Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita
Aktualita

Route 66 na kolech: „Před řidiči v Americe smekáme!“

Jednomu je 60, druhému 52 let. Nejsou to žádní profesionální sportovci, ale oba sport milují, byť se k němu ve větší míře dostali až v pozdějším věku. Přesto už spolu absolvovali řadu slavných běžeckých závodů včetně světových maratonů a letos v létě podstoupili výzvu v podobě přejezdu slavné americké Route 66 na kolech. I když na nich začali intenzivněji jezdit teprve před pár lety. Řeč je o Miroslavu Paterovi a Liboru Kůrkovi, kteří svou americkou pouť odstartovali na konci července v Chicagu a dokončili na začátku září v Los Angeles. I s Enervitem po kapsách.

Koho napadlo vydat se na takové dobrodružství?

MP: Vydat se na cestu po Route 66 byl sen Libora. Probírali jsme to párkrát na běžeckém tréninku a já se postupně přidal.

LK: USA jsme navštívili několikrát a víme, že tahle země je ohromná a nabitá spoustou míst, která stojí za to vidět. Přibližně před 9 lety se mi navíc dostala do ruky knížka o dvou šestašedesátiletých Češích, kteří projeli Route 66 na kole. Pak už byla jen otázka času, kdy najdu někoho, kdo se tam se mnou vydá. Chvíli trvalo, než se Míra chytil, ale jakmile jsme ověřili, že je možné odjet z práce na dobu delší, než je běžná čtrnáctidenní dovolená, bylo jasno.
 

Jak potom vypadala vaše příprava?

MP: Původně byla cesta plánovaná na minulý rok, proto jsme s tréninkem začali koncem loňského dubna. V polovině června ale bohužel těžce onemocněl tatínek členky doprovodného týmu a po dlouhém rozmýšlení byla cesta týden před odletem zrušena a my se vrátili opět spíš k běhu. Kolu jsme se oba začali věnovat opět letos na jaře. Oba dva roky jsme najeli do letních prázdnin zhruba 5000 kilometrů.
 

Route 66 přitom měří 2448 mil, tedy 3 940 kilometrů. Kolik jste nakonec měli na tachometrech vy?

LK: Něco málo přes 4000 kilometrů. Jeli jsme přesně podle navigace, která kromě jednoho neexistujícího mostu vedla opravdu po historické trase. Občas byla možnost volit různé varianty, protože v průběhu let se trasa měnila. Cestou jsme i na značkách viděli, ve kterých letech se daný úsek používal.

MP: Na mnoha místech už je stará Route 66 nahrazena dálnicí, kterou prostě musíte jet, protože jiná cesta není. Naštěstí i tyto průjezdy byly pohodové, i když jsme se ze začátku báli. Postupně ale strach opadl, protože místní řidiči jsou velmi ohleduplní a opatrní. Kde to šlo, tak nám všude dávali přednost. Zážitky jako u nás v Česku, kdy vás projíždějící auto postříká ostřikovačem, opravdu nehrozí. Před řidiči v Americe smekám a děkuju jim za pohodovou cestu.
 

V hlavě jste určitě měli harmonogram, jak by vaše cesta měla postupovat. Dařilo se ho postupně naplňovat, nebo jste museli někdy plány měnit?

MP: Každodenní plán byl vstát v 5:30, nasnídat se a mezi sedmou a osmou hodinou vyrazit na plánovanou etapu.

LK: Inspirovali jsme se u jezdců Tour de France, takže původní plán byl sedm dní v sedle a jeden den volna. V průběhu cesty jsme se ho ale nedrželi striktně, protože jsme ve volný den chtěli něco podniknout, takže jsme je plánovali tak, aby v dané lokalitě bylo co vidět nebo navštívit.
 

Co zajímavého jste tedy cestou viděli?

MP: Navštívili jsme národní parky, například Petrifield Forest, Sandia Peak, Palo Duro State Park nebo Grand Canyon a krásné krápníkové jeskyně. Den jsme strávili také v Chicagu na začátku a v Los Angeles na konci.

LK: Navigace určená přímo pro historickou Route 66 nám ukazovala také spoustu bodů zájmu na trase a některé z nich jsme navštívili. Ty vzdálenější body, kam bylo třeba si kus zajet a uhnout z cesty, jsme přenechali doprovodnému týmu, který si tvořil svůj vlastní plán. I oni se ale drželi hlavního cíle – projet každý kilometr staré Route 66.
 

Kdo další s vámi jel?

MP: Jako doprovod jely obě manželky a také náš třetí běžecký parťák. Role v týmu byly rozvrženy jasně – Naďa Kůrková plnila úlohy manažera, řidiče, pokladníka a tlumočníka. Hanka Paterová byla hlavně kuchařka a pradlena. A náš parťák Míra jel jako kuchař, masér a zdravotník. Společným cílem doprovodu bylo i povzbuzování v terénu a dodávání sil nejen podáním tekutin nebo dobré bašty. Po každém dojezdu pak bylo jejich cílem ošéfovat vše tak, abychom byli připraveni na další den.
 

Na cestě vám pomáhala také sportovní výživa Enervit – jak se vám osvědčila a na jaké produkty jste během cesty spoléhali?

LK: Enervit užíváme dlouhodobě, já vlastně po celou dobu mých sportovních aktivit, a opět nás nezklamal. Na cestu jsme míchali ionťák Isotonic Drink, v průběhu dne jsme používali energetické tablety nebo gely, já zařazoval pro mě nutné Magnesium Sport a v cíli hned po dojezdu byl čas na regenerační R2 Recovery Drink.

Přečtěte si i druhou část rozhovoru zde.

AKTUALITY

14/6
Mrkněte na nová videa o sportovní výživě

Když už jsme natáčeli výživovou poradnu pro pořad Po trailech přes hory, který vysílá Česká televize, dali jsme rovnou dohromady i dvě videa pro náš YouTube kanál a web. Můžete se tak ve 2 minutách podívat na to, proč vůbec při sportu řešit sportovní výživu, a také co doplňovat během sportu, abyste měli dostatek energie.

10/6
Rozhovor s parakanoistou Miroslavem Šperkem: o kvalifikaci na OH i dalších sportech

V roce 2004 vybojoval stříbrnou medaili na paralympijských hrách v Athénách v hodu diskem. Po pár letech a druhé účasti na paralympiádě se ale rozhodl zkusit i jiné sporty. A že jich bylo! Aktuálně se Miroslav Šperk věnuje kanoistice a v květnu ve své lodi bojoval o účast na třetích paralympijských hrách. Nabízíme vám rozhovor nejen o poslední kvalifikaci, ale také o dalších aktivitách tohoto multisportovce, který spoléhá na Enervit – sportovní výživu Českého paralympijského týmu.

7/6
Cola, banán, čokoláda, pivo... Ano, nebo ne? Mrkněte na záznam semináře a termín nového

Další ze seriálu našich on-line seminářů se zaměřil na sportovci často využívané potraviny a nápoje, které bývají dostupné i na občerstvovačkách závodů. My jsme se na ně podívali z hlediska složení a fyziologických zákonitostí organizmu, abychom mohli objektivně zhodnotit, v čem mohou pomoci a nebo naopka uškodit. Probrali jsme třeba colu, pivo, čokoládu, sušenky, oříšky nebo ovoce včetně sušeného. Pokud jste seminář nestihli, nabízíme jeho záznam. A rovnou pro vás chystáme i další seminář, který proběhne v červnu. 

3/6
Blíží se Trutnovská 10 i Kasper Trutnovské kempy

V sobotu 8. června proběhne už 11. ročník oblíbeného běžeckého závodu a o prázdninách má parta kolem Kasper Swix Teamu v plánu další ročník populárních dětských kempů - až uť fomou pobytu, nebo příměstského tábora. 

31/5
Končí I. fáze naší soutěže. Napište si o odměnu a zapojte se do II. kola!

Konec května = konec 1. kola naší letošní soutěže spojené se závody, jejichž partnery s Enervitem jsme. Zúčastnili jste se některých a máte razítka v herním plánu? Pak nám ho pošlete a můžete vyhrát jeden z Enervit výživových plánů podle vlastního výběru! 

Více aktualit

VÝŽIVOVÁ PORADNA

Jakou výživu volit po sportovním výkonu?

Z našeho článku Co a proč jíst a pít ihned po sportovním výkonu už víte, že k rozvoji výkonnosti dochází ve fázi regenerace, tedy v době po skončení tréninku. A že ihned po něm je třeba využít tzv. anabolické okno k doplnění vyčerpaných energetických zásob, v případě vytrvalce především důležitého svalového glykogenu. Ale co dál? Jak by měly vypadat další fáze regenerace starající se o obnovu vnitřního prostředí organizmu (homeostáza) a podporu růstového hormonu?

Co znamená a dělá ATP?

V souvislosti se sportem mluvíme o mnoha různých formách energie. Ta nejzákladnější, která dokáže rozpohybovat svaly, je ale jen jediná – ATP neboli adenosintrifosfát. Sacharidy, tuky i bílkoviny, tedy takzvané makroživiny, které přijímáme potravou i za účelem příjmu energie, se musí postupnými kroky probíhajícími v řádu několika hodin přeměnit právě na ATP. Jen díky ATP se totiž hluboko ve svalu „vesla“ myozinu zaboří do aktinu a pohnou jím, čímž vyvolají svalový pohyb.

GLYKÉMIE: Co je zač a proč je pro sportovce důležité o ní vědět?

Glykémie, neboli hladina krevního cukru, vyjadřuje množství cukru v krvi. Cukrem je myšlen sacharid ve své nejjednodušší formě, jíž je glukóza. Každý sacharid, který sníme, se postupně v zažívacím traktu rozkládá ze složitých vazeb na tu nejjednodušší, glukózu, a ta pak krví putuje všude po těle, aby dodávala energii všem buňkám těla. Mohlo by se tedy zdát, že čím více glukózy v krvi máme, tím více energie budeme mít. Ale to, že všeho moc škodí, platí i v případě glykémie.

Co byste měli vědět o GLUKÓZE

Glukóza je nejběžnější a zřejmě i nejznámější forma jednoduchého sacharidu. Glukózu z běžného života známe i pod pojmy jako hroznový cukr nebo dextróza. Jde o jeden z nejdůležitějších zdrojů energie pro lidský organizmus a buňky, protože glukóza koluje krví v podobě tzv. krevního cukru jako pohotovostní energie.

Pozor na sladkosti a "prázdné kalorie" v každodenním jídelníčku

O tom, že sacharidy jsou pro vytrvalostní sportovce hlavním zdrojem energie, není pochyb. Proto je třeba s nimi dobře hospodařit, tělo dostatečně zásobit a myslet na jejich příjem v podobě ideálně „namíchané“ sportovní výživy během našeho sportovního výkonu. Jak je to ale s klasickými sladkostmi v našem každodenním jídelníčku? Tam je třeba dávat velký pozor - jsou totiž plné jednoduchých cukrů a tuků, naopak v nich chybí „strategické“ živiny v podobě kvalitních bílkovin, kvalitních nenasycených mastných kyselin (například omega3), enzymů, vitamínů nebo minerálních látek.

Více aktualit