Výše uvedená doporučení bývají často zaobalena do jednoho cíle, a to „naučit organizmus efektivně pálit tuky“. My se ale zeptáme jinak: Opravdu náš organizmus pálí tuky neefektivně?

Pojďme se na problém podívat nejdříve z hlediska evoluce, protože znát evoluční historii našeho těla nám pomůže vyhodnotit, proč tělo vypadá a funguje tak, jak tomu je. V dalších dílech se zabýváme otázkou fyziologie a energie.

Evoluční pohled na pálení tuků

Naši předci, které ještě nenazýváme homo, si tuky ukládat neuměli. Tuto vlastnost můžeme pozorovat až u prvních představitelů rodu homo a důvodem pro tuto vlastnost se staly zvětšující se mozky. S většími mozky totiž byly spojeny značné náklady, protože i když mozek představuje jen dvě procenta tělesné váhy, spotřebovává 20-25 % výdeje energie v klidovém režimu. Navíc požaduje mozek přísun energie neustálý, tedy i v době hladovění. A protože se ukázalo, že větší mozek je z pohledu evoluce výhodná vlastnost, vyvinula evoluce nástroj, jak mozku dostatek energie zajistit i v době hladovění – vymyslela tuk jako zásobárnu energie v případě jejího přebytku.

Z pohledu evoluce máme velmi dobrý důvod usuzovat, že bez schopnosti a náchylnosti hromadit tuk by se archaickým lidem nikdy nemohly vyvinout velké mozky. Tuk navíc vyřešil i další problém – stal se víc než jen zásobárnou energie pro mozek a v době těhotenství a kojení. Byl totiž také zásadním předpokladem úspěšnosti života lovců a sběračů, kteří svou kořist stopovali a lovili pomocí něčeho, čemu z dnešního pohledu můžeme klidně říkat vytrvalostní sportovní výkon.

Ano, evoluce vymyslela nástroj pro kontinuální doplňování energie pro orgány těla i v době, kdy žádnou energii „zvenčí“ nepřijímáme. Jde v zásadě o to, že tělo funguje jako záložna paliva, která po jídle střádá energii a v době nouze ji uvolňuje. Tato výměna, koordinovaná hormony, probíhá nekonečným prouděním tuků a sacharidů mezi játry, tukovými buňkami, svaly a dalšími orgány. Lidé jsou tak fantasticky adaptováni na udržování aktivity i v dlouhých obdobích negativní energetické bilance (tzn. v období, kdy přijímají méně energie, než ji vydají). Najednou mohli lidé v paleolitu lovit a sbírat i s prázdným žaludkem.

Navíc se vyvinula schopnost ukládat i skromné zásoby glykogenu, které se spalují, potřebujete-li energii hned nebo rychle. Ale z pohledu efektivity máme drtivou většinu přebytečné energie uloženou v podobě tuku, který se spaluje pomalu, a poskytuje tak stabilní přísun spousty energie.

Fungující systém

Aniž bychom chtěli hodnotit evoluci, už na jiných příkladech nám ukazuje, že vše funguje efektivně. Tak proč zrovna tuky bychom z evolučního pohledu efektivně pálit neuměli? Je to hormonálně řízená vlastnost, která se vyvíjela miliony let a my tím, že nebudeme jíst celý den sacharidy, že budeme sportovat ráno na lačno nebo že vyběhneme s prázdnými zásobami svalového glykogenu, evoluci neoblafneme. Spíše naopak.

Uvést tělo do stavu hypoglykémie a katabolismu tím, že záměrně vyčerpáme jeho sacharidové zásoby a už je nedoplníme, přinese především to, že místo kýženého pálení tuku najedete na stresový režim a pálení svalových bílkovin. Přitom je mnohem jednodušší, a dokonce i efektivnější cesta, jak zvyšovat výkonnost – po každém tréninku řádně regenerovat, před tréninkem nekonzumovat sladké a během sportu doplňovat energii. To vše proto, abyste mohli trénovat déle a častěji, protože jen opakovaný trénink v dlouhém časovém období vám pomůže efektivněji využívat tuky jako zdroje energie.

Naše doporučení pro efektivní pálení tuků:

Chcete-li stimulovat tělo pálit tuky, poděkujte evoluci a stovkám generací našich předků, že toto udělali za nás. Na nás je, abychom poznali fyziologii, tedy jak naše těla díky evoluci fungují.

Přečtěte si i další 2 díly tohoto seriálu:

• Pohled druhý – fyziologický
• Pohled třetí – energetický