Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita

Route 66 na kolech: denně 120 km v sedle a extrémní podmínky v Mohavské poušti

Jednomu je 60, druhému 52 let. Nejsou to žádní profesionální sportovci, ale oba sport milují, byť se k němu ve větší míře dostali až v pozdějším věku. A letos v létě podstoupili výzvu v podobě přejezdu slavné americké Route 66 na kolech. Řeč je o Miroslavu Paterovi a Liboru Kůrkovi, kteří svou americkou pouť absolvovali i s Enervitem po kapsách. Jaké zážitky si přivezli, jak vypadalo jejich stravování a co všechno už mají za sebou? O tom je druhá část našeho rozhovoru.

první části rozhovoru jsme si povídali o tom, kdo s nápadem na cestu napříč USA přišel, kdo s nimi vyrazil jako doprovod nebo jaká byla jejich příprava.


Před cestou jste říkali, že jste připravení poznat sami sebe v těžkých chvílích, kdy si zřejmě sáhnete na dno sil. Naplnilo se i tohle očekávání?

Miroalv Patera: U mě ano – když jsme přejížděli oblast Mohavské pouště. Teplota odpoledne dosahovala 45 stupňů a k tomu stoupání a protivítr. To byl pro mě náraz do zdi, jak se říká v závěru maratonu.

Libor Kůrka: Ty podmínky si vyžádaly své. Zkrátili jsme kvůli nim tři etapy po sobě a kvůli tomu jsme pak překopali konec cesty – změnili jedno ubytování a poslední etapu si rozdělili na dva dny. Nebýt toho, dojeli jsme do Santa Monici už 2. září.
 

Kolik kilometrů jste najeli v průměru za den?

MP: Najížděli jsme v průměru mezi 120 a 130 kilometry. Nejdelší etapa měla 135 a nejkratší, ta poslední přes Los Angeles, zhruba 55 kilometrů. Na kole jsme strávili celkem 33 dní.


Jaké top zážitky si z cesty odnášíte?

LK: Ohromně na mě zapůsobila ohleduplnost tamních řidičů, v Česku bychom se od nich měli hodně co učit. Skvělá byla celkově ochota místních pomoci. Asi nejvíc to bylo vidět na silnici, v horkém počasí, kdy jen tak někdo zastavil, podal nám studené pití a jel dál. Nebo nám nechal stát petky se studenou vodou na krajnici dálnice a než jsme tam dojeli, byl pryč. Pak samozřejmě rozmanitá a neskutečně krásná příroda. Asi největším zážitkem bylo, když jsme narazili na řeku, přes kterou nebyl most…

MP: To byl top zážitek i pro mě! Dojeli jsme na stavbu, kde se opravoval most, takže přes něj nešlo přejet. Nám se to ale nechtělo objíždět, tak jsme se ptali, jaké jsou možnosti. Ujal se nás předák stavby, dojel s námi autem k brodu, našel a poradil místo, kudy přejít, a ještě nám to nahrál na naši kameru. Potom se s přáním šťastné cesty rozloučil.


Potkaly vás během cesty nějaké technické potíže, nebo bylo vše naprosto v pořádku?

MP: Cestou jsme neměli žádné technické problémy. Jen asi více jak dvacet defektů, ale vezli jsme náhradní duše a sadu plášťů.

LK: Naštěstí se celá cesta obešla bez závažných problémů. Kolo jsem si nechal projít servisem a vyzvedl si ho den před odletem. Během cesty jsem se tedy potýkal jen s výměnou nebo lepením duše, a to celkem 13x. Obvykle v úsecích, které jsme museli projet po dálnici. Tam nám daly zabrat drátky z prasklých pneumatik, které se občas hojně povalovaly na krajnici. K tomu jednou prořízlý plášť, jinak nic.


Jak jste se na cestě stravovali?

MP: Většinou nám vařil náš doprovodný tým – manželky a kamarád. Ráno jogurt, vločky a ořechy, ke svačině bageta s burákovým máslem a marmeládou. Okolo poledne nás dojíždělo auto a dali jsme si druhou svačinu. Po dojezdu na ubytování večeře – kuře, rýže, těstoviny. Moc jsme se neošidili a byl čas i na návštěvu tamních restaurací a steakhousů.

LK: Já si na snídani vezl namíchané vločky s ořechy a sušeným ovocem a vařil jsem si kaši z mléka, dětské krupičky, vařené rýže a vločkové směsi. K tomu jeden banán a 3 kávy. Při ubytování v motelu jsme zašli do restaurace, jinak jsme se snažili hledat ubytování přes Airbnb, kdy jsme měli k dispozici vždy plně vybavený dům, takže doprovodný tým vařil a žili jsme si fakt dobře.


Na cestě vám pomáhala také sportovní výživa Enervit – jak se vám osvědčila a na jaké produkty jste během cesty spoléhali?

LK: Enervit užíváme dlouhodobě, já vlastně po celou dobu mých sportovních aktivit, a opět nás nezklamal. Na cestu jsme míchali ionťák Isotonic Drink, v průběhu dne jsme používali energetické tablety nebo gely, já zařazoval pro mě nutné Magnesium Sport a v cíli hned po dojezdu byl čas na regenerační R2 Recovery Drink.


Vaší doménou jsou zejména běhy – kdy jste s běháním začali a jaké závody už máte za sebou?

LK: Na podzim 2006 jsem viděl reklamu na první vydání časopisu Run, ve kterém měl být tréninkový plán, který měl připravit na uběhnutí pražského maratonu v květnu. Tak jsem zakoupil běžecké boty, předplatné časopisu Run a v listopadu 2006 poprvé vyběhl na trasu dlouhou 3 km. V květnu 2007 jsem běžel svůj první maraton. Od té doby jsem běžel řadu městských maratonů, několikrát v Praze, v Košicích, ve Frankfurtu, Vídni, New Yorku, Bostonu, Chicagu, řadu horských maratonů – Jungfrau, Zermatt, ultramaraton Zermatt a další běhy s delší distancí než je ta maratonská. Pak samozřejmě půlmaratony a desítky… Asi největší úspěch je pro mě osobák na maratonu s časem 3:01:43.


Dá se letošní cyklistický projekt srovnat s některými vašimi běžeckými aktivitami?

MP: Byl to náš první cyklistický projekt a s maratony, které jsme absolvovali, se nedá srovnat. I když bostonský maraton byl top, stejně jako Jungfrau maraton.


Máte už teď v hlavě nějakou další společnou výzvu, nebo si užíváte klidu?

MP: Jsme plní zážitků a začínáme znovu nabíhat objemy na další závody, tak snad nás zase něco napadne.

LK: Teď si užívám klidu. Občas se projedu, proběhnu, ale nic zásadního. Na rok 2025 plánujeme s manželkou projít Appalačskou stezku v USA, oblíbenou dálkovou trasu měřící 3500 kilometrů.

AKTUALITY

25/7
Rozhovor s triatlonistou Janem Šnebergrem o zahraničních startech a začátku sezony

Na velkých českých závodech první poloviny roku byl člen Enervit Teamu úspěšný – na Czechmanovi vybojoval poprvé v kariéře stupně vítězů a na Moraviamanovi slavil titul vicemistra republiky v dlouhém triatlonu (viz rozhovor zde). Letošní sezonu ale Jan Šneberger odstartoval v zahraničí, v rámci seriálu Ironman 70.3 a návratem do profesionální kategorie. Jak se mu dařilo v těchto závodech, přibližuje v našem rozhovoru.

22/7
Tadej Pogačar potřetí ovládl Tour de France. I s Enervitem

Šest vítězných etap. Ve žlutém dresu nepřetržitě od 4. etapy. Dominance v horách i v časovce. Třetí triumf na nejslavnějším cyklistickém závodě světa. A k tomu málo vídaný double – vítězství na Tour de France i Giru v jedné sezoně. To všechno patří Tadeji Pogačarovi, který v 25 letech opět přepisuje dějiny cyklistiky. A znovu je u toho i Enervit coby výživový partner jeho stáje UAE Emirates.

18/7
Slavíme Den pitného režimu a rozdáváme ionťáky ZDARMA!

Hydratace při sportu je nesmírně důležitá a má vliv na výkonnost. Proto si zaslouží naši pozornost i svůj den. Den pitného režimu slavíme právě teď a máme pro vás i speciální akci na oslavu – ionťák v hodnotě 339 Kč zdarma k objednávce na našem e-shopu!

15/7
Barbora Krejčíková ovládla Wimbledon. S Enervitem po boku

Česká tenistka a členka Enervit Teamu slaví obrovský úspěch, když triumfovala na dalším grandslamu. Wimbledon už v minulosti dokázala vyhrát ve čtyřhře, teď se raduje z premiérového vítězství v singlu. Barbora Krejčíková tak navázala na triumf z French Open z roku 2021 a i tentokrát se v oblasti výživy spoléhala na Enervit.

12/7
S Miroslavem Šperkem o sportu handicapovaných v Česku i paralympiádě v Paříži

Sám dobře ví, jaké to je. Po úraze skončil na vozíku a sport mu poté hodně pomohl. Představil se na světových šampionátech i paralympijských hrách v atletice, kromě ní už ale zkusil celou řadu dalších sportů – basket, florbal, lyžování, kanoistiku. A také se věnuje sportu handicapovaných z pozice funkcionáře – generálního sekretáře Českého paralympijského výboru, jehož výživovým partnerem je Enervit. Jaká je situace sportovců s handicapem v Česku a jaká přání má Miroslav Šperk směrem k blížící se paralympiádě v Paříži?

Více aktualit

VÝŽIVOVÁ PORADNA

SUPERKOMPENZACE: Klíč k růstu výkonnosti a důležitá fáze regenerace

Superkompenzace je stav, ve kterém může docházet k růstu výkonnosti. Superkompenzaci musí vždy předcházet fyzická zátěž, nejčastěji řízený trénink, který z důvodu vyčerpání energetických zdrojů vyvolá pokles výkonnosti. Lidský organizmus má skvěle vyvinutý princip adaptace, tedy přizpůsobení se podmínkám, který spočívá i v tom, že se na prožité zážitky lépe připraví – vytvoří si více energetických zásob, zesílí svalová vlákna, zlepší se psychické vnímání, zlepší se koordinace a podobně. A to je právě princip oné superkompenzace. 

Co je zač LAKTÁT?

Laktát je sůl kyseliny mléčné a vzniká ve svalu v důsledku vysoce intenzivního anaerobního výkonu, tedy výkonu s nedostatečným okysličováním svalů. Takovými druhy výkonu bývají nejčastěji sprint nebo rychlejší běh, náročný krátký výjezd kopce na kole a podobně. Tyto druhy výkonu jsou energeticky kryty převážně ze sacharidů díky takzvané anaerobní glykolýze. Při ní je ve svalu uložený glykogen odbourávaný na glukózu a následně na laktát.

RYCHLÉ CUKRY: Proč se o nich mluví a jak využít jejich rychlosti?

Není cukr jako cukr. To je důležitá věc, kterou je potřeba zmínit hned na začátku. Pod pojmem cukry totiž někteří autoři vnímají všechny sacharidy, nejen ty jednoduché, kterým tento název správně přísluší. Když se pak řekne, že „ve výživě vytrvalců by měly převažovat cukry,“ někdo to může vnímat jako zastoupení právě jen jednoduchých sacharidů – sladkostí, slazených limonád a podobně. Takový jídelníček by byl ale vražedný z pohledu zdraví sportovce i jeho výkonnosti. Sladkosti v běžném (mimosportovním) jídelníčku vytrvalců nejsou vůbec potřeba a slovem „cukr“ byla myšlena celá skupinu sacharidů.

Co je HOMEOSTÁZA, a proč je pro sportovce důležitá?

Homeostáza je pojem definující stálost vnitřního prostředí našeho organizmu a je důležitá pro růst výkonnosti. Krevní tlak, zastoupení minerálních látek v mezibuněčném i vnitrobuněčném prostoru, správná řídkost tělesných tekutin, hladina krevního cukru, zásoby energie, dýchání, hormonální rovnováha. To všechno jsou procesy, které jsou variabilní, mění se v závislosti na činnosti během dne, ale současně mají své „zdravé“ hodnoty.

Křeče jsou postrachem sportovců. Jak na ně?

Svalové křeče jsou vedle hlaďáku snad největším strašákem vytrvalostních sportovců. Zřejmě i proto vyráží téměř každý cyklista nebo běžec na trať závodu s nějakým magnesiem v kapse, aby měl záchranu, až se křeče dostaví. Lze křečím předcházet, nebo se musíme spokojit s tím, že prostě přijdou?

Více aktualit