený žádný konkrétní termín.
Proč jste se kvůli natáčení vrátil v dubnu i zpět do Himálají?
Cílem naší mise bylo v průběhu cesty do základního tábora Everestu z nepálské strany natočit na krásných místech vzpomínky k jednotlivým expedicím Koruny Himálaje. Příběhy ale začaly hned v letištní hale, kde se ke mně hlásil starší pán, v němž jsem poznal Roberta Schauera. Jeho výstup společně s Wojciechem Kurtykou strmou západní stěnou na Gasherbrum IV v roce 1985 považuji za jeden z nejlepších vysokohorských výstupů. Nedlouho poté jsme se objímali s kamarádem Peterem Habelerem, který společně s Reinholdem Messnerem letěl stejným letadlem do Káthmándú, mimo jiné slavit 40. výročí svého historicky prvního výstupu na Everest bez kyslíku. My jsme slavili shodou okolností 20. výročí a je neuvěřitelné, že za těch 20 let mezi našimi expedicemi vystoupilo na vrchol nejvyšší hory planety bez kyslíku a ze severu, odkud jsme lezli i my, jen 10 dalších horolezců.
Jaké vzpomínky se vám vybavily, když jste navštěvoval místa, na kterých jste před lety psal příběh Koruny Himálají?
Hned na letišti v Lukle se ke mně hlásilo několik šerpů, se kterými jsem se potkal na různých místech. Mimo jiné také jeden španělský horolozec, u něhož jsem si až po nějaké době uvědomil, že je to ten, kterého jsem zachránil po návratu z vrcholu Dhaulágiri. Krásné bylo, když jeden šerpa tvrdil, že jsme se potkali v roce 2008 na Makalu, a Španěl říkal, že to není možné, protože v tom roce jsme byli společně na Dhaulágirí. Až teď se dozvěděl, že jsem ten rok jako jediný na světě dokázal v jarní sezóně vystoupit na dvě osmitisícovky.
Před sebou teď máte další vrchol z projektu Koruny světa, chystáte se do Jižní Ameriky. Už víte, kdy se vydáte na cestu a kdy byste měl dosáhnout vrcholu tamní nejvyšší hory?
Cesta do Jižní Ameriky proběhne někdy na přelomu roku 2018/19 a podoba i program je právě v řešení. Aconcagua je téměř 7000 metrů vysoká hora, která však není technicky nijak zásadně náročná, i když samozřejmě nepodceňuji žádnou horu. Nachází se v západní části Argentiny v Andách, poblíž hranic s Chile. Pravděpodobný je i výstup na sopku Chimborazo v Ekvádoru, a pokud bude šance a bude to někde poblíž, vím, že v Jižní Americe jsou jedny z nejkrásnějších a nejdelších raftů na světě, což by mě jako člověka, který miluje divokou vodu, hodně lákalo.
Opět s sebou přibalíte i Enervit?
Enervit mě provází na všech expedicích. Na té poslední v Antarktidě nechyběly aminokyseliny BCCA, k snídani jsem si dával Enervit PRE Sport a večer před spaním proteinový nápoj. Během výstupu jsem používal energetický gel Enervit Sport a energetické tablety Enervit GT Sport – i proti křečím. v průběhu výstupu ještě navíc energetické tyčinky Enervit Performance Sport. Musím říct, že chutí a konzistencí jsou skvělé.