Ve druhé části sezony došlo po bikových závodech i na triatlon, s vrcholem v podobě mistrovství světa v Itálii. Opět jsi byla nejlepší Češkou a na 8. pozici ses probojovala do TOP 10. Panuje tedy se šampionátem spokojenost?

Ano i ne. S 8. pozicí v cíli jsem opravdu spokojená, ale s výkonem příliš ne. Běh byl pro mě zklamáním. Tam bych to zhodnotila tak, že to nebyl běh, ale jen posouvání do cíle. Hodně to bolelo. Ztratila jsem jednu pozici, ale nešlo s tím nic dělat.
 

Jak se ti dařilo na biku?

Na biku mi to do kopce po širokých cestách nejelo, nohy jsem cítila prázdné a doufala, že se to rozjede. V Molvenu je ale ta trať tak specifická, že se 11 kilometrů prakticky stoupá a pak se ta samá vzdálenost sjíždí dolů k jezeru. Tak jak mi nešly široké cesty, tak poslední 3 kilometry stoupání jsou v terénu, s kořeny a blátem a tam mi to šlo parádně. Asi to bylo ale i obutím, manžel rozhodl, že dáme dopředu i dozadu hrubý vzorek a byla to dobrá volba. Na blátě jsem jednoznačně získala víc, než co jsem ztratila po širokých cestách. Sjezd po trailu dolů byl jeden velký blátivý potok, to bylo úžasné! Bohužel v druhém kole to už bylo horší, protože hodinu po elitní kategorii odstartovali závodníci age group a to pak byl celý trail zacpaný… I tak se mi dařilo předjíždět, ale už to nebyl takový let.
 

A začátek v podobě plavání ti sedl jak?

Vzhledem k tomu, že naplaváno mám letos opravdu hodně málo, tak bylo potřeba zvládnout plavání v klidu. Voda v jezeře Molveno byla už také poměrně dost studená. I když oficiálně měla 16 stupňů, myslím, že pravda byla tak o dva stupně níž. Neoprény byly samozřejmě povinné, já přidala ještě tři čepičky a nemůžu říct, že by mi byla zima. Zato při výlezu z vody to bylo horší – teplota vzduchu se ráno pohybovala kolem 10 stupňů… Což znamenalo jediné, vzít na sebe bundu. Tak jak se mi z toho mála, co jsem naplavala, podařilo relativně dobře zaplavat, tak jsem pak nechala hodně času v depu. Přes mokré a zkřehlé ruce mi nešla obléct právě ta bunda. Bojovala jsem s tím přes minutu a pak se vykašlala na rukavice, protože mi bylo jasný, že je nebudu schopná obléct.
 

Jak vypadal tvůj výživový plán?

Vzhledem k tomu, že se okolo závodního dne měly objevit nejhorší dny v měsíci, hodně jsem doplňovala železo a hořčík. V depu jsem měla připravený teplý ionťák Enervit Isotonic Drink, ten pro mě měli připravený i kluci na občerstvovačkách. Teplý a o něco hustší než normálně. Na biku jsem si vezla 4 Enervit Gely a na běh 2 Liquid Gely. Po závodě je samozřejmostí regenerační Enervit R2 Recovery Drink.
 

V rámci evropské Xterra Tour jsi až v srpnu absolvovala svůj první letošní triatlonový start – závody v Německu. Jaké pro tebe bylo závodit poprvé až v srpnu, a jak se ti dařilo v tvém ne příliš oblíbené shortracku?

Doufala jsem, že se short tracku budu moct vyhnout, ale nakonec to nešlo. Ten dvojzávod je hodně těžký, mě už se nechce chodit na start unavená. Ale v Německu se mi ten krátký závod líbil. Trať je aspoň trochu technická, jak na biku, tak na běhu. Po hrozným plavání jsem se pak posunula na 8. místo. V nedělním závodě to ale bylo hodně znát, měla jsem zhuntované celé tělo.
 

Jaký byl hlavní závod na delší distanci?

Po plavání jsem měla velkou ztrátu. Na začátku kola se mi zdálo, že mám nohy docela dobré a že to půjde, ale po 4 kilometrech se úplně zastavily a dalších 6 kilometrů jsem opravdu putovala. Pak se ale najelo do terénu, kořeny, kameny, bláto a najednou to zase šlo. Rozjela jsem se a začalo mě to hodně bavit. Najednou to byla jedna soupeřka za druhou a do depa jsem dojela na 5. místě, jen kousek za třetí a čtvrtou. Na běh jsem si vůbec nevěřila, letos jsem toho naběhala opravdu málo. Takže taktika byla jasná – doběhnout do cíle. Podařilo se mi ale běžet docela slušně a posunout se o jednu pozici. Se 4. místem jsem tak byla hodně spokojená.
 

V létě jsi zvládla i dva starty v Česku – terénní triatlon v Hrádku a duatlon v Žamberku. Jak se ti na nich závodilo?

V Hrádku to bylo fajn, poloviční tratě. Akorát start žen po všech mužích a štafetách byl na biku peklo, místy nebylo kudy předjet… V Žamberku to byl duatlon se silničním kolem, tam se mi běželo krásně, i když jsem se před startem cítila, tak, že neuběhnu ani metr. Na kole jsem nesměla „hákovat“ muže, tak to bylo trochu složité, když je jich plná silnice a ještě k tomu vydatný déšť. Ale musím říct, že mě to hodně bavilo a titul mistryně republiky je hezký (úsměv).
 

Vzpomeneš si, kdy jsi absolvovala svůj poslední duatlon?

Naprosto přesně – loni v Molvenu při mistrovství Evropy v cross duatlonu. Jela jsem po nemoci a byla to katastrofa! Takovéhle pocity při závodě už bych nikdy nechtěla zažít.
 

Jak celkově hodnotíš letošní triatlonovou sezonu, která tentokrát čítala méně startů než obvykle?

Určitě pozitivně. Hlavní bylo, že přes zdravotní komplikace – léčím se zánětem jícnu – jsem  byla vůbec schopná se na závodech ukázat.
 

A jak jsi spokojená s bikem, kterému ses naopak věnovala více než dříve v rámci Českého poháru?

Tak to byla jízda! Já jsme spokojená především s tím, že většinu věcí jsem schopná sjet. O tom by se mi vloni mohlo jenom zdát. Ten posun v technice je velký, také máme v týmu nejlepšího trenéra techniky! Poprvé za celou sportovní kariéru jsem startovala na všech závodech a celkově jsem v hodnocení obsadila 6. místo, což je fajn. Nejvíc mě ale těší, že jsme celý seriál zvládli jako tým. Závody Českého poháru probíhají od pátka do neděle a to se pak únava hodně nasčítá. Ale myslím, že nás to všechny bavilo a těším se na příští sezonu!