Snad každý sportovec sleduje procento tělesného tuku a hlídá si jej, jako by to byl nějaký strašák. V jídelníčku se snaží držet si tuky od těla. Až se zdá, že tuky jsou vytrvalcův nepřítel. Tuky jsou ale pro vytrvalce to nejdůležitější energetické palivo, které umožňuje sportovat tak dlouho.
Tuky jsou neuvěřitelně promyšlený výdobytek evoluce. Naši dávní prapředci si tuky ukládat neuměli, tuto vlastnost můžeme pozorovat až u prvních představitelů rodu homo. Důvodem byly zvětšující se mozky a jejich značné energetické požadavky. A protože se ukázalo, že větší mozek je z pohledu evoluce výhodná vlastnost, vyvinula evoluce nástroj pro zajištění dostatku energie i v době hladovění – vymyslela tuk jako zásobárnu energie. Tuk navíc vyřešil i další problém, byl totiž zároveň zásadním předpokladem úspěšnosti života lovců a sběračů, kteří svou kořist stopovali a lovili pomocí něčeho, čemu z dnešního pohledu můžeme klidně říkat vytrvalostní sportovní výkon.
Tuky jako obrovská zásoba energie
V podobě tuků vymyslela evoluce nástroj pro kontinuální doplňování energie pro orgány těla i v době, kdy energie „zvenčí“ přijímáme méně, než jaké jsou aktuální potřeby. Především díky tukům tělo funguje jako záložna paliva, která po jídle střádá energii a v době nedostatku ji uvolňuje. Tato výměna, koordinovaná hormony, probíhá nekonečným prouděním tuků a sacharidů mezi játry, tukovými buňkami, svaly a dalšími orgány. Lidé jsou tak fantasticky adaptováni na udržování aktivity i v dlouhých obdobích negativní energetické bilance, tedy v obdobích, kdy přijímají méně energie, než ji vydají.
Navíc se vyvinula schopnost ukládat i skromné zásoby glykogenu, které se spalují, potřebujete-li energii hned nebo rychle. Z pohledu efektivity ale máme drtivou většinu přebytečné energie uloženou v podobě tuku. Ten se sice spaluje pomaleji než sacharidový glykogen, ale zato vydrží na mnohem delší dobu a tím poskytuje stabilní přísun spousty energie. To je také důvod, proč v moderní době můžeme provozovat vytrvalostní sporty, při kterých spotřebováváme významně více energie, než jí v daný moment přijímáme.
Energetické systémy
Za pravdu nám dávají tzv. energetické systémy, z nichž vyplývá, že štěpení tuků (lipolýza) je vedle získávání energie ze sacharidů při dostatečném přístupu kyslíku (aerobní fosforylace) nejvýznamnějším energetickým systémem vytrvalostních sportovců. Význam lipolýzy se navíc s délkou trvání výkonu více a více zvyšuje. I když před výkonem a během sportu jíme sacharidy, vždy po zhruba 30 minutách (na základě různých faktorů jako je trénovanost, intenzita výkonu, předvýkonová strava atd.) začne být dominantním energetickým zdrojem lipolýza. Protože sportovní výkon potřebuje tolik energie, že bychom ji během sportu nebyli schopni zkonzumovat.
Protože jsou tuky pro vytrvalce tak klíčové, je dobré na ně myslet. Nejen z pohledu jejich druhů a původu v běžném jídelníčku (viz níže), ale také optikou jejich efektivního využívání během sportovního výkonu. Třeba když v poslední hodině před výkonem sníte cokoli sladkého, čerpání energie z tuků při následném výkonu omezíte – kvůli fyziologickým procesům v těle souvisejících s vyloučením inzulinu v reakci na snězení sladkého. I proto je potřeba myslet na správnou předsportovní výživu a volit raději speciální produkty sportovní výživy (předstartovní želé Enervit PRE Sport) vycházející právě z fyziologických potřeb organizmu. Více jsme tuto problematiku rozebírali zde.
Co se týče běžného jídelníčku, pak určitě platí, že ne všechny tuky jsou pro nás žádoucí. Vyhnout bychom se měli třeba na tuky bohatým fastfoodovým jídlům nebo tukům ve sladkém pečivu. Jiné tuky bychom ale naopak měli konzumovat denně – například rybí tuk spojený s omega 3 mastnými kyselinami. O tom, že tuky jsou odedávna nedílnou součástí našich jídelníčků, svědčí i skutečnost, že pro život důležité vitaminy A, D, E a K jsou rozpustné jen v tucích, zatímco vitaminy B a C jsou rozpustné ve vodě.