V zářijovém rozhovoru jste se mohli dočíst o vzpomínkách na loňskou sezonu, zisk titulu a přípravě na nový ročník. Ten je už v plném proudu a Daniel Huf už zase stráží zlínské brankoviště. Jak se ale k hokeji vůbec dostal a jaké další sporty má rád? A jak vypadá jeho trénink nebo zápasová příprava během sezony? To se dočtete v našem nové rozhovoru.
Jak je to s tréninkem během sezony – jste jen na ledě, nebo zařazujete i posilovnu a doplňková cvičení jako během přípravy?
Pokud není zápas, tak můj den začíná tréninkem na suchu s trenérem brankářů – skákání přes překážky, koordinační věci s tenisáky, trénink očí a podobně. Pak je trénink na ledě a po něm máme ještě posilovnu. Pracuje se každý den, je potřeba se zlepšovat a posouvat dál. Člověk se celou kariéru učí a bez práce to prostě nejde.
Když se podíváme na zápasový den, tak jak probíhá příprava na něj?
To by asi byla otázka i na členy mé rodiny – ti by řekli, že jsem v těchto věcech blázen (smích). Pro mě zápas začíná už den předem. Doma se koukám na zápasy týmu, se kterým hrajeme. Projíždím si jejich signály, jak hrají přesilovky a podobně. Pak využívám ještě čas před spánkem ke krátké vizualizaci a představování si zápasových situací. V den zápasu už mám svou rutinu, dělám všechny věci úplně stejně. Mám to vyzkoušené a pomáhá mi to nastavit hlavu do správného módu, až se cítím hlavou úplně uzamčený a nic jiného než zápas nevnímám.
Golmani mívají i své rituály, prozradíte nějaké?
Já jich mám tolik, že bychom tu byli strašně dlouho, takže o nich radši ani mluvit nebudu (smích).
V kabině Beranů používáte sportovní výživu Enervit. Jak jste s ním vy osobně spokojený?
Od Enervitu toho využívám hodně a cítím, že mi pomáhá. Využívám želé Enervit PRE Sport před zápasem, během něj pak energetické gely nebo želatinky pro doplnění energie a po zápase Enervit R2 Recovery Drink. Ten doplní všechno, co tělo po sportu potřebuje a já se zrovna hodně potím, takže pro mě je to důležité a beru si ho po každém zápase. I chuťově je výborný.
Jak a kdy jste se vůbec k hokeji dostal? Bylo to rovnou do brány?
Prvně jsem se šel naučit bruslit, to bylo hlavní, co rodiče chtěli. První kroky byly na „kačenkách“ na Fryštáku na přehradě, pak jsem šel do hokejové přípravky. Do třetí třídy jsem byl obránce a pak přišel trenér, jestli by někdo nechtěl být golman. Já jsem vždycky chtěl chytat, hokej jsem sledoval jen kvůli brankářům. Rodiče mě ale nechtěli do brány pustit, říkali, že mě nevychovávají proto, aby po mě pak stříleli pukem (smích). Nikdo moc nechápal, proč chci do brány, ale doteď to vidím – tak dlouho jsem doma brečel, až mi řekli „Tak si do té brány běž, však ono tě to přejde!“ Myslím, že byli překvapení že ne a že jsem v bráně zůstal dodnes.
Vy jste se dlouho věnoval i tenisu. Na jaké úrovni jste ho hrával a kdy jste se definitivně rozhodl pro hokej?
Do 16 let jsem hrával tenis závodně, objížděl jsem turnaje. Bylo to těžké skloubit, ale jednu dobu jsem to měl fakt vyrovnané, chtěl jsem dělat obojí. Pak jsem ale cítil, že je větší šance se prosadit v hokeji a zhruba od 12 let už byl hokej hlavní. V 16 jsem pochopil, že už nejde dělat obě věci naráz – začal jsem v hokeji nakukovat do mužů a tenis šel stranou. Teď je to pro mě koníček, pořád si chodím rád zahrát a na léto se těším i kvůli tenisu.
Během léta ale zvládáte i inline hokej, hrajete za Zlín extraligu. Kdy jste s ním začal?
Inlinu se věnuju také už od žáčků a projel jsem s ním republiku. Díky němu jsem se podíval i do zahraniční, byl jsem na světových šampionátech. S muži jsme vybojovali bronz, s juniory mám dokonce titul. I s inlinem mám spoustu zážitků, které si budu vždycky pamatovat.
Je to pro golmana podobné jako na ledě, nebo se chytání liší od hokeje?
Liší se to hodně a musím říct, že poslední dva roky už to vnímám dost. Jak jsme letos byli na ledě dlouho, tak najednou jsem přišel na inline, klekl si a ono to neklouzalo... Musím tam nad chytáním trošku jinak přemýšlet, ale je dobré, že to člověka nutí co nejdéle stát na nohou a nedělat zbytečné pohybu. Je fajn, že do sebe dostanu určitou trpělivost a zlepším si čtení hry.
Zbyde vám během sezony čas i na nějaké koníčky? Jak rád trávíte volný čas?
To většinou slyším od přítelkyně, jestli zbyde čas i na něco jiného než na hokej (smích). Ale jasně, člověk skončí v tréninkových dnech kolem jedné, druhé hodiny a zbytek dne je volný. Ten čas se snažím věnovat rodině a udržovat si hlavu v dobrém módu, abych pořád nemyslel jen na hokej. Zvlášť pro golmana je důležitá i psychohygiena. Takže podnikáme s přítelkyní výlety, zajdeme do kina. Jak je možnost, tak někam vyrazíme.