Fungování lidského těla má několik zákonitostí, které je dobré dodržovat. Někdy bez znalostí fyziologie volíme zdánlivě logická řešení, která jsou ale pro sportovní výkon vyloženě škodlivá. Rádi bychom vám je demonstrovali na skutečných příbězích ze života a je na vás, zda se jimi inspirujete, nebo si je prožijete také. Rovnou ale poradíme: je lepší si to přečíst než to všechno prožít.
3. díl: Kilometr zvládnu stejně jako stovku
„Musím více trénovat, abych zvládl sprintovat kilometr stejně, jako to zvládnu na 100 metrů!“ Toto je bohužel mýlka mnoha především mladých sportovců, které trápí, že vydrží sprintovat vždy jen kousek. Důvodem není nedostatečná trénovanost, ale přirozená vlastnost našeho organizmu pracovat s více druhy energie v závislosti na intenzitě a délce fyzické aktivity.
V začátcích běhu jsou vlákna zásobována energií ze dvou energetických sloučenin uskladněných přímo ve svalech – ATP a CP (adenozintrifosfát a kreatinfosfát). Množství této energie pokryje jen pár desítek sekund výkonu, proto se po zhruba 10 vteřinách začíná zapojovat svalový glykogen (sacharid), a to zpočátku tzv. anaerobní cestou. Efektivita je v tomto případě velmi malá oproti aerobní glykolýze (výtěžnost jsou pouze 2 mmol ATP z 1 mmol glukózy), ale silná stránka anaerobní glykolýzy je rychlost nástupu tohoto systému. A také to, že při štěpení CP a anaerobní glykolýze může organizmus po dobu asi 40 vteřin podat trojnásobný výkon oproti aerobní regeneraci ATP – ovšem za cenu brzkého ukončení výkonu z důvodu vysoké koncentrace kyseliny mléčné.
V případě, že fyzická aktivita je střední či mírné intenzity, organizmus po pár vteřinách anaerobní glykolýzy (cca 60 vteřin po zahájení sportu) přepíná na aerobní glykolýzu, jejíž rychlost doplňování energie je sice menší, ale výtěžnost je oproti anaerobní glykolýze 16x vyšší (38 molekul ATP z 1 molekuly glukózy) a současně vzniká průběžně odbouratelné množství kyseliny mléčné. Nevýhodou tohoto systému je vyčerpatelná zásoba svalového glykogenu (sacharidů). Po jeho vyčerpání je energetický metabolismus méně efektivní, především je ke spalování tuku potřeba dodat více kyslíku. Výsledkem je, že rychlost obnovy ATP z tuků je 2x pomalejší než v případě aerobní glykolýzy.
Z uvedeného tedy vyplývá, že není fyziologicky možné sprintovat při stejné rychlosti déle než několik vteřin, protože postupně tělo přepíná na pomalejší a pomalejší energetické systémy.
Jaké je řešení?
Alfou a omegou je zásoba glykogenu, respektive dostupnost sacharidů. Protože energie ze sacharidů je dostupná 2x rychleji než energie z tuků, tak platí, že kdo má dostatek sacharidů, ten má navrch. Ví to i příroda, proto jedním z přínosů trénovanosti je, že organizmus dříve zapojuje tuky jako zdroj energie a používá je ve větší míře i při vyšších intenzitách než v případě netrénovaných sportovců. Přesto tím ale vyčerpání glykogenu jen oddálí, stejně jako nevymaže tu vlastnost organizmu, že při anaerobní zátěži pálí tělo výhradně jen sacharidy (na pálení tuků potřebuje kyslík a ten nemá). Proto je významným pilířem pro kvalitní tréninky i závody příjem sacharidů v průběhu výkonu, například formou energetických gelů, energetických tablet nebo energetických tyčinek.
Podívejte se i na další díly našeho seriálu ze života:
1. díl – Vem si před startem čokoládu
2. díl – Abys zhubnul, tak moc nejez, ale hodně sportuj
3. díl - Kilometr zvládnu stejně jako stovku
4. díl - Na absenci pití během sportu je třeba tělo natrénovat
5. díl - Trénink ve dnech volna znamená náskok před soupeři