Silniční blok triatlonových závodů uzavřel výborným 6. místem na mistrovství republiky v olympijských distancích, na které se nespecializuje. Pak přesedlal na horské kolo a zamířil do terénu, především pak na mistrovství Evropy Xterra v Prachaticích. Tam si člen Enervit Teamu vyjel nominaci na mistrovství světa, které zakončí jeho závodní sezonu. V našem rozhovoru Jan Šneberger prozradí, s jakými ambicemi do Itálie pojede, a jak hodnotí své letní výkony na silnici i v terénu.
Silniční blok jste začátku léta zakončil 6. místem na MČR v olympijském triatlonu. Jak jste s výsledkem spokojený a jak náročný a odlišný je pro vás start na – z pohledu Ironmana krátkých – olympijských tratích?
Těžko jsem mohl chtít lepší výsledek. Ve vodě na plavce ztratím mnoho minut ve vodě, které jsou pak na kratších distancích cyklistiky i běhu nesmazatelné. Navíc ti nejrychlejší krátkotraťaři na medailových pozicích mají vyšší výkonnost ve všech disciplínách, včetně depa. Tomu nelze konkurovat a zřejmě už s tím do důchodu nic neudělám. Příbramské tratě mám rád a spravil jsem si tam chuť z nevydařeného mistrovství na nejdelších tratích, které se konalo víkend předtím (více zde). Každopádně nemám problém střídat krátké a dlouhé tratě, naopak to zpestřuje přípravu a podporuje motivaci. Obecně rychlost i vytrvalost se hodí na všech tratích a obojí se vzájemně doplňuje.
Během léta jste přesedlal ze silničního na horské kolo. Jak moc se v té chvíli mění vaše tréninky?
Změní se zásadně délka tréninků. Pokud se člověk nepřipravuje na železné distance, není už potřeba absolvovat takové množství nekonečných hodin. Přípravu tak přesouvám spíše do intenzity a snažím se trénovat v profilu nejbližšího závodu. Pokud mne tedy čeká technicky náročný závod, jezdím více v těžkém terénu. Pokud bude závod spíše fyzicky náročný a stoupavý, jezdím opakované kopce v lehčím terénu a střídám intenzitu. Část tréninku věnuji obecné vytrvalosti a část speciální přípravě. Jako doplněk a test výkonnosti jsou pak ideální běžecké krosové závody i MTB závody, které jsem sem tam schopný vložit jako zpestření i v jarním období v rámci přípravy na silniční závody. Opět to zpestří přípravu a jízda v terénu zapojuje širší svalovou skupinu než striktní tempová vytrvalost v hrazdě na silnici. Stereotyp zkrátka nepřispívá růstu výkonnosti. Alespoň u mě to určitě platí.
Jako první terénní triatlon jste zvolil Krušnomana v Mostě. Jak se vám dařilo při obhajobě loňského vítězství?
Zejména cyklistickou trať mám v Mostě rád. Je technická i fyzicky náročná tak akorát, téměř na míru pro moje omezené technické schopnosti. Po plavání jsem se tam rychle dostal na první místo, ale před druhým depem mě dojel jeden ze soupeřů. Při velmi náročné běžecké části se mi podařilo opět vytvořit náskok na první místě, ale všechno jsem promarnil seběhnutím z tratě asi jeden nebo dva kilometry před cílem. Ve finiši z toho tedy bylo trochu hořké druhé místo, ale závod to byl krásný.
Vrcholem byl domácí závod Xterra Prachatice, který se jel i jako mistrovství Evropy. Jak jste si ho užil a co říkáte na své 24. místo v zahraniční konkurenci?
Mistrovství Evropy v Prachaticích byl jasný vrchol letní části sezóny a hodně jsem se na to připravoval. Cyklistickou trať jsem načetl poměrně dobře a v den závodu všechno klapalo. Při plavání jsem se snažil nepřepálit tempo, protože cyklistika ihned vedla přímo do kopců a v plánu bylo nic nešetřit a jet, co to dá. Ztrátu z vody jsem na ty nejlepší příliš neprohluboval a ty slabší jsem naopak sjížděl. Vybavuji si dvě jezdecké chyby, jednu s pádem, ale s tím jsem tak nějak počítal. I následující běh nebyl špatný, řekl bych můj lepší průměr. Celkově musím být s výsledem spokojený. Na TOP 10 jsem ztratil jen zhruba 5 minut a to je v tak široké a silné světové konkurenci krásné. Před závodem bych ale řekl, že takový výkon bude stačit na umístění o pár příček výš. Bylo to velmi vyrovnané. Druhá desítka byla namačkaná jen ve dvou a půl minutách. Samozřejmě to nutí k myšlenkám typu „kdyby…“. Tak už to ale na závodech chodí!
Liší se nějak vaše výživa při terénním triatlonu od toho silničního? Jak výživu při závodech řešíte?
Co se týká složení stravy i výživy, nijak se to od silničních závodů neliší. Množství i složení ladím zkrátka podle očekávané délky zátěže. Způsob konzumace je ale odlišný. V terénu je potřeba vystihnout vhodné okamžiky, kdy občerstvit a zároveň neprohrát boj s všudypřítomnou gravitací. Osvědčila se mi jednoduše metoda menšího bidonu s namíchaným silným koktejlem (ENERVIT gely, solné tablety a trochu vody) a většího bidonu s vhodně koncentrovaným iontovým nápojem ENERVIT Isotonic Drink (v závislosti na teplotních podmínkách). Pokud je to možné a délka závodu tomu nahrává, raději vezu všechno vlastní a na oficiálních občerstvovačkách využívám jen vodu k chlazení.
Čekají vás letos ještě nějaké závody? Pokud ano, tak jaké? Kolik startů jste letos celkem stihl?
Počet startů na závodech už poslední roky neeviduji, stejně jako souhrnné tréninkové statistiky. Nicméně mám pocit, že rok od roku závodů ubývá a více se soustředím na jednotlivé vrcholy. Každopádně ještě jeden důležitý závod je hned za dveřmi. Na mistrovství Evropy v Prachaticích se mi podařilo kvalifikovat na vrchol celé série Xterra – mistrovství světa. Prvního října bych tedy neměl chybět startu v italském Molvenu, kde se akce koná.
Jaké máte ambice?
Konec srpna a začátek září byl dost výrazně ovlivněný prodělaným nepříjemným covidem, což mě vyřadilo na dva nebo tři týdny z jakékoli přípravy. Reálná výkonnost je tak momentálně neznámá a žádné velké očekávání tedy raději nemám. Rád bych umístění z Prachatic alespoň potvrdil, ideálně bych se samozřejmě rád posunul ještě o pár příček vpřed, čemuž by avizovaný profil závodu mohl nahrávat. Ale to uvidíme až v sobotu. Snažím se neztrácet motivaci a udržet tzv. focus na závod.